Mlha hustá tak, že by se dala krájet, nás provázela na výletě mezi vánocemi a silvestrem na závěr jednoho kalendářního roku. Počasí jsme si však nemohli vybírat, protože jsme měli pevně domluvený termín na otestování nových keší, schovaných v okolí obcí Soběsuky a Krumsín. A tak jsme dopoledne osedlali našeho stříbrného francouzského oře a po dálnici jsme vyrazili do Prostějova, odkud jsme přes Plumlov přijeli do sousední obce Soběsuky. Auto jsme zaparkovali na okraji této vesnice se zvláštním názvem, který je slovanského původu a bývá vysvětlován jako ves soběsuků, lidí svéhlavých. Hned poté, co jsme vystoupili, námi otřásla vlezlá zima, ale zároveň nás do nosu udeřila vůně dřeva. Vzápětí jsme pohledem přes potok Hloučelu zjistili, že se line z pily na protějším břehu. Pak jsme se již vydali po úzké asfaltové silničce vstříc splnění našeho úkolu. Na rezavém sloupu veřejného osvětlení, který se kdysi pyšnil červeným nátěrem jsme spatřili turistickou značku stejné barvy. Další řádky popisují naše putování v mlze u Plumlova.

Velké Karlovice se staly naším domovem na osm dní během nádherné letní dovolené, když jsme byli ubytováni v luxusním kanadském srubu a samozřejmě jsme pobytu využili k poznání mnoha okolních zajímavostí či památek. Jednou z nich byla rozhledna Miloňová, na kterou jsme si vyhradili celý den, abychom si trochu odpočinuli a zároveň jenom neseděli nečinně v domě. Proto jsme strávili v tento den dopolední čas ve srubu a až po obědě jsme nasedli do našeho francouzského vozu, kterým jsme odjeli na parkoviště Velká Hanzlůvka, z něhož jsme měli v plánu vyrazit po jednom z okruhů na vyhlídkovou věž.

Brno jsme během našeho putování po krajích českých a moravských navštívili tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jednoho dne nás sem zavedly pracovní povinnosti a když jsme měli vše vyřízeno, využili jsme zbytku dne k tomu, abychom se podívali do centra, přímo napěchovaném památkami a místy, kudy kráčela historie. Onoho zimního dopoledne jsme naše auto zaparkovali na ulici Křenová, vyřídili potřebné pracovní věci v jednom obchodě a vydali se k první památce tohoto dne.

Během výletu do okolí Hradce nad Moravicí jsme si naplánovali navštívit rozhlednu v Jakubčovicích, prohlédnout si hradecký zámek, projít celé město včetně kalvárie, shlédnout další zámek Raduň a když vyjde čas, poznat také Weisshuhnův kanál u Žimrovic. Ráno jsme ve stáji pro plechové krasavce osedlali našeho francouzského stříbrňáka a vyrazili směr Hradec nad Moravicí. Původně jsme jeli od Fulneku směrem na Jakubčovice a navigace nás vedla právě přes tuto vísku, když nás syn upozornil, že by zde rád odlovil kešku u mlýna. Připadlo nám to jako dobrý nápad a tak jsme naše auto nechali u silnice a po polní cestě se k větráku vydali.

Jedno nedělní ráno jsme nasedli do našeho francouzského vozu a z Olomouce vyrazili směr Brno. Jízda po dálnici rychle a bez komplikací ubíhala a za několik desítek minut jsme dojeli do jihomoravské metropole. Městem jsme ale pouze projeli přes Maloměřice a Obřany do Bílovic nad Svitavou, které byly naším hlavním cílem. Sjeli jsme z kopce kolem kostela sv. Cyrila a Metoděje dolů k řece Svitavě, přejeli most a zaparkovali u výletní restaurace Sokolovna.