Předchůdcem dnešního zámku byl hrad, postavený někdy kolem druhé poloviny 13. století pravděpodobně pány z Hradce. V roce 1343 držel Žirovnici Oldřich III. z Hradce, po něm přešel hrad s městečkem na jeho syna Oldřicha IV. z Hradce a někdy před rokem 1371 získali hrad páni z Ústí. V roce 1393 hrad koupil Jan Kamarét z Lukavce, který začal užívat predikát ze Žirovnice. Potomkem Jana Kamaréta byl Diviš Kamarét. Vdova po něm Ofka z Vojslavic hrad a panství prodala, jménem svých nezletilých synů Prokopa, Jana a Zbyňka, Václavu Vencelíku z Vrchovišť. Za jeho držení proběhly nejrozsáhlejší stavební úpravy. Mimo jiného nechal hrad vyzdobit rozsáhlými freskami, jejichž velká část se dochovala do současnosti. Dalším majitelem se stal roku 1544 Albrecht z Gutštejna, který v úpravách hradu pokračoval. 

Zámek Kačina si nechal postavit Jan Rudolf Chotek, tehdejší prezident gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého, podle projektu saského architekta Františka Kristiána Schurichta pod vedením význačných pražských stavitelů Jiřího Fischera a Jana Filipa Jöndla. Stavba v čistém empírovém slohu byla zahájena v roce 1802 a dokončena byla o 20 let později. Při stavbě se kladl hlavní důraz na reprezentační vzhled, kterému bylo podřízeno všechno ostatní. Středem zámecké dispozice se stala jednopatrová budova se středním vstupním portikem obráceným k východu, jehož jónské sloupy spojují obě podlaží budovy a nesou tympanon se sochařskou výzdobou, kterou podle návrhu J. Berglera vypracovali A. Schrott a V. Práchner. 

Předchůdcem dnešního zámku v Holešově byla středověká tvrz ze 13. století, obehnaná pravděpodobně vodním příkopem, která stávala na pahorku v místě severovýchodního nároží dnešního zámku. Na přelomu 13. a 14. století byla vesnice Holešov povýšena na město a zároveň došlo k přestavbě tvrze na pevnější hrad, jenž byl v době husitských válek dobyt a poničen. Poté se panství dostalo do držení rodu Šternberků, kteří v průběhu 15. století vybudovali nový hrad, jehož pozůstatky se částečně dochovaly v suterénu a přízemí dnešního zámku.

Nejstarší zpráva o hradu Fulnek pochází snad z roku 1293, kdy patřil pánům z Lichtenburka, výslovně se uvádí až v roce 1355, přičemž roku 1389 je zmiňována i hradní kaple. Názory na původní vzhled hradu se různí, ale shodují se, že se jednalo o budovu obklopenou hradbami. Od roku 1434 do roku 1468 se vystřídalo několik vlastníků. Roku 1468 synové krále Jiřího z Poděbrad nejprve Fulnek zastavili Janovi ze Žerotína a později mu jej prodali a tím připadlo Fulnecko k Moravě. Již za Jana ze Žerotina začaly úpravy předhradí do podoby dnešního Dolního zámku. V roce 1540 koupil Fulnek slezský šlechtic Oldřich Cetrys z Kynšperka, který zastával funkce u dvora Ludvíka Jagellonského. Druhým sňatkem jeho manželky se Fulnek dostal do vlastnictví Baltazara Schweinitze, který nechal přestavět hrad na dvoupatrový, s největší pravděpodobností trojkřídlý renesanční zámek. 

Majitelé koryčanského panství od středověku sídlili na hradě Cimburk, který ležel v kopcích daleko za městem a tak postupně přestal šlechtě vyhovovat, jelikož začala požadovat pohodlnější podmínky k životu. Z tohoto důvodu začala Anna Bánffy s výstavbou tvrze se dvorem, ale hradu Cimburk zůstala jeho funkce coby správního střediska a v případě nebezpečí se sem přesunoval dvůr z Koryčan, což bylo velice aktuální v průběhu třicetileté války. Nové sídlo na kopci za farou bylo dobudováno kolem roku 1603 a o 30 let později k tvrzi byla přistavěna kaple. Pro své větší rozměry byla tvrz nazývána v 17. století zámkem i proto, že již byla sídlem cimburského panství, ale i tato budova přestala čím dál více náročnější šlechtě stačit. Proto dal po roce 1677 František Gabriel Horecký vybudovat na jejím místě barokní zámek, skládající se ze dvou křídel.

Zámek nad Nesovicemi nechal postavit Záviš z Víckova v letech 1561 – 1571, čehož se Záviš nedožil. Jeho nástupce Přemek ve stavbě pokračoval, avšak roku 1575 byly Nové Zámky prodány Jindřichovi a Zikmundovi ze Zástřizl a poté se majitelé začali v rychlém sledu střídat. Ještě v 16. století byla stavba obehnána hradbami a jeden ze zámeckých arkýřů byl upraven na kapli. Po roce 1750 za Leopolda Petrasche byl zámek významným kulturním centrem - hrály se zde antické hry. Ke katastrofě však došlo v roce 1798, kdy statek koupil za 135.000 zlatých kníže Alois Josef z Lichtenštejna a připojil jej k Bučovicím. Zámek tak ztratil význam jako panské sídlo a po následujících 200 let živořil. Část zámku byla ještě za Lichtenštejnů, kteří jej vlastnili do roku 1826, dokonce zbořena.

Původně renesanční zámeček v bývalém královském městě Jevíčku byl postaven roku 1559 Prokopem a Jetřichem Podstatských z Prusínovic na místě bývalé tvrze. V letech 1584 – 1722 drželi jevíčský statek Žalkovští ze Žalkovic. Roku 1730 zámek koupila Marie Františka z Lichtenštejna a právě ona je považována za iniciátorku barokní přestavby, za které byl zámek zvýšen o jedno patro, přičemž zde byl také vytvořen francouzský park. V roce 1797 však zámek i park koupilo město, které v zámečku zřídilo nejprve pivovar, později administrativní a školské centrum. Od roku 1961 zde sídlí základní škola a dnes tu sídlí městská knihovna.

Jednopatrový pozdně barokní zámek ve Vsisku dala olomoucká kapitula postavit v roce 1792 uprostřed trojstranné vsi v souvislé statkové zástavbě. Uprostřed rizalitu je vchod, k němuž vede dvojramenné otevřené schodiště s kamenným kuželkovým zábradlím. Nad vchodem do zámku je znak hraběte Emanuela Pötting-Persinga, k jehož kanovnické prebendě náleželo Vsisko až do jeho smrti roku 1897. Kapitula držela statek se zámkem, který však dávala do nájmu, do roku 1948. Po válce patřil zámek JZD a byl využíván pro hospodářské účely. Dnes je rekonstruovaný zámek v soukromém vlastnictví.

Tvrz ve Velkém Týnci existovala zřejmě již roku 1275, kdy na ní seděl Martin z Týnce, pravděpodobně zeměpanský úředník. V roce 1361 postoupil markrabě Jan obec Týnec olomoucké kapitule a sídlil zde jeden z kanovníků, přičemž jako první je zmíněn na zdejším dvoře roku 1376 Vojtěch z Otaslavic. Tvrz, která stále vedle dvora, je jmenovitě připomenuta teprve ve smlouvě mezi kapitulou a olomouckým měšťanem Zichem o pronájmu týneckého dvora z roku 1457. V 15. a 16. století sídlili na tvrzi nájemci dvora a poté, když kapitula převzala dvůr do vlastí hospodářské správy,  šafář a další vrchnostenští služebníci.

Zámek nad Rožnovskou Bečvou nechal postavit zřejmě Jan z Pernštejna roku 1538, ale stavbu dokončili Žerotínové kolem roku 1548 za meziříčského pána Viléma ze Žerotína. Zámek byl původně jednopatrový a zaujímal prostor severního křídla dnešního zámku. Na straně obrácené k městu byl opatřen dřevěnou pavlačí, která se táhla přes hradbu zámku až k městské zdi a po ní bylo možno projít do farního kostela. Za třicetileté války byl zámek několikrát vydrancován. Roku 1648 napadli město Švédové a zámek i město tehdy z velké části vyhořelo. Ještě téhož roku se podařilo zámek opravit a znovu obydlit.