Ve Slezských Beskydech se nacházela paseka Przysłop, která od začátku 19. století byla svědkem mnoha loveckých výprav. Na pasece původně stála myslivna a od roku 1855 malý domek pro myslivce. Výběr místa nebyl náhodný. V roce 1853 na jednom z honů ulovil vídeňský hrabě Braid dva tetřevy, kteří pocházeli ze zdejších lesů. Tato skutečnost zaujala arcivévodu Albrechta Fridricha, zaníceného myslivce, aby se v této části rozvíjel chov tetřevů. Myslivna nepostačovala svojí kapacitou a tak v roce 1863 byla postavena nová myslivna, dnes nejstarší dřevěná stavba ve Visle. Časté lovecké výpravy aristokracie urychlily rozhodnutí ke stavbě loveckého zámečku. Projekt vypracoval hlavní architekt stavebního úřadu Těšínské komory architekt Albin Teodor Prokop. Výstavba započala v roce 1897 a byla ukončena v roce 1898.

V roce 2024 v polském městě Wisla vzniklo nové muzeum s názvem Habsburská hospodářská osada „U Początków Wisły“. Expozice turisty přenáší zpět do habsburské éry a odhaluje fascinující historii života v malebném prostředí horské přírody. Osada se skládá ze dvou okouzlujících budov v alpském stylu, které spolu s okolím vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Každá budova je živoucím příběhem, vyprávějícím každodenní život obyvatel Wisły v habsburské éře. Při návštěvě habsburské hospodářské osady „Na počátku Visly“ můžete nejen obdivovat architekturu a interiéry, ale také si poslechnout vyprávění průvodce, který vám vysvětlí život místní komunity, jaké zvyky, tradice a výzvy provázely obyvatele Visly v minulých staletích.

Muzeum Litovel sídlí ve Smyčkově ulici v Litovli v trojpodlažním objektu bývalé střelnice, který je chráněnou kulturní památkou. Muzeum se zaměřuje na historii města a jeho nejbližšího okolí. Ve třech výstavních sálech jsou umístěny stálé expozice věnované litovelským řemeslům, zápasníku Gustavu Frištenskému a historii gramofonové výroby a v jednom výstavním sále se střídají dočasné tematické výstavy. Muzeum také pořádá různé akce pro veřejnost, mezi nimi zejména každoroční Oživlá řemesla, zaměřená na prezentaci starých výrobních technik. Muzeum vzniklo na začátku 20. století jako součást národně emancipačních snah českého obyvatelstva v Litovli.

Počátky vysokomýtského městského muzea, jednoho z nejstarších v Čechách, sahají do roku 1871. V roce 1912 se muzeum přestěhovalo do domu vysokomýtského rodáka, národního buditele A. V. Šembery, kde sídlí dodnes. V roce 2021 zde vznikla expozice s názvem Vysoké Mýto světové, která provází návštěvníky historií města od jeho založení až po bouřlivé události 20. století. Expozice zároveň poněkud směle a sebevědomě zasazuje město Vysoké Mýto do světových dějin. Další expozicí představuje historii významné hasičské firmy V. Ig. Stratílek a jejich pokračovatelů. Návštěvníkům nabízí velké množství továrních fotografií či dokumentů a samozřejmě originálních výrobků.

Expozice Muzea Oderska se nacházejí v objektu bývalého měšťanského domu na Kostelní ulici. Jedná se o budovu pozdně renesančního nebo spíše raně barokního založení. Výsledkem rekonstrukce objektu jsou prostory nabízející místo k zastavení, zklidnění, zamyšlení, kontemplaci i diskusi. Ve stále expozici se nacházejí soudobé dějiny a důraz na náboženský, národnostní a hospodářský vývoj Oderska v rámci Německého Kravařska. Expozice věnovaná Proměnám oderského děkanátu prorůstá prostřednictvím barokní galerie do útrob domu a vyvede návštěvníka až do horního patra připsaného městu Odrám. V současné době spravuje muzeum sbírky společenskovědního charakteru.

Muzeum strašidel spolu s dalšími institucemi sídlí v jednom z nejkrásnějších domů na Masarykově náměstí s číslem 17, který byl postaven v 16. století Janem Broumem z Chomutovic a dokončen Janem Kržem z Plotišť, jejichž erby se dochovaly v průjezdu. Na domě se projevil vliv italského renesančního stavitelství, díky němuž jeho fasádu zdobilo renesanční psaníčkové sgrafito, které bylo koncem dvacátých let 20. století obnoveno. Kdysi v domě sídlil královský purkrabí a po skončení 1. světové války se do něj nastěhovalo Chrámové družstvo, které zajišťovalo po celém území ČR výrobu kostelních zařízení, nábytku a soch. Muzeum strašidel vzniklo díky iniciativě města v roce 2002 a návštěvník v něm najde repliky nadpřirozených bytostí z oblasti Pelhřimovska.

Muzeum Kouřimska bylo založeno roku 1906 a jeho prvními exponáty se staly archeologické nálezy uložené ve sbírkách chlapecké školy. Současně se shromažďovaly první dary od jednotlivých občanů Kouřimi a okolí, které si návštěvníci poprvé mohli prohlédnout ve velké zasedací síni Občanské záložny. Na konci roku 1927 byly ve zmíněné síni nově sbírky etnografické, cechovní, církevní, zbraně a numismatika, ale již o tři roky později se sídlo muzea přesunulo do jedné z bašt středověkého opevnění. V prvním patře muzejní bašty byly umístěny archeologické sbírky až do roku 1949, pak bašta sloužila jako depozitář až do počátku 90. let. V roce 1949 byla část archeologických sbírek přemístěna do nově získaných prostor v budově Okresního domu a konečně roku 1964 byly všechny muzejní sbírky přeneseny do budovy staré radnice, kde byla instalována nová expozice o historickém vývoji města, která byla od 70. let postupně inovována.

Stará panská kovárna na Holajce stávala nedaleko vedle zámku již od roku 1550 a sloužila vrchnosti, včetně období za vlády zdejších pánů z rodu Rottalů, kteří drželi holešovské panství v letech 1650 až 1762. Do soukromých rukou se dostala 31. března 1776, kdy tehdejší majitel zámku Ludvík Rudolf Erdödy prodal „proti obydlí panského zahradníka ležící kovárnu i s obydlím a všemi inventárními věcmi“ poddanému kováři Václavu Gargulákovi za 2000 rýnských zlatých. Roku 1809 zdědil kovárnu po matce vdově Kateřině její syn Karel Gargulák. Rod Zemanů, podle nichž je kovárna nazývána, získala tuto živnost v dražbě roku 1847 za 1550 zlatých konvenční měny. Velkého rozkvětu se kovárna dočkala za posledních držitelů Holešova z rodu Wrbnů. Ti díky své zálibě v chovu koní kováře a podkováře ve své blízkosti nutně potřebovali. Posledním kovářem z tohoto rodu byl Emil Zeman, který jak pamětníci dosvědčují, docházel do kovárny až do roku 1953.

První muzeum ve Svitavách vzniklo už v roce 1894, kdy sídlilo v prostorách sirotčince do roku 1913. Poté bylo přesunuto do bývalé Strakeleho továrny, v níž se dělilo o místnosti se školou pro ženská povolání, ale významně jej podporovaly městské dotace. V roce 1914 mělo být muzeum slavnostně otevřeno, avšak do jeho osudu zasáhl válečný konflikt. Přesto pokračovaly práce na evidenci cenných sbírek – zbraní, cínového nádobí a obrazů. Po vzniku Československa není o historii muzea nic známo, až roku 1935 vznikl Muzejní spolek, který chtěl zřídit muzeum ve staré radnici na náměstí. I tyto snahy zastavila válka. Až 27. dubna 1947 bylo v bývalé Budigově vile na Smetanově náměstí slavnostně otevřeno nové městské muzeum. 

Muzeum najdete uprostřed Deštné v Orlických horách, v těsné blízkosti kostela sv. Maří Magdalény. Patří mezi nejmladší ve Východočeském kraji a slavnostně bylo otevřeno v prosinci 1990. Je výsledkem téměř dvacetileté práce Vlastivědného aktivu, který zde působil. Všechny jeho exponáty pocházejí z darů místních obyvatel a občanů, žijících v Orlických horách i těsném podhůří. Vstupní expozice přibližuje dávnou historii obce, ještě z doby Karla IV. Malý Slavín představuje významné osobnosti, které se v místě či blízkém okolí narodily nebo zde působily. Expozice řemesel připomíná řezbáře, výrobce dřevěných krabiček z lubů, sítaře, hrnčíře, bednáře, uhlíře, kteří pálili dřevěné uhlí v milířích, barvíře látek, kameníky, kamnáře, výrobce šindelů, cihel z pilin a vápna i dalších.