Naše pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz našich produktů do velkoobchodu s mýdly nedaleko Chocně. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých zdejší krajina nabízela opravdu nespočet a jeden takový výlet jsme využili k procházce po naučné stezce s názvem Nedošínský háj a zajímavostem v obci Tržek. Nutno dodat, že jsme se do zmíněného háje vydali už podruhé, přičemž dvě podzimní výpravy od sebe dělilo šest let a shodou okolností jsme naučnou stezku pokaždé prošli od závěrečného zastavení k tomu úvodnímu, což se nám nestalo poprvé a ani naposledy. Další řádky pak popisují celý náš výlet. 

Naše pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz našich produktů do velkoobchodu s mýdly nedaleko Chocně. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých zdejší krajina nabízela opravdu nespočet a jeden takový výlet jsme využili k obhlídce kapličky v Zářecké Lhotě, kouzelného vodního mlýna u Zálší a návštěvě Nedošínského háje u Litomyšle. Naše putování jsme zahájili v Zářecké Lhotě, kde jsme předali mýdla a poté jsme popojeli do středu obce, abychom si prohlédli kapličku z roku 1862. Stříbrné autíčko jsme zaparkovali jen pár metrů od drobné církevní památky a záhy jsme se vydali na její obhlídku. Další řádky pak popisují celý náš výlet.

Ostrava má na svém území tolik památek, zajímavosti a turistické cíle, že bylo absolutně nemožné všechny poznat za jednu, tři nebo i pět návštěv. Také my jsme do tohoto rozlehlého města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při naší třetí návštěvě ocelového srdce naší republiky jsme věnovali zajímavosti Slezské Ostravy a tento článek vám přináší přehled všech cílů, které jsme v tento den navštívili. Přeji příjemné počtení. 

Na mapě vypadá jako zelený flek uprostřed bílé plochy, připomínající velký hrášek ve smetanové omáčce. Řeč je o kopci Chlum, který je poplatný svému jménu, neboť se tak dříve označoval zalesněný kopec, vrch či pahorek. Ten náš se nachází nedaleko Velkého Týnce u Olomouce a protíná jej zelená turistická trasa. Při jarní návštěvě Hradiska a na něm stojícím památníku Osvobození, z něhož jsme měli krásný výhled na Velký Týnec a okolí, však na delší procházku nezbyl čas. Jako OSN jsme se usnesli, že se jednoho dne určitě na tuto trasu vydáme, jenže příhodná chvíle nastala až na podzim. Jako odměnu za několik měsíců trpělivosti nám příroda nabídla krásné počasí bez mráčků a větrů, úžasně vybarvené stromy a minimální počet turistů, které jsme zde potkali.

Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali další místa v okolí Valašského Meziříčí, přičemž jsme zavítali i do města samotného. Další řádky pak popisují, kam všude nás v lednu jednoho roku naše nohy zavedly....

Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali dvě obce v okolí Valašského Meziříčí. Prvou z nich byla Zašová a jelikož byla tato vesnice založena na počátku 14. století, dokázala nám nabídnout pár turistických cílů. Další řádky pak bohatě popisují celý náš zimní výlet. 

Vsetín jsme navštívili během krátkého jednodenního výletu, který jsme strávili celý v tomto okresním městě. Hlavním důvodem příjezdu do tohoto valašského města byly určité pracovní povinnosti, nicméně i tentokrát jsme služební cestu využili k obhlídce místních zajímavostí. Jakmile jsme si tedy splnili pracovní záležitosti v jedné továrně na okraji Vsetína, odjeli jsme autem do historického středu města, které jsme nechali stát na malém parkovišti u evangelického kostela Dolního sboru. Další řádky pak popisují celý náš výlet, tak si jej určitě přečtěte.

Sníh ještě pokrýval hory bělostným hávem a paní zima na kopcích vládla pevnou rukou, když jsme jednoho roku podnikli první jarní procházku Litovelským Pomoravím. Nížiny úrodné Hané totiž už zahřívalo nesměle sluníčko a v podmáčeném okolí řeky Moravy a Mlýnského potoka nesměle vysušovalo blátivé cestičky, což nám umožnilo vyrazit do terénu. Během této krátké procházky jsme si prohlédli několik mlýnů či kapliček a samozřejmě jsme si také užívali probouzející se přírody. Svou únorovou pouť jsme začali netradičně v Litovli, kde jsme si dopoledne splnili pracovní povinnosti v ruční mýdlárně a pak jsme vyrazili na výlet. Sotva jsme vyšli ven z naší výrobny mýdel na Palackého ulici, věnovali jsme svou pozornost prvnímu z několika vodních mlýnů, které jsme v tento den viděli. Před námi totiž stál velký válcový umělecký mlýn pana Staroštíka, jehož historie se začala odvíjet již roku 1384, kdy se mu říkalo Přední či Prašivý mlýn. Další řádky pak popisují celý náš výlet.

Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. I my jsme několik z nich již poznali během dřívějších cest do zdejšího kraje, ale až do tohoto výletu nám unikal právě pupek Chřibů, čili vrchol Brdo. Vše však jednou končí a tak i naše čekání jednoho krásného dne vzalo za své. Nevíme, zda nastala správná konstelace hvězd na nebi či se na to turistický pánbůh nemohl již dívat, ale důležité bylo, že jsme se do Chřibů opět vydali. Po tak dlouhém čekání jsme se nesnažili Brdo rychle spolknout, ale jako správní kuchaři jsme si namíchali chutné jídlo o několika chodech s předkrmem na Bunči, polévkou v podobě několika pramenů, hlavním chodem na rozhledně a zákuskem na Roštínské kapli. Další řádky pak popisují celou naši cestu.

Mlha hustá tak, že by se dala krájet, nás provázela na výletě mezi vánocemi a silvestrem na závěr jednoho kalendářního roku. Počasí jsme si však nemohli vybírat, protože jsme měli pevně domluvený termín na otestování nových keší, schovaných v okolí obcí Soběsuky a Krumsín. A tak jsme dopoledne osedlali našeho stříbrného francouzského oře a po dálnici jsme vyrazili do Prostějova, odkud jsme přes Plumlov přijeli do sousední obce Soběsuky. Auto jsme zaparkovali na okraji této vesnice se zvláštním názvem, který je slovanského původu a bývá vysvětlován jako ves soběsuků, lidí svéhlavých. Hned poté, co jsme vystoupili, námi otřásla vlezlá zima, ale zároveň nás do nosu udeřila vůně dřeva. Vzápětí jsme pohledem přes potok Hloučelu zjistili, že se line z pily na protějším břehu. Pak jsme se již vydali po úzké asfaltové silničce vstříc splnění našeho úkolu. Na rezavém sloupu veřejného osvětlení, který se kdysi pyšnil červeným nátěrem jsme spatřili turistickou značku stejné barvy. Další řádky popisují naše putování v mlze u Plumlova.