Historie města Vsetín se začala psát v údolí řeky Vsetínské Bečvy, kde na konci 13. století stál mlýn a kostel. V polovině 15. století pak byla na pravém břehu řeky dnešního Horního náměstí vystavěna tvrz, jež byla v 17. století přestavěna na zámek. I když se ještě o náměstí rozhodně nejednalo, místo se mohlo začít rozvíjet. V 16. století se na území Vsetínska rozšířil chov koz a později ovcí, které pásla místní čeleď, nazývaná valaši. V průběhu třicetileté války se Vsetín rozšířil z Horního města i na levý břeh řeky Bečvy. Roku 1708 uherští rebelové město dobyli a zapálili, takže popelem lehlo téměř celé město a ze zámku zbyly pouhé ohořelé zdi. 

Rokytnice v Orlických horách byla založena nejpozději na začátku 14. století v rámci kolonizace pohraniční krajiny. Od začátku se na náměstí, které se rozkládalo v těsné blízkosti vodní tvrze, čile obchodovalo a konaly se zde pravidelné trhy. Na začátku 17. století byla tvrz přestavěna na zámek a na opačné straně náměstí byl vybudován kostel Všech Svatých. Dřevěné domy se změnily na kamenné s podsíní, podpůrnými sloupy a lomenicovým trojúhelníkovým štítem, k čemuž došlo na konci 17. století. V letech 1770 – 1771 nechal majitel rokytnického panství Josef Vilém hrabě z Nostic-Rienec vztyčit barokní pískovcový sloup jako upomínku na léta velké neúrody a hladu.

Slavkov vznikl v podhradí na křižovatce dávných kupeckých cest a tak spolu s osadou vznikly také první ulice. Slavkov byl povýšen na město králem Václavem IV. roku 1416, které bylo obehnáno pevným hradebním systémem se čtyřmi branami a jeho centrum se nacházelo v místech Palackého náměstí. V centru města tenkrát stál gotický kostel sv. Jakuba Většího a dále přiléhající samostatná městská věž, jež plnila společnou funkci zvonice a hlásky. V 18. století však již byly obě stavby velmi sešlé. Farní kostel se v červenci 1757 dokonce z části sesul, a proto byl uzavřen a při stavbě zámku zbořen. Samotná věž vyhořela roku 1762, byla zbořena roku 1770. Zvony poté byly zavěšeny na Hodinové bráně, která k tomu byla upravena. Vybudováním jižní části zámeckého parteru zanikl i původní historický střed města a jeho funkci převzalo dnešní náměstí Františka Palackého. Celá plocha náměstí byla vydlážděna lomovým kamenem, konalo se zde shromáždění osob, prodejní trhy a v roce 1940 zde byla dokonce  benzínová stanice. V polovině padesátých let 20. století byla část plochy zatravněna a doplněna zídkami, ale později byl centrální prostor zanedbáván a přerostlá vzrostlá zeleň již narušovala průhledové osy. K rekonstrukci náměstí pak došlo po roce 1994, kdy byla zeleň odstraněna a přibylo zde mnoho nových prvků.

Náměstí Komenského v Brandýse nad Orlicí tvoří historické centrum původního kolonizačního města s typickým půdorysem. Domy pocházejí převážně z 18. a 19. století. Dominantou je sloup se sochou Panny Marie z roku 1737 a poblíž se nachází radnice, v níž je umístěna Pamětní síň Jana Amose Komenského. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1227. Koncem 13. století dal Jindřich z Brandýsa postavit poměrně velký a pevný hrad, jehož zbytky dodnes stojí nad městem. Počátkem 14. století jej obýval loupeživý rytíř Oldřich. Poté se v držení hradu a panství vystřídala řada panských rodů, k nimž patřili páni z Boskovic, krátce Šternberkové a Kostkové z Postupic. Za vlády Kostků z Postupic se Brandýs stal ve druhé polovině 15. století významným střediskem Jednoty bratrské. Její zakladatel bratr Řehoř tady zemřel v roce 1474. 

Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné všechny je poznat za jednu, dvě nebo i více návštěv. Také my jsme do tohoto velikého města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při jedné z mnoha navštívení jsme se podívali do centra, přímo napěchovaném památkami a místy, kudy kráčela historie.