Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali dvě obce v okolí Valašského Meziříčí. Prvou z nich byla Zašová a jelikož byla tato vesnice založena na počátku 14. století, dokázala nám nabídnout pár turistických cílů. Další řádky pak bohatě popisují celý náš zimní výlet. 

Vsetín jsme navštívili během krátkého jednodenního výletu, který jsme strávili celý v tomto okresním městě. Hlavním důvodem příjezdu do tohoto valašského města byly určité pracovní povinnosti, nicméně i tentokrát jsme služební cestu využili k obhlídce místních zajímavostí. Jakmile jsme si tedy splnili pracovní záležitosti v jedné továrně na okraji Vsetína, odjeli jsme autem do historického středu města, které jsme nechali stát na malém parkovišti u evangelického kostela Dolního sboru. Další řádky pak popisují celý náš výlet, tak si jej určitě přečtěte.

Sníh ještě pokrýval hory bělostným hávem a paní zima na kopcích vládla pevnou rukou, když jsme jednoho roku podnikli první jarní procházku Litovelským Pomoravím. Nížiny úrodné Hané totiž už zahřívalo nesměle sluníčko a v podmáčeném okolí řeky Moravy a Mlýnského potoka nesměle vysušovalo blátivé cestičky, což nám umožnilo vyrazit do terénu. Během této krátké procházky jsme si prohlédli několik mlýnů či kapliček a samozřejmě jsme si také užívali probouzející se přírody. Svou únorovou pouť jsme začali netradičně v Litovli, kde jsme si dopoledne splnili pracovní povinnosti v ruční mýdlárně a pak jsme vyrazili na výlet. Sotva jsme vyšli ven z naší výrobny mýdel na Palackého ulici, věnovali jsme svou pozornost prvnímu z několika vodních mlýnů, které jsme v tento den viděli. Před námi totiž stál velký válcový umělecký mlýn pana Staroštíka, jehož historie se začala odvíjet již roku 1384, kdy se mu říkalo Přední či Prašivý mlýn. Další řádky pak popisují celý náš výlet.

Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. I my jsme několik z nich již poznali během dřívějších cest do zdejšího kraje, ale až do tohoto výletu nám unikal právě pupek Chřibů, čili vrchol Brdo. Vše však jednou končí a tak i naše čekání jednoho krásného dne vzalo za své. Nevíme, zda nastala správná konstelace hvězd na nebi či se na to turistický pánbůh nemohl již dívat, ale důležité bylo, že jsme se do Chřibů opět vydali. Po tak dlouhém čekání jsme se nesnažili Brdo rychle spolknout, ale jako správní kuchaři jsme si namíchali chutné jídlo o několika chodech s předkrmem na Bunči, polévkou v podobě několika pramenů, hlavním chodem na rozhledně a zákuskem na Roštínské kapli. Další řádky pak popisují celou naši cestu.

Mlha hustá tak, že by se dala krájet, nás provázela na výletě mezi vánocemi a silvestrem na závěr jednoho kalendářního roku. Počasí jsme si však nemohli vybírat, protože jsme měli pevně domluvený termín na otestování nových keší, schovaných v okolí obcí Soběsuky a Krumsín. A tak jsme dopoledne osedlali našeho stříbrného francouzského oře a po dálnici jsme vyrazili do Prostějova, odkud jsme přes Plumlov přijeli do sousední obce Soběsuky. Auto jsme zaparkovali na okraji této vesnice se zvláštním názvem, který je slovanského původu a bývá vysvětlován jako ves soběsuků, lidí svéhlavých. Hned poté, co jsme vystoupili, námi otřásla vlezlá zima, ale zároveň nás do nosu udeřila vůně dřeva. Vzápětí jsme pohledem přes potok Hloučelu zjistili, že se line z pily na protějším břehu. Pak jsme se již vydali po úzké asfaltové silničce vstříc splnění našeho úkolu. Na rezavém sloupu veřejného osvětlení, který se kdysi pyšnil červeným nátěrem jsme spatřili turistickou značku stejné barvy. Další řádky popisují naše putování v mlze u Plumlova.

Velké Karlovice se staly naším domovem na osm dní během nádherné letní dovolené, když jsme byli ubytováni v luxusním kanadském srubu a samozřejmě jsme pobytu využili k poznání mnoha okolních zajímavostí či památek. Jednou z nich byla rozhledna Miloňová, na kterou jsme si vyhradili celý den, abychom si trochu odpočinuli a zároveň jenom neseděli nečinně v domě. Proto jsme strávili v tento den dopolední čas ve srubu a až po obědě jsme nasedli do našeho francouzského vozu, kterým jsme odjeli na parkoviště Velká Hanzlůvka, z něhož jsme měli v plánu vyrazit po jednom z okruhů na vyhlídkovou věž.

Brno jsme během našeho putování po krajích českých a moravských navštívili tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jednoho dne nás sem zavedly pracovní povinnosti a když jsme měli vše vyřízeno, využili jsme zbytku dne k tomu, abychom se podívali do centra, přímo napěchovaném památkami a místy, kudy kráčela historie. Onoho zimního dopoledne jsme naše auto zaparkovali na ulici Křenová, vyřídili potřebné pracovní věci v jednom obchodě a vydali se k první památce tohoto dne.

Během výletu do okolí Hradce nad Moravicí jsme si naplánovali navštívit rozhlednu v Jakubčovicích, prohlédnout si hradecký zámek, projít celé město včetně kalvárie, shlédnout další zámek Raduň a když vyjde čas, poznat také Weisshuhnův kanál u Žimrovic. Ráno jsme ve stáji pro plechové krasavce osedlali našeho francouzského stříbrňáka a vyrazili směr Hradec nad Moravicí. Původně jsme jeli od Fulneku směrem na Jakubčovice a navigace nás vedla právě přes tuto vísku, když nás syn upozornil, že by zde rád odlovil kešku u mlýna. Připadlo nám to jako dobrý nápad a tak jsme naše auto nechali u silnice a po polní cestě se k větráku vydali.

Jedno nedělní ráno jsme nasedli do našeho francouzského vozu a z Olomouce vyrazili směr Brno. Jízda po dálnici rychle a bez komplikací ubíhala a za několik desítek minut jsme dojeli do jihomoravské metropole. Městem jsme ale pouze projeli přes Maloměřice a Obřany do Bílovic nad Svitavou, které byly naším hlavním cílem. Sjeli jsme z kopce kolem kostela sv. Cyrila a Metoděje dolů k řece Svitavě, přejeli most a zaparkovali u výletní restaurace Sokolovna.