Majitelé koryčanského panství od středověku sídlili na hradě Cimburk, který ležel v kopcích daleko za městem a tak postupně přestal šlechtě vyhovovat, jelikož začala požadovat pohodlnější podmínky k životu. Z tohoto důvodu začala Anna Bánffy s výstavbou tvrze se dvorem, ale hradu Cimburk zůstala jeho funkce coby správního střediska a v případě nebezpečí se sem přesunoval dvůr z Koryčan, což bylo velice aktuální v průběhu třicetileté války. Nové sídlo na kopci za farou bylo dobudováno kolem roku 1603 a o 30 let později k tvrzi byla přistavěna kaple. Pro své větší rozměry byla tvrz nazývána v 17. století zámkem i proto, že již byla sídlem cimburského panství, ale i tato budova přestala čím dál více náročnější šlechtě stačit. Proto dal po roce 1677 František Gabriel Horecký vybudovat na jejím místě barokní zámek, skládající se ze dvou křídel.

Zámek nad Nesovicemi nechal postavit Záviš z Víckova v letech 1561 – 1571, čehož se Záviš nedožil. Jeho nástupce Přemek ve stavbě pokračoval, avšak roku 1575 byly Nové Zámky prodány Jindřichovi a Zikmundovi ze Zástřizl a poté se majitelé začali v rychlém sledu střídat. Ještě v 16. století byla stavba obehnána hradbami a jeden ze zámeckých arkýřů byl upraven na kapli. Po roce 1750 za Leopolda Petrasche byl zámek významným kulturním centrem - hrály se zde antické hry. Ke katastrofě však došlo v roce 1798, kdy statek koupil za 135.000 zlatých kníže Alois Josef z Lichtenštejna a připojil jej k Bučovicím. Zámek tak ztratil význam jako panské sídlo a po následujících 200 let živořil. Část zámku byla ještě za Lichtenštejnů, kteří jej vlastnili do roku 1826, dokonce zbořena.

Původně renesanční zámeček v bývalém královském městě Jevíčku byl postaven roku 1559 Prokopem a Jetřichem Podstatských z Prusínovic na místě bývalé tvrze. V letech 1584 – 1722 drželi jevíčský statek Žalkovští ze Žalkovic. Roku 1730 zámek koupila Marie Františka z Lichtenštejna a právě ona je považována za iniciátorku barokní přestavby, za které byl zámek zvýšen o jedno patro, přičemž zde byl také vytvořen francouzský park. V roce 1797 však zámek i park koupilo město, které v zámečku zřídilo nejprve pivovar, později administrativní a školské centrum. Od roku 1961 zde sídlí základní škola a dnes tu sídlí městská knihovna.

Jednopatrový pozdně barokní zámek ve Vsisku dala olomoucká kapitula postavit v roce 1792 uprostřed trojstranné vsi v souvislé statkové zástavbě. Uprostřed rizalitu je vchod, k němuž vede dvojramenné otevřené schodiště s kamenným kuželkovým zábradlím. Nad vchodem do zámku je znak hraběte Emanuela Pötting-Persinga, k jehož kanovnické prebendě náleželo Vsisko až do jeho smrti roku 1897. Kapitula držela statek se zámkem, který však dávala do nájmu, do roku 1948. Po válce patřil zámek JZD a byl využíván pro hospodářské účely. Dnes je rekonstruovaný zámek v soukromém vlastnictví.

Tvrz ve Velkém Týnci existovala zřejmě již roku 1275, kdy na ní seděl Martin z Týnce, pravděpodobně zeměpanský úředník. V roce 1361 postoupil markrabě Jan obec Týnec olomoucké kapitule a sídlil zde jeden z kanovníků, přičemž jako první je zmíněn na zdejším dvoře roku 1376 Vojtěch z Otaslavic. Tvrz, která stále vedle dvora, je jmenovitě připomenuta teprve ve smlouvě mezi kapitulou a olomouckým měšťanem Zichem o pronájmu týneckého dvora z roku 1457. V 15. a 16. století sídlili na tvrzi nájemci dvora a poté, když kapitula převzala dvůr do vlastí hospodářské správy,  šafář a další vrchnostenští služebníci.

Zámek nad Rožnovskou Bečvou nechal postavit zřejmě Jan z Pernštejna roku 1538, ale stavbu dokončili Žerotínové kolem roku 1548 za meziříčského pána Viléma ze Žerotína. Zámek byl původně jednopatrový a zaujímal prostor severního křídla dnešního zámku. Na straně obrácené k městu byl opatřen dřevěnou pavlačí, která se táhla přes hradbu zámku až k městské zdi a po ní bylo možno projít do farního kostela. Za třicetileté války byl zámek několikrát vydrancován. Roku 1648 napadli město Švédové a zámek i město tehdy z velké části vyhořelo. Ještě téhož roku se podařilo zámek opravit a znovu obydlit.

Předchůdcem nynějšího zámku byla vodní tvrz, kterou roku 1480 koupil Ctibor z Ledské, jenž se dle zakoupené vsi začal psát jako Ctibor Chorynský z Ledské. Jeho potomci se zasloužili o renesanční úpravu tvrze, o čemž svědčí kamenná deska s rodovým erbem z roku 1573, umístěná na zámeckém nádvoří. Protože se Chorynští z Ledské zapojili do stavovského povstání, byl jim statek konfiskován a roku 1623 prodán Hynkovi Seveřskému z Kuličova. Od roku 1653 byla Choryně v držení svobodných pánů Kaldtschmidtů z Eisenberku, v jejichž rukách setrvala až do roku 1808. Podle popisu z roku 1653 byla tvrz obklopena vodním příkopem a s pevninou jí spojoval padací most.

Předchůdcem zámecké budovy v Paskově byla gotická tvrz, o níž je zmínka ve zprávě o jejím obležení v roce 1484 hukvaldským hejtmanem Laurinem z Chřenovic. Biskupské léno držela Machna z Wolfsberka a šlo zřejmě o její uvedení na cestu poslušnosti. K tvrzi patřily silné zdi znatelné z půdorysu zámku. V severním křídle snad bývala věžovitá stavba, kterou nechal zbořit hrabě Mořic Saint Genois d´Harnoncourt až při obnově po požáru z roku 1869. O  renesanční přestavbě svědčí vnější opevnění s válcovými baštami, které se částečně zachovalo na severu, západě a jihozápadě. Není vyloučeno, že se na jeho stavbě podíleli páni z Pernštejna po roce 1530.

Renesanční zámek s arkádami na nádvoří byl postaven v prvním desetiletí 17. století tehdejšími majiteli panství Lukrecií Nekšovnou z Landeka a jejím druhým manželem Albrechtem z Valdštejna na základech středověké tvrze z první poloviny 15. století na vyvýšenině pravého břehu řeky Bečvy. Pozdějšími majiteli - uherskou šlechtou z rodu Illésházy - byla zámecká budova v průběhu 18. století několikrát přestavována a upravována. V roce 1708 zámek vyhořel, přičemž z něj zbyly pouze holé zdi. Opravovat se začal až od roku 1719 a o dva roky později byl pořízen úředníkem hraběte Mikuláše Illésházyho, Františkem Palmerem, velmi podrobný popis vsetínského zámku. Díky tomu je zřejmé, že zámek nesloužil jako trvalé reprezentativní sídlo hraběte, ale byl jim užíván přechodně a sloužil hlavně potřebám správy panství a vrchnostenských úředníků. V roce 1740 byly opraveny hodiny na zámecké věži. 

V těsné blízkosti dnešního zámku v Oslavanech byl nejprve postaven první ženský cisterciácký klášter na Moravě "Vallis s. Mariae" (Údolí Mariino), jenž byl založen v roce 1225 Heilwidou ze Znojma a o tři roky později vysvěcen olomouckým arcibiskupem za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a jeho rodiny. V roce 1423 byl klášter údajně vypálen husity a dispoziční právo na něj v roce 1471 od krále Vladislava Jagelonského dostal Vilém z Perštejna. Klášter se začal přestavovat na zámek po rozsáhlém požáru v roce 1517. Dalšími správci, kteří dostali zámek do zástavy byli Kunové z Kunštátu a později Krajířové z Krajku. Po roce 1577 získal od císaře Rudolfa II. zámek Kryštof z Althana a jeho nástupce Adolf z Althana provedl rozsáhlou renesanční přestavbu v letech 1580 - 1590.