Nedělní procházky jsme většinou uskutečnili v Olomouci, která se stala naším domovem, ale i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. V únoru jednoho roku jsme totiž v naší mydlárně měli tolik práce, že jsme museli dát ruku k dílu i poslední den v týdnu, abychom uspokojili poptávky zákazníků. Zaslouženou odměnou za vykonanou práci nám nebyl zákusek v cukrárně nebo pivo v restauraci, nýbrž procházka zimní přírodou. Auto jsme nechali zaparkované u Staroštíkova mlýna a vydali se na autobus č.770, který nás odvezl do nedalekých Unčovic, odkud jsme vyrazili pěšky zpátky do Litovle. Další řádky pak popisují celou šestikilometrovou trasu, na které jsme narazili hned na několik zajímavých míst. 

Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili v jedné vesnici nedaleko Turnova.

Jednoho roku jsme si domluvili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, nedaleko kterého jsme měli domluvenou pracovní schůzku a jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným, navštívili jsme zde několik pěkných míst. Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost památek. Vůbec prvním cílem tehdy byla obce Tatobity, v níž jsme byli o čtyři roky dříve ubytováni a nabídku zdejších zajímavostí jsme již důvěrně znali. Jednou z nich byla Tisíciletá lípa, ovšem při první návštěvě jsme stihli pouze odlovit kešku a pak se spustil silný déšť, takže jsme prchli pryč. Proto jsme sem zavítali znovu, abychom si mohutný strom prohlédli v klidu neskrápěni dešťovými kapkami a rovněž proto, že od naší poslední návštěvy lípa získala několik ocenění a také turistickou známku.

Budišov nad Budišovkou jsme svou návštěvou poctili dvakrát a shodou okolností se tak stalo vždy v květnu během jednodenních výletů. Když jsme sem přijeli poprvé, ještě nebyla postavena rozhledna Halaška a tak jsme do města, jehož název byl možná odvozen od Budiše, opata olomouckého kláštera Hradisko nebo od bud horníků, kteří zde sídlili ve 13. století, zavítali podruhé. Oba výlety od sebe dělilo dlouhých 12 let a tak jsme si prohlédli stejné památky jako poprvé, jelikož jsme byli zvědavi, jestli se na nich za ty roky něco nezměnilo. V centru Budišova nad Budišovkou jsme zároveň objevili pár nových zajímavostí, mezi něž patřila kaplička na Berounské ulici, která se stala naším prvním cílem ve městě.

Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při jednom z mnoha navštívení jsme zavítali do brněnských městských částí Jundrov, Bystrc a Kníničky, ve kterých jsme strávili několik hodin. Počasí na květnový státní svátek nám ukázalo svou vlídnou tvář, takže se nám příjemně cestovalo a výlet jsme si náležitě užívali. Prvním z naplánovaných cílů pro tento byla rozhledna Holedná, postavená v roce 2020 nad brněnskými čtvrtěmi Jundrov a Komín, k níž vedlo několik cest z různých stran.

Nezvykle teplé jarní počasí zvalo nedočkavé turisty na výlety do přírody nebo za památkami a této nabídky jsme jednoho březnového dne využili také my. V kalendáři se psal sice všední den, ale shodou okolností jsme měli všichni volno a při pohledu z okna na modrou oblohu se nám nechtělo sedět doma. Zároveň jsme však nehodlali cestovat nikam daleko od Olomouce a tak jsme hledali něco zajímavého v blízkosti hanácké metropole. A protože v těchto dnech zrovna světlo světa spatřila nová turistická známka číslo 2763 s názvem Přírodní rezervace Království nedaleko Grygova, náš výlet rázem získal jasné obrysy.

Na první jarní výlet jsme se každoročně těšili celou zimu. Vždy jsme se nemohli dočkat, až ledová vládkyně s mrazivou náručí opustí naši maličkou zemi a předá žezlo svým následovníkům, kteří pro cestování a turistiku vytvoří příjemnější podmínky. A když bylo naše očekávání naplněno, začali jsme pečlivě plánovat, kam se vzhledem k situaci vydáme. Museli jsme vzít v úvahu otevírací dobu památek, nepříliš dalekou dojezdovou vzdálenost, přírodní podmínky a v neposlední řadě atraktivitu vybraného místa. Jednoho roku tyto faktory splňovala obec Rusava, do které jsme se vydali již podruhé. 

V březnu jednoho roku vláda paní zimy pomalu slábla a její další životní etapa se blížila ke svému konci. Jarní sluníčko s přibývajícími dny v kalendáři hřálo s čím dál větší intenzitou a snažilo se tak vytáhnout lidi ven na příjemnou procházku, aby je na čerstvém povětří mohlo nabít svou solární energií. Sluneční nabídku jsme využili i my a na jednu březnovou sobotu jsme si narychlo naplánovali výlet do Litovelského Pomoraví. Z bohaté nabídky zdejšího kraje jsme si vybrali procházku v okolí Nových Zámků, kde bylo pro potěchu šlechtického rodu Lichtenštejnů postaveno několik romantických staveb.

Jednoho roku bělovousý muž v červeném obleku nechal pod nazdobeným vánočním stromečkem ležet obálku s poukazem na pobyt v hotelu Rustikal v městečku Horní Cerkev. Termín jsme si stanovili několik týdnů předem na konec března, kdy jsme předpokládali, že nám bude přát jarní počasí, jenže na Vysočině pár dní před termínem napadl sníh. Naštěstí jsme se s hotelovou recepcí dokázali domluvit na odložení pobytu o jeden měsíc a tak jsme první květnový víkend opustili hanáckou placku, a po dálnici vyrazili vstříc našemu cíli. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Pelhřimově, abychom poznali všechny historické památky či zajímavosti, které nám toto město mohlo nabídnout. 

Červencové státní svátky všem každoročně nabízely mimořádné pracovní volno, která se mohla využít třeba k nějakému pěknému výletu. Takovou nabídku jsme jednoho roku využili i my, zbývalo nám pouze rozhodnout se, kam pojedeme. Nechtěli jsme cestovat moc daleko od Olomouce, ale nejbližší okolí jsme zase už měli vcelku prozkoumané, takže jsme chvíli marně hledali nějakou novou zajímavost. Nakonec nám při pohledu na mapy přece jen padl do oka cíl, který splňoval naše představy a tak jsme ono sváteční dopoledne nasedli do našeho francouzského vozidla a vyrazili po dálnici na sever Moravy. Naším prvním cílem obec Slavíč, ležící mezi Lipníkem nad Bečvou a Hranicemi, do které jsme brzy v pořádku dorazili.