Noc mezi třetím a čtvrtým dnem v Norsku jsme byli ubytováni ve skrytém údolí Ørsdalen, kde ani ty pověstné lišky už nedávaly dobrou noc. Domeček s jediným obyvatelným bytečkem zprvu nepůsobil příliš věrohodně, ale poskytoval vše potřebné a byl čistý. Vyspali jsme se dobře, což bylo důležité, protože nás čekal fyzicky nejnáročnější den, túra na horu Kjerag a přilehlý legendární kámen. Po snídani jsme si sbalili věci, naložili je do auta a opustili skromné turistické ubytování, nejlevnější z celé naší norské anabáze. Ještě než jsme odjeli pryč, šli jsme se podívat na několik desítek metrů vzdálený plácek pro pár aut, na němž jsme při příjezdu do údolí zahlédli několik informačních tabulí. Byli jsme totiž zvědavé, co se na takovém opuštěném místě nachází a tak jsme si cedule zvědavě pročítali.

V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Poslední noc jsme strávili v přístavním městě Kristiansand, kde jsme se ubytovali v hotelu Comfort. Po snídani jsme zamířili do centra a ulicemi v části města zvané Kvadraturen, jsme došli k největší katedrále v jižním Norsku. Pak jsme se začali věnovat zajímavostem na ulici Rådhusgata, která spolu s dalšími uličkami tvořila jakési obdélníkové náměstí s oddychovým parkem a následně jsme odešli do přístavu. Na závěr jsme si prohlédli vlakové nádraží a pak jsme již odjeli na letiště.

Vánoční svátky do naší rodiny vždy přinesly nejen kýženou pohodu a společně strávené chvíle, ale také spoustu různých dárečků. Jednoho roku vousatý muž v červeném obleku přinesl obálku s voucherem, díky němuž jsme o půl roku později strávili pěkných pět dní na Slovensku, konkrétně v Liptovském Hrádku. Na konci června jsme se tak ubytovali v penzionu Haliganda, ale ještě než jsme tam dojeli, zastavili jsme se na moc hezkém místě. Jednalo se o jeden z nejkrásnějších slovenských vodopádů, nacházející se v pohoří Malé Fatry a pojmenovaný podle nedaleké obce Šútovo, který jsme chtěli vidět. Z našich plánů však málem sešlo, neboť celou cestu z Olomouce pršelo či spíše lilo jako z konve. Nejinak tomu bylo poté, co jsme přijeli na parkoviště u chaty Fatranka, odkud jsme chtěli vyrazit k vodopádu.

V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. První den jsme chodili po hlavním městě této severské země a v centru jsme se seznámili s několika památkami či zajímavostmi, včetně Královského paláce, který jsme poznali i zevnitř v rámci prohlídky s průvodcem. Další řádky pak popisují celý první den v Norsku.

V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména Choceň a okolí. Hlavním důvodem těchto výprav byl dovoz našich produktů do zdejšího velkoobchodu s mýdly. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji, o které tu opravdu nebyla nouze. Jednoho říjnového dne jsme po odevzdání mýdel odjeli do Vysokého Mýta, kde jsme se seznámili se všemi památkami a zajímavostmi tohoto krásného historického města. Naším prvním podzimním cílem se tenkrát stal kostel Církve československé husitské neboli Husův sbor. Když jsme k němu přijeli, naše stříbrné auto jsme zaparkovali nedaleko kostela a vydali se obhlídku církevní stavby, vybudované roku 1937 na bývalých valech za městskými hradbami.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí. Během pátého dne pobytu jsme se pohybovali na československém pomezí v okolí hraničního přechodu Bumbálka, kde jsme navštívili několik míst, obdařených dřevěnými turistickými známkami. 

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, z něhož jsme na začátku letních prázdnin každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí. Čtvrtý den pobytu jsme celý strávili v jámě lvové, neboť jsme se pohybovali pouze po Velkých Karlovicích, abychom se seznámili s místními památkami, které jsme během této červencové dovolené samozřejmě nemohli vynechat. Celodenní putování jsme zahájili v místní části Jezerné a naším prvním cílem se stala kaple sv. Trojice, postavená Karlem Paigrem v letech 1870 – 1873.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub ve Velkých Karlovicích, z něhož jsme každé ráno po snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí. Druhý den pobytu jsme během snídaně rozběhli notebook a začali jsme pátrat po původu názvu jednoho z kopců Vsetínských vrchů, který byl pojmenován Soláň. Ten byl totiž naším prvním cílem, po němž následovala návštěva Kohútky, ze které jsme se pěšky vydali k horskému hotelu Portáš. Následující řádky popisují průběh druhého dne naší letní dovolené.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na začátku letních prázdnin pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si pár měsíců předtím majitel postavil ve Velkých Karlovicích. Cestou do našeho ubytování jsme se zastavili v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme shlédli největší zajímavosti města, které se nenacházely na území slavného Valašského muzea v přírodě. Postupně jsme viděli skokanské můstky, rožnovský pivovar, kostel Všech svatých, památky na Masarykově náměstí, evangelický kostel a prošli jsme si park, kde bývaly klimatické lázně. Pak jsme odjeli na Martiňák a tento cestopis vám odhalí podrobnosti celého dne tak, jak jsme jej sami prožili, včetně noční prohlídky kostela Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích. 

Vánoční svátky do naší rodiny vždy přinesly nejen kýženou pohodu a společně strávené chvíle, ale také spoustu různých dárečků. Jednoho roku vousatý muž v červeném obleku nechal pod zeleným stromečkem ležet obálku se dvěma vstupenkami na vysněný muzikál Fantom opery, který jsme chtěli už dávno předtím vidět. Dárek nám tedy udělal velkou radost a těšili jsme se na to, až nastane onen únorový den, uvedený na vstupence. Když jsme se konečně dočkali, nastartovali jsme naše stříbrné auto a po dálnici D1 jsme vyrazili do českého hlavního města za představením, které se konalo na holešovickém výstavišti. Cesta proběhla bez problémů a když jsme přijeli do Prahy, náš povoz jsme po dlouhé cestě nechali odpočívat v podzemních garážích u vlakového nádraží Bubny – Vltavská v Holešovicích.