Předchůdcem nynějšího zámku byla vodní tvrz, kterou roku 1480 koupil Ctibor z Ledské, jenž se dle zakoupené vsi začal psát jako Ctibor Chorynský z Ledské. Jeho potomci se zasloužili o renesanční úpravu tvrze, o čemž svědčí kamenná deska s rodovým erbem z roku 1573, umístěná na zámeckém nádvoří. Protože se Chorynští z Ledské zapojili do stavovského povstání, byl jim statek konfiskován a roku 1623 prodán Hynkovi Seveřskému z Kuličova. Od roku 1653 byla Choryně v držení svobodných pánů Kaldtschmidtů z Eisenberku, v jejichž rukách setrvala až do roku 1808. Podle popisu z roku 1653 byla tvrz obklopena vodním příkopem a s pevninou jí spojoval padací most.

Předchůdcem zámecké budovy v Paskově byla gotická tvrz, o níž je zmínka ve zprávě o jejím obležení v roce 1484 hukvaldským hejtmanem Laurinem z Chřenovic. Biskupské léno držela Machna z Wolfsberka a šlo zřejmě o její uvedení na cestu poslušnosti. K tvrzi patřily silné zdi znatelné z půdorysu zámku. V severním křídle snad bývala věžovitá stavba, kterou nechal zbořit hrabě Mořic Saint Genois d´Harnoncourt až při obnově po požáru z roku 1869. O  renesanční přestavbě svědčí vnější opevnění s válcovými baštami, které se částečně zachovalo na severu, západě a jihozápadě. Není vyloučeno, že se na jeho stavbě podíleli páni z Pernštejna po roce 1530.

Renesanční zámek s arkádami na nádvoří byl postaven v prvním desetiletí 17. století tehdejšími majiteli panství Lukrecií Nekšovnou z Landeka a jejím druhým manželem Albrechtem z Valdštejna na základech středověké tvrze z první poloviny 15. století na vyvýšenině pravého břehu řeky Bečvy. Pozdějšími majiteli - uherskou šlechtou z rodu Illésházy - byla zámecká budova v průběhu 18. století několikrát přestavována a upravována. V roce 1708 zámek vyhořel, přičemž z něj zbyly pouze holé zdi. Opravovat se začal až od roku 1719 a o dva roky později byl pořízen úředníkem hraběte Mikuláše Illésházyho, Františkem Palmerem, velmi podrobný popis vsetínského zámku. Díky tomu je zřejmé, že zámek nesloužil jako trvalé reprezentativní sídlo hraběte, ale byl jim užíván přechodně a sloužil hlavně potřebám správy panství a vrchnostenských úředníků. V roce 1740 byly opraveny hodiny na zámecké věži. 

V těsné blízkosti dnešního zámku v Oslavanech byl nejprve postaven první ženský cisterciácký klášter na Moravě "Vallis s. Mariae" (Údolí Mariino), jenž byl založen v roce 1225 Heilwidou ze Znojma a o tři roky později vysvěcen olomouckým arcibiskupem za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a jeho rodiny. V roce 1423 byl klášter údajně vypálen husity a dispoziční právo na něj v roce 1471 od krále Vladislava Jagelonského dostal Vilém z Perštejna. Klášter se začal přestavovat na zámek po rozsáhlém požáru v roce 1517. Dalšími správci, kteří dostali zámek do zástavy byli Kunové z Kunštátu a později Krajířové z Krajku. Po roce 1577 získal od císaře Rudolfa II. zámek Kryštof z Althana a jeho nástupce Adolf z Althana provedl rozsáhlou renesanční přestavbu v letech 1580 - 1590.

Malý empírový zámeček nechala na Kociánce postavit Marie Skrbenská z Hřiště, když koupila bývalý majetek ženského řádu sv. Augustina od brněnského měšťana Kotzia. V roce 1825 přešel zámeček do vlastnictví Josefa Schaffgotsche a Schaffgotschové, kteří jej obývali do roku 1890. Poté jej pronajali Královopolské strojírně, která objekt využila pro technické kanceláře. Zchudlí Schaffgotschové si ponechali pouze tři pokoje, do nichž umístili nábytek.

Na místě zámku v Hlučíně stávala tvrz zmiňovaná v roce 1439, ze které vznikl někdy na přelomu 14. a 15. stol. za Balcara Vlčka z Dobrozemice zámek. V roce 1525 dokončil Bernard ze Zvole rozsáhlé stavební úpravy zámku, který byl během druhé poloviny 16. století rozšířen a přestavěn v renesančním slohu. Po požárech v letech 1616 a 1621 byl zámek záhy opraven za účasti italského stavitele J. Vlacha. Poslední velká přestavba zámku, tentokrát v barokním slohu, byla ukončena v roce 1733. Přestavbu prováděl tehdejší majitel panství Karel Antonín Gianini Carpineti, kdy bylo přistavěno severní a rozšířeno jižní křídlo zámku.

Na místě zámku v Janovicích u Rýmařova stávala starší tvrz, kterou postavil v letech 1520 až 1530 zástavní pán Petr ze Žerotína. Ten tu býval zřejmě jen občasným hostem, jelikož jeho hlavním sídlem byl zámek v Šumperku. Nevelká stavba sloužila jen ke krátkodobému pobytu a jeho zástavní majitelé neměli zájem o jeho výraznější přestavby. Z této doby se nejspíše zachovala jen část přízemí vpravo od věže. Trvalým místem pobytu držitelů rabštejnsko-janovického panství se stal teprve od roku 1586 za Hoffmannů z Grünbüchlu, kteří tvrz nechali přestavět na renesanční zámek. Volfgang Bedřich měl v úmyslu učinit zámek Janovice svým stálým sídlem, proto mezi lety 1656 a 1658 přibyla k zámku kaple v podobě rondelu a v roce 1663 povolal do Janovic italského stavitele Alexandra Cannevala, který tehdy upravil nynější východní část zámku do barokní podoby.

Miroslavský zámek byl podle pověsti vybudován dcerou českého vévody kněžnou Miroslavou kolem roku 912 původně jako vodní tvrz na malé skále uprostřed bažin. Její potomci údajně v Miroslavi žili až do 12. století. První písemná zmínka o miroslavské vodní tvrzi je však až z roku 1387, kdy panství patřilo starobylému rodu pánů z Myslibořic. Ve 14. století si zde postavili tvrz a ta se poprvé pod označením „hrad neboli tvrz“ připomínala roku 1387, kdy Zikmund a Hartleb z Myslibořic prodali Miroslav Hanušovi staršímu z Hardeggu.

Zámek v Chocni nechal vybudovat v letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka jako své nové renesanční sídlo. Během Třicetileté války roku 1646 neunikl pozornosti Švédů, byl vydrancován a také několikrát vyhořel. Naštěstí byl v dalších letech opravován.V polovině 17. století žil na zámku vedle hejtmana panství i důchodní písař a jeho pomocník, dále obsluha a pomocný personál zámku jako pradlena, chůva, kuchařka, pojezdný, podkoní, vrátný zámku, krejčí a zahradník.

Předchůdcem dnešního zámku Milotice pravděpodobně vodní tvrz, kterou zbudoval Jan z Moravan někdy před rokem 1421, o níž existuje první zmínka o 16 let později. Vladykové z Moravan, kteří náleželi k významným stoupencům husitství, užívali milotické tvrze jako základny pro své kořistnické nájezdy na okolní statky a patrně proto ji silně opevnili. Protože ani po Lipanech loupežná činnost milotických zemanů neustala, podnikli moravští stavové roku 1449 proti tvrzi vojenskou akci a  minimálně šest týdnů ji obléhali a nakonec i dobyta. Poté byla tvrz obnovena a rozšířena o další budovy a čtverhrannou věž, která v renesanci posloužila jako základ jižní nárožní věže a podle ní pak byly přistavěny i zbývající tři. Zdejší majitelé se často v držení panství střídali...