Menší renesančně–barokní zámek Bohutice stojí ve stejnojmenné obci jihovýchodně od Moravského Krumlova. První zmínka o vsi Bohuticích je v zakládací listině louckého kláštera z roku 1253. Zdejší tvrz založili vladykové z Mukoděl na konci 15. století; možná tak učinil Jiří Kusý z Mukoděl, který je doložen jako držitel bohutického léna r. 1485. První výslovná zmínka o tvrzi pochází z r. 1535, kdy Jan z Lipé předal tvrz a ves Bohutice a další čtyři vsi právě vladykům z Mukoděl. Nejspíše na sklonku 16. století přestavěli Mukodělští tvrz na renesanční zámek. R. 1619 vypálili Bohutice Dampierrovi vojáci. R. 1624 získali zámek znojemští jezuité, kteří jej v polovině 18. století rozšířili v barokním slohu. 

Předchůdcem dnešního zámku v Osvračíně byla tvrz, kterou si nechali postavit v 16. století Kočovští z Kočova, majitelé nedalekého středověkého hradu, který nesplňoval nároky na pohodlné bydlení šlechty. Po smrti Jiřího z Kočova připadl Osvračín jeho sestře, Anně provdané Černínové, čím se obec dostala do majetku Černínů. O založení osvračínského zámku se patrně zasloužil František Josef Černín, vášnivý sběratel starožitností a lovec zvěře. Měl mimořádnou smečku loveckých psů a možná i proto nechali Černínové roku 1720 přestavět tvrz v Osvračíně na lovecký zámeček a vybudovat barokní zahrady s mnoha kamenickými prvky. Už tehdy měl zámek i park dnešní půdorys. V roce 1734 se Černínové dostali do vážných finančních potíží, protože rozpůjčovali císaři Leopoldovi I. peníze, ale zpátky už nic nedostali. 

Zámek Valeč postavil před rokem 1534 Smil Osovský z Doubravice, který zdejší panství získal o tři roky dříve od Jana z Pernštejna a po něm jej zdědil jeho syn Burian. Dalšími majiteli byli od roku 1567 Vanečtí z Jemničky, za nichž nejspíš došlo k dalšímu zvelebování zámku. O zámek přišli po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 a po třicetileté válce jej vlastnili Březničtí z Náchoda. Do dnešní podoby byl zámek přestavěn v roce 1712. Nic netrvá věčně a tak i sláva a důležitost zámku Valeč skončila v roce 1785, kdy patřil rodině Hessů. Tehdy byl upraven na kanceláře, byty úředníků a lihovar a těmto účelům sloužil zámek i v dalších stoletích. Po 1. světové válce koupil zámek pan Jaroslav Odehnal, legionář a starosta Sokola v Hrotovicích. V období komunismu ve druhé polovině 20. století nedošlo k žádné změně k lepšímu, spíše naopak. 

Písemné zmínky o osídlení oblasti Bílé Vody se dochovaly už ze 13. století, kdy se v listinách objevuje osada Vysoká, která byla pravděpodobně předchůdkyní dnešní Bílé Vody. Osada však později zpustla. Obnova obce začala až v 16. století. Od rodiny Rungů, která vlastnila sousední Kamenici, dnes už položenou v Polsku, odkoupili v roce 1532 část obce nazývanou Bílá Voda jejich příbuzní Jan a Jindřich Schoffovi. Stalo se tak s posvěcením vratislavského biskupa, který novým majitelům povolil ves znovu osadit, a navíc jim udělil právo provozovat svobodný šenk. Nelze určit, zda Schofové v Bílé Vodě bydleli. Jisté je, že už v roce 1579 zde existoval panský dvorec, kde lze předpokládat i obytnou část. Teprve v roce 1691 se v urbáři uvádí „rytířské sídlo, vystavené zcela z kamene, 21 sáhů dlouhé a sedm sáhů široké“. 

Na místě zámku v Jaroměřicích u Jevíčka stála původně malá tvrz, kterou pravděpodobně vystavěl na počátku 16. století tehdejší majitel Jaroměřic Petr Šebík z Kunčiny. Za Jana Blahoslava Bílského z Kaříšova byla pak roku 1592 tvrz přestavěna na renesanční zámek. Z této doby také pochází vstupní postál a velmi hodnotná sgrafitová výzdoba. Tuto stavbu Janu Blahoslavovi Bílskému umožnilo asi hlavně dědictví nedaleké vsi Opatovic po smrti jeho bratra Václava. Téhož roku jako zámek byl také zbudován panský dvůr se sýpkou. Zámek sloužil jako panská rezidence až do roku 1735, kdy si noví majitelé zvolili za centrum panství Velké Opatovice a tamní zámek.

První písemná zmínka o Dobřichovicích pochází z roku 1253, kdy je král Václav I daroval řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Samotná tvrz jako předchůdce zámku se připomíná až roku 1420. V tomto roce král Zikmund Lucemburský zapsal Dobřichovice Zikmundovi Bolechovci z Pušperka. Ten byl jedním z obránců královského hradu Karlštejna proti husitům a katolické Dobřichovice spadaly pod jeho ochranu. Tvrz sloužila k ochraně brodu přes řeku Berounku a během husitských válek byla rozbořena. Tehdy křížovníci o Dobřichovice přišli a obec poté vystřídala několik majitelů, nicméně roku 1505 jim opět patřila. O to se prý zasloužil velmistr řádu Hynek Berka z Dubé, který na místě tvrze postavil renesanční zámek, jenž sloužil jako letní sídlo velmistrů. Zámek hodně trpěl za třicetileté války, navíc jej v roce 1639 vypálili Švédi, takže ležel v troskách. 

Zámek v Napajedlech postavil v letech 1764 – 1769 jako pozdně barokní šlechtické sídlo židlochovický zednický mistr Antonín Mates Slováček podle plánů brněnského architekta Františka Antonína Grimma,  u kterého stavbu ve stylu francouzského baroka objednala Anna Marie z Rottalu, provdaná za Quidobalda z  Ditrichsteina. Výstavba zámku pokračovala i za dědiců panství, rodu Kobenzlů, Stockau a Baltazzi. Zvláště poslední ze jmenovaných majitelů panství se výrazně zapsal do historie Napajedel založením hřebčína - chovu anglických plnokrevníků v roce 1886.

Nový zámek v Brandýse nad Orlicí zčásti stojí na místě domu bratrských kněží, který sloužil od roku 1644 jako sídlo správy panství, později zde byla tržnice, ale již od počátku 18. století pustnul. Zámek zde v barokním slohu v letech 1781 - 1783 postavil František Norbert Trautmannsdorf. Říkalo se mu Nový zámek, protože původní šlechtické sídlo stávalo na Komenského náměstí a přestěhovalo se do něj panstvo z hradu, který jim již nevyhovoval. Nový zámek přestavěli v letech 1818 - 1820 pražští měšťané Karel a pak Jan Blažkovi, kdy stavbu rozšířili, nechali provést zastřešení mansardovou střechou a zámek tak získal novorenesanční podobu.

Předchůdcem zámku ve Ždánicích byla tvrz, vystavěná v 16. století jako středisko panství Zástřizlů. Od tohoto rodu získali Ždánice roku 1558 Albrecht a Jan Sernbera z Boskovic a na Bučovicích, ale tito pánové Ždánice již po jedenácti letech prodali slavkovskému pánu Oldřichu z Kounic, který přikoupil další vsi a vytvořil rozsáhlé panství. Na základech staré tvrze Oldřich vybudoval renesanční čtvercový zámek s arkádami a hranolovými věžemi v nárožích, který byl dokončen v roce 1569. I když nové sídlo panstvu poskytovalo slušné pohodlí, byl zámek uváděn jako hrad, jelikož jej obklopoval hluboký příkop a zeď se střílnami. Po bitvě na Bílé hoře byly Ždánice Karlu z Kounic zkonfiskovány a panství spadlo do klína Lichtenštejnům, kteří se však na zámku trvale nezdržovali.

Bludovský zámek byl postaven až sto let po zániku hradu, který stával nad Bludovem. Do té doby Žerotínové bydleli na zámku v Šumperku a poté ve Velkých Losinách. Nové sídlo postavil Petr ze Žerotína roku 1520, ale jednalo se spíše o obytnou budovu než panské sídlo. Až nový majitel Kryštof Pavel z Lichtenštejna-Kastelkornu, který získal bludovské panství v rámci pobělohorských konfiskací roku 1622, zahájil o dva roky později výstavbu nového zámku, jenž měl tehdy podobu písmene L. Teprve roku 1708, za hraběte Františka Antonína z Lichtenštejna-Kastelkornu, bylo přistavěno třetí barokní křídlo a celý zámek byl barokně upraven, čímž dostal nynější podobu.