V těsné blízkosti dnešního zámku v Oslavanech byl nejprve postaven první ženský cisterciácký klášter na Moravě "Vallis s. Mariae" (Údolí Mariino), jenž byl založen v roce 1225 Heilwidou ze Znojma a o tři roky později vysvěcen olomouckým arcibiskupem za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a jeho rodiny. V roce 1423 byl klášter údajně vypálen husity a dispoziční právo na něj v roce 1471 od krále Vladislava Jagelonského dostal Vilém z Perštejna. Klášter se začal přestavovat na zámek po rozsáhlém požáru v roce 1517. Dalšími správci, kteří dostali zámek do zástavy byli Kunové z Kunštátu a později Krajířové z Krajku. Po roce 1577 získal od císaře Rudolfa II. zámek Kryštof z Althana a jeho nástupce Adolf z Althana provedl rozsáhlou renesanční přestavbu v letech 1580 - 1590.

Malý empírový zámeček nechala na Kociánce postavit Marie Skrbenská z Hřiště, když koupila bývalý majetek ženského řádu sv. Augustina od brněnského měšťana Kotzia. V roce 1825 přešel zámeček do vlastnictví Josefa Schaffgotsche a Schaffgotschové, kteří jej obývali do roku 1890. Poté jej pronajali Královopolské strojírně, která objekt využila pro technické kanceláře. Zchudlí Schaffgotschové si ponechali pouze tři pokoje, do nichž umístili nábytek. Dne 8. srpna 1919 přešel objekt s rozsáhlým anglickým parkem na popud Dr. Alice Masarykové do majetku Zemského spolku pro léčbu a výchovu mrzáčků na Moravě. Tento spolek pečoval o tělesně postižené děti a dospělé, kteří by ve svých vlastních rodinných a sociálních poměrech zůstali doživotně odkázáni na pomoc a milosrdenství jiných.

Na místě zámku v Hlučíně stávala tvrz zmiňovaná v roce 1439, ze které vznikl někdy na přelomu 14. a 15. stol. za Balcara Vlčka z Dobrozemice zámek. V roce 1525 dokončil Bernard ze Zvole rozsáhlé stavební úpravy zámku, který byl během druhé poloviny 16. století rozšířen a přestavěn v renesančním slohu. Po požárech v letech 1616 a 1621 byl zámek záhy opraven za účasti italského stavitele J. Vlacha. Poslední velká přestavba zámku, tentokrát v barokním slohu, byla ukončena v roce 1733. Přestavbu prováděl tehdejší majitel panství Karel Antonín Gianini Carpineti, kdy bylo přistavěno severní a rozšířeno jižní křídlo zámku. V 19. a 20. století prodělal zámek četné úpravy, které setřely starší slohový charakter stavby. Za napoleonských válek, po porážce Pruska v roce 1807, sídlili na zámku francouzští důstojníci. 

Na místě zámku v Janovicích u Rýmařova stávala starší tvrz, kterou postavil v letech 1520 až 1530 zástavní pán Petr ze Žerotína. Ten tu býval zřejmě jen občasným hostem, jelikož jeho hlavním sídlem byl zámek v Šumperku. Nevelká stavba sloužila jen ke krátkodobému pobytu a jeho zástavní majitelé neměli zájem o jeho výraznější přestavby. Z této doby se nejspíše zachovala jen část přízemí vpravo od věže. Trvalým místem pobytu držitelů rabštejnsko-janovického panství se stal teprve od roku 1586 za Hoffmannů z Grünbüchlu, kteří tvrz nechali přestavět na renesanční zámek. Volfgang Bedřich měl v úmyslu učinit zámek Janovice svým stálým sídlem, proto mezi lety 1656 a 1658 přibyla k zámku kaple v podobě rondelu a v roce 1663 povolal do Janovic italského stavitele Alexandra Cannevala, který tehdy upravil nynější východní část zámku do barokní podoby.

Miroslavský zámek byl podle pověsti vybudován dcerou českého vévody kněžnou Miroslavou kolem roku 912 původně jako vodní tvrz na malé skále uprostřed bažin. Její potomci údajně v Miroslavi žili až do 12. století. První písemná zmínka o miroslavské vodní tvrzi je však až z roku 1387, kdy panství patřilo starobylému rodu pánů z Myslibořic. Ve 14. století si zde postavili tvrz a ta se poprvé pod označením „hrad neboli tvrz“ připomínala roku 1387, kdy Zikmund a Hartleb z Myslibořic prodali Miroslav Hanušovi staršímu z Hardeggu. Po vystřídání několika majitelů v 15. století přešlo roku 1497 zboží na Ludmilu z Miroslavi a jejím prostřednictvím na Markvarta Valečského z Mírova.

Zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Během Třicetileté války roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a také několikrát vyhořel. Naštěstí byl v dalších letech opravován.V polovině 17. století žil na zámku vedle hejtmana panství i důchodní písař a jeho pomocník, dále obsluha a pomocný personál zámku jako pradlena, chůva, kuchařka, pojezdný, podkoní, vrátný zámku, krejčí a zahradník.

Předchůdcem dnešního zámku Milotice pravděpodobně vodní tvrz, kterou zbudoval Jan z Moravan někdy před rokem 1421, o níž existuje první zmínka o 16 let později. Vladykové z Moravan, kteří náleželi k významným stoupencům husitství, užívali milotické tvrze jako základny pro své kořistnické nájezdy na okolní statky a patrně proto ji silně opevnili. Protože ani po Lipanech loupežná činnost milotických zemanů neustala, podnikli moravští stavové roku 1449 proti tvrzi vojenskou akci a  minimálně šest týdnů ji obléhali a nakonec i dobyta. Poté byla tvrz obnovena a rozšířena o další budovy a čtverhrannou věž, která v renesanci posloužila jako základ jižní nárožní věže a podle ní pak byly přistavěny i zbývající tři. Zdejší majitelé se často v držení panství střídali...

Na místě zámku původně již roku 1228 stála dřevěná tvrz, která byla později přestavěna na zděnou. Roku 1535 byl jejím majitelem Václav Pětipeský z Krásného Dvora, který ji roku 1548 prodal Bohuslavovi staršímu Videršperkarovi z Vidršperka. Nový majitel vykopal ve sklepě poklad, zazděný sem jeho strýcem Mořicem. Podle popisu z roku 1688 zde byl sklep, kuchyň a v ní pec, dále spižírna a konírna, v patře veliká světnice, kancelář, komora, místnost pro hosty a další, přičemž místnosti v přízemí byly klenuté. Roku 1728 získal renesanční tvrz hrabě Ferdinand Morzin, který ji o deset let později nechal přestavět na barokní zámek s několika křídly. Budovy zámku sloužily jako obydlí úředníků a občasně jako lovecký zámek vrchnosti. Po roce 1945 byl v majetku MNV, dnes je majetkem obce a slouží pro bytové účely.

Předchůdcem zámku v Konici byla středověká tvrz, kterou nechal postavit před rokem 1351 Adam z Konice nebo jeho syn Ješek. Tvrz s přestávkami sloužila jako sídlo vrchnosti až do konce 17. století a vládli na ní páni z Cimburka a poté páni ze Švabenic. Gotická tvrz měla tvar lichoběžníka s palácem při jižní straně a v průběhu let byla několikrát přestavěna. Celá staletí strážila starou obchodní cestu, jenž vedla přes Drahanskou vrchovinu z Moravy do Čech. V těžkém období třicetileté války byla tvrz zřejmě poškozena a chátrala až do začátku 18. století, kdy panství koupil klášter Hradisko v Olomouci. Pro Konici se začalo blýskat na lepší časy, když na objednávku opata premonstrátského řádu Norberta Želeckého z Počenic byl v letech 1703 - 1705 olomouckým stavitelem Lukášem Glöckelem postaven na místě tvrze barokní zámek.

Zámek v Potštátu byl postaven v první polovině 17. století na místě starší tvrze. Právě tehdy Podstatský z Prusinovic nechal velkou tvrz z roku 1377 o rozměrech 41 x 42 metrů přestavět, doplnil chybějící křídla a postavil hranolovou věž. Vznikl tak patrový čtyřkřídlý zámek s obdélníkovým nádvořím. Stalo se tak v období, kdy šlechta vyměňovala studené, odlehlé a špatné přístupné hrady za pohodlné zámky. V Potštátu zámek nahradil hrad Puchart, který stával čtyři kilometry od města. Po bitvě na Bílé hoře byl zámek zkonfiskován a věnován nemanželské dceři Rudolfa II. a Kateřiny Stradové, kterou byla Karolina d´Austria. Následujícími vlastníky zámku byl od šedesátých let 17.století rod Walderode, který jej držel spolu s rodem Desfous až do roku 1963. Na přelomu 17. - 18. století byly barokně upraveny interiéry a v jižním křídle vznikla štuková výzdoba s kartušemi rodových znaků.