Pamětihodnosti na Sušilově náměstí v Rousínově jsme si prohlédli během jednodenního výletu v dubnu 2025, kdy jsme se pohybovali pouze ve zmíněném městě a také v nedaleké obci Luleč. Jarní výlet jsme zahájili v Čechyni, místní části Rusínova a pak jsme se přesunuli do středu města, kde nás čekal největší příděl zdejších zajímavostí. Náš šedý francouzský vůz jsme odložili zdarma na parkovišti kousek od sochy sv. Jana Nepomuckého, nejpopulárnějšího českého světce, za nímž jsme se vzápětí vydali. Umělecké dílo neznámého autora jsme si prohlédli ze všech stran a pak jsme zamířili k nedaleké poštovní stanici. Barokní budova Staré pošty z poloviny 18. století však po letech chátrání zrovna procházela generální rekonstrukcí a měnila se na zbrusu novou restauraci. Lešení, plot a pracující dělníci nám znemožnili lepší průzkum budovy, takže jsme se brzy přesunuli k pomníku legionářů. Když jsme si kamenné sousoší, skládající se ze tří mužských soch na odstupňovaném soklu prohlédli, přešli jsme frekventovanou silnici na druhou stranu a zastavili se u bronzové busty Františka Sušila, významného kněze, překladatele, básníka a sběratele národních písní. Památník stál před Základní uměleckou školou, která byla na náměstí vystavěna roku 1951 a protože se nám svým vzhledem líbila, také jsme jí věnovali trochu času. Na domě vedle školy jsme našli desku s textem, který nám prozradil, že se zde v červnu 1804 narodil František Sušil. Dům hostinského Fabiana Sušila a jeho manželky Terezie jsme si zvenku prohlédli, a následně jsme se vydali do restaurace Záložna, kde jsme si chtěli koupit turistickou známku. U výčepu se jich na stojánku nacházelo celkem dost, ale až na jednu byly všechny výroční. A to jediné dřevěné kolečko s motivem města bylo sukovité a zahnědlé. S nepořízenou jsme se odebrali k faře, vybudované roku 1691 na místě válkou zničené předchůdkyně a pak jsme obešli kolem dokola barokní kostel svaté Maří Magdalény. Dovnitř jsme se však nepodívali, takže jsme se záhy přesunuli k přilehlé radnici, kde jsme strávili docela dost času. Původně renesanční radnice vznikla v letech 1598 – 1600, roku 1711 byla pozdně barokně upravena a my jsme ji viděli v empírově podobě z roku 1825. U hlavního vchodu jsme narazili na reklamní cedule, lákající k návštěvě putovní výstavy voskových figurín, přibližující osudy zvláštní lidí. Takové nabídce jsme neodolali a tak jsme vstoupili do přízemí radnice, kde jsme se seznámili s historií nábytkářství v Rusínově, z níž nás nejvíce zaujalo, že ve městě bylo před druhou světovou válkou 72 různě velkých stolařských podniků. Když jsme si přečetli informace na panelech, vystoupali jsme po schodech do prvního patra, kde nás čekalo panoptikum anomálií lidského těla. V pokladně jsme u milé staré paní zaplatili vstupné a následně si ve dvou místnostech prohlédli figuríny lidí, kteří pracovali v cirkusech a jiných zábavních podnicích. Všechny exponáty byly vytvořeny na základě starších i novějších historických pramenů, a jelikož byly při výrobě použity pravé lidské vlasy a lékařské oční implantáty, figuríny působily opravdu živým dojmem. Shlédli jsme také film o těchto jedincích, přečetli si historii panoptika, která dosahovala vrcholu svého úspěchu v Anglii i ve Spojených státech v 19. století a pak jsme již výstavní prostory opustili. Vyšli jsme ven před radnici a úzkou uličkou v rohu náměstí proklouzli k židovské synagoze, o které již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v dubnu navštívili Rousínov a Luleč.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/rousinov-susilovo-namesti​ 

Historie :

První písemná zmínka o Rousínově pochází z roku 1222, kdy patřil do majetku Petra z Rousínova. V roce 1321 se obec stala součástí panství hradu Špilberk. O tom, kdy byl Rousínov povýšen na město nejsou záznamy, nicméně v roce 1460 byla Rousínovu potvrzena městská práva. V držení města se v průběhu let vystřídala řádka šlechtických rodů. Již v roce 1401 je v Rousínově zmíněná fara a v roce 1511 se uvádí i kaple svaté Máří Magdalen v sousedství fary. Fara byla v průběhu třicetileté války zničena, znovu postavena byla v roce 1691. Kaple byla rozšířena na barokní kostel a v roce 1699 byla přistavěna hranolová věž. V roce 1591 nechala židovská komunita ve městě postavit židovskou synagogu. V letech 1598 až 1600 byla na městském náměstí postavena renesanční radnice. V roce 1711 byla budova radnice upravena barokně a její dnešní empírová podoba je po přestavbě z první poloviny 19. století. Ve východní části náměstí byla v roce 1727 až 1728 vybudovaná kaple svatého Floriána. V roce 1770 byla ve městě založena manufaktura na vlněné zboží a v roce 1835 továrna na přízi a stužky. V roce 1864 vybudoval Ambrož Sedlmajer v Rousínově továrnu na nábytek a v roce 1866 byla postavena další nábytkářská továrna a to Janem Osolsobě. Před druhou světovou válkou bylo v Rousínově 72 různě velkých stolařských podniků. Rousínov je rodným městem skladatele a básníka Františka Sušila ( 1804-1868). Na jeho rodném domě na náměstí byla umístěna pamětní deska a před školou najdeme jeho pomník. Zajímavou památkou v obci je dům č.p. 7 postavený ve stylu lidové architektury 19. století. Sušilovo náměstí v Rousínově bylo asi před 200 lety součástí formanského městečka s přibližně 40 hospodami. Bylo poslední zastávkou na cestě od Vyškova do Brna, a to i s oficiální přepřahací stanicí. S rozvojem železnice formanské městečko upadlo, poslední pozůstatky někdejší městské slávy prý zmizely se stavbou průtahu. Tehdy byly rozbořeny i dvě hradební brány. Z dob někdejšího rozmachu mají domy stojící po obvodu Sušilova náměstí rozsáhlé sklepy, někdy i ve dvou podlažích nad sebou pod povrchem náměstí. Náměstí má šířku 60 metrů a délku 250 metrů, v prostoru stojí tři bloky staveb včetně kostela.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.rousinov.cz

https://www.turistika.cz

Město Rousínov je držitelem turistické známky č.2384.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-rousinov-c2384