Vamberk - Husovo náměstí
Vamberk je město s hlubokou historií, která sahá až do 13. století, a Husovo náměstí je od samého počátku jeho přirozeným tepajícím srdcem. Náměstí vzniklo jako centrální bod kolonizačního městečka při cestě z Kostelce nad Orlicí do Rychnova nad Kněžnou a má typický obdélníkový půdorys, který byl charakteristický pro poddanská města zakládaná „na zelené louce“ nebo u významných obchodních tras. Původně bylo obklopeno dřevěnou zástavbou s podsíněmi (loubím), která byla velmi náchylná k požárům, které postihly Vamberk v letech 1731, 1851 a 1893. Právě ničivé ohně donutily obyvatele opustit dřevo a začít stavět zděné domy v klasicistním a později historizujícím stylu, což dalo náměstí jeho dnešní tvář.
Památky na Husově náměstí ve Vamberku jsme si prohlédli během jednodenního výletu, který jsme podnikli první únorový den roku 2026, čímž jsme zahájili novou cestovatelskou sezónu. Naše putování jsme zahájili v Kostelci nad Orlicí, ale většinu času jsme strávili v sousedním Vamberku, kde jsme nejprve poznali několik pamětihodností na okraji města a potom jsme se přesunuli do centra. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali u Penny a potom jsme si prohlédli dva kostely. Pak jsme se již začali věnovat památkám na Husově náměstí, které odjakživa tvořilo centrum kolonizačního městečka a nazývalo se jednoduše Rynek. Později se mu říkalo Hlavní a od roku 1919 získalo název Husovo. V letech 1945 – 1948 se krátce jmenovalo náměstí Dr. Edvarda Beneše, ovšem potom se vrátil jeho předválečný název a zůstal v platnosti i během období komunismu až dodnes. V době naší návštěvy bylo pěkně upravené, nicméně o 200 let dříve bychom se pohybovali po prašném a blátivém povrchu, k prvnímu vydláždění kočičími hlavami přišlo až s rozvojem dopravy v druhé polovině 19. století. Obhlídku jsme zdejších zajímavostí jsme zahájili u pomníku obětem 1. světové války, který se nacházel jen pár metrů od kostel sv. Prokopa a moderní budovy Základní školy. Pomník od autorů M.F.Rouse a P.J.Reila tvořil sokl, na němž byla socha sedící ženy s vedle stojícím dítětem a na klíně měla položenou přilbu s lipovou ratolestí. Pod sochou jsme si přečetli nápis Čekali a nedočkali se, který doplňovaly čtyři tabule se jmény 101 obětí války. Po krátké zastávce u pomníku jsme se vydali na procházku po pěkném náměstí, které lemovaly řady měšťanských domů. Nejstarší měl číslo 98 a stál na nároží naproti pomníku. Na jeho fasádě jsme našli pamětní desku na hudebního umělce Augustina Vyskočila, který se v něm roku 1852 narodil. Po obhlídce domu jsme se přesunuli do středu dolní části náměstí, kde se tyčil raně barokní sloup, který nechal roku 1699 vystavět tehdejší majitel Vamberka Jan Adam hrabě Záruba z Hustířan. Na podstavci jsme nepřehlédli letopočet vzniku sloupu a erb donátorů. Kolem sloupu se nacházela pozdně barokní balustráda, která zde původně nebyla, neboť památku začala chránit až někdy od druhé poloviny 18. století. Vrchol sloupu obsadila Neposkvrněná Panna Maria se sepjatýma rukama v modlitbě, stojící na zeměkouli a se svatozáří kolem hlavy. Od sloupu jsme zamířili k nedaleké budově radnice, jež nahradila starší sídla rychtářů a úředníků, kteří do té doby využívali jiné domy v centru města. Mezi ně patřila stará radnice, která stála na místě té dnešní, ovšem byla zbourána roku 1880. Fasádu nárožní radnice členily pilastry a vysoká okna s půlkruhovými záklenky, mezi nimiž se nacházel malý balkonek. Nad korunní římsou jsme si zkontrolovali čas díky ciferníkovým hodinám a potom jsme se vydali do středu náměstí, kde nás čekala obhlídka novorenesanční kašny, která byla vystavěna roku 1869 podle plánů Františka Veitha. Původně sloužila jako důležitý zdroj vody pro obyvatele z centra města a také jako zásobárna vody pro případ požáru, ale v době naší návštěvy plnila jen dekorativní účel. Uprostřed fontány jsme nemohli přehlédnout pískovcový pilíř s vázou na vrcholu. Spodní část pilíře tvořil polygonální dřík s obdélnými poli a na čelní straně má nad vytesaným letopočtem ozdobnou kamennou kartuší s akantovou obrubou a oválným zrcadlem, v němž jsme spatřili městský znak - bájného zvířete jednorožce v krajině se stromovím. Oči jsme mohli nechat na chrličích v podobě lvích hlav, které se však v zimě odmlčely a zejména na čtveřicí kamenných alegorických ženských figur s atributy odkazujícími především k zemědělské výrobě a produktům. Žena s mísou ovoce, žena se svázaným snopem obilí a srpem, dívka s ošatkou a žena s plachetkou se nám moc líbily. Od kašny jsme se přesunuli do horní části náměstí, kde byla 3. července 1904 odhalena secesní socha mistra Jana Husa. Postava upáleného kněze s rukou na hrudi a knihou při boku stála na vysokém podstavci, který vycházel z třístupňového schodiště a postupně se zužoval. Omítaný zděný pilíř byl členěn krátkými nárožními pilastry s plastickými puklicemi a stuhami, zubořezem, průběžným horizontálním kanelováním a římsami. Čelní stranu pomníku zdobily zlacené haluze s listovím či erbová kartuš s vepsaným reliéfním prvkem kalichu a nápisem: "VELKÉMU PRAVDY HLASATELI". Na zadní straně pomníku s další haluzí jsme pak objevili zlacený text: "MUČEDÍKU KOSTNICKÉMU ROKU 1904 VĚNOVALI CTITELÉ JEHO". Jakmile jsme si sochu Jana Husa prohlédli, vrátili jsme se do dolní části náměstí, abychom navštívili muzeum krajky. Jelikož právě probíhala polední pauza, museli jsme chvíli počkat na otevření. Čekání jsme si zkrátili obhlídkou Bednářovy vily, v níž od roku 1948 muzeum sídlilo. Vila byla postavena v roce 1916 ve stylu českého art deco podle architektonického návrhu Oldřicha Lisky. Po několika minutách se otevřely dveře a usměvavá paní nás pozvala dovnitř muzea krajky. O exponátech, které jsme v expozicích našli, však již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Kostelec nad Orlicí a Vamberk.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vamberk-husovo-namesti
Historie :
Vamberk je město s hlubokou historií, která sahá až do 13. století, a Husovo náměstí je od samého počátku jeho přirozeným tepajícím srdcem. Náměstí vzniklo jako centrální bod kolonizačního městečka při cestě z Kostelce nad Orlicí do Rychnova nad Kněžnou a má typický obdélníkový půdorys, který byl charakteristický pro poddanská města zakládaná „na zelené louce“ nebo u významných obchodních tras. Původně bylo obklopeno dřevěnou zástavbou s podsíněmi (loubím), která byla velmi náchylná k požárům, které postihly Vamberk v letech 1731, 1851 a 1893. Právě ničivé ohně donutily obyvatele opustit dřevo a začít stavět zděné domy v klasicistním a později historizujícím stylu, což dalo náměstí jeho dnešní tvář. Roku 1616 vydal císař Matyáš privilegium, které městu povolovalo tři jarmarky a jeden týdenní trh. Směli také na mostě vybírat mýtné. Náměstí se nejprve nazývalo Rynek, později Hlavní a od roku 1919 získalo název Husovo, kdy se po vzniku Československa vlna vlastenectví a odkaz na Jana Husa promítly do přejmenovávání veřejných prostor. V letech 1945 – 1948 se krátce jmenovalo náměstí Dr. Edvarda Beneše, ovšem potom se vrátil jeho předválečný název a zůstal v platnosti i během období komunismu až dodnes, což je u Husových jmen poměrně častý úkaz díky jeho vnímání jako sociálního reformátora. Až do 19. století bylo náměstí prašné a blátivé. První pořádné vydláždění „kočičími hlavami“ přišlo s rozvojem dopravy v druhé polovině 19. století. V minulosti bylo náměstí volným prostranstvím pro trhy. Parková úprava a vysazování stromů jsou záležitostí až modernějších dějin, kdy se z čistě funkčního tržiště začal stávat i prostor pro relaxaci a reprezentaci města.
Historie čerpána z těchto webů
https://www.pamatkovykatalog.cz/
Město Vamberk je držitelem turistické známky č.882.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vamberk-mesto-krajky-c882
