Vamberk - muzeum krajky
Město Vamberk je pevně spjaté s historií a výrobou krajek a stalo se centrem krajkářské výroby na Podorlicku. Traduje se, že paličkování krajek přinesla na Vamberecko belgická šlechtična Magdalena Grambová v první třetině 17. století. Krajky se od druhé poloviny 19. do začátku 20. století ve Vamberku vyráběly téměř v každé domácnosti. Poptávka po ručně paličkované krajce začala slábnout, když se v 19. století začala krajka vyrábět strojně. V roce 1889 zde byla zřízena krajkářská škola, která výrazně napomohla udržet a rozvíjet vysokou úroveň místního krajkářství. Tradice paličkovaných krajek je ve Vamberku stále živá.
Muzeum krajky ve Vamberku jsme navštívili během jednodenního výletu, který jsme podnikli první únorový den roku 2026, čímž jsme zahájili novou cestovatelskou sezónu. Naše putování jsme zahájili v Kostelci nad Orlicí, ale většinu času jsme strávili v sousedním Vamberku, kde jsme nejprve poznali několik pamětihodností na okraji města a potom jsme se přesunuli do centra. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali u Penny a potom jsme si prohlédli dva kostely. Pak jsme se již začali věnovat památkám na Husově náměstí, mezi něž patřila rovněž Bednářova vila, v níž od roku 1948 sídlilo muzeum krajky. Bohužel právě probíhala polední pauza, takže jsme museli chvíli počkat na otevření, které jsme si zkrátili obhlídkou exteriérů vily, která byla postavena v roce 1916 ve stylu českého art deco podle architektonického návrhu Oldřicha Lisky. Když jsme si dům prohlédli, otevřely dveře a usměvavá paní nás pozvala dovnitř obchůdku s keramikou, kde se nacházela pokladna muzea. Koupili jsme si zde turistickou známku, vstupenky a také jsme získali pět razítek do památníku. Pak jsme již mohli zahájit průzkum muzejních expozic. Z obchůdku jsme vkročili do průjezdu, kde jsme si vyzkoušeli stroj na výrobu paličkované krajky a na informačních panelech si přečetli fakta o průmyslové výrobě této látky. Pak jsme vešli do chodby a po schodech vystoupali do prvního patra, kde jsme se seznámili s historií muzea, které bylo založeno v roce 1929. Na druhém panelu jsme si přečetli fakta o výrobě krajky v českých zemích a pak jsme vkročili do první místnosti s expozicí. Než jsme si začali exponáty prohlížet, posadili jsme se na židle a shlédli krátký film o historii krajky ve Vamberku. Seznámili jsme se s příběhem belgické šlechtičny Magdaleny Gramové, která v 17. století na vamberecké panství přinesla techniku paličkování z Flander a tím, jak se z této dovednosti stala pro místní ženy důležitá obživa, původně zavedená jako robotní povinnost. Sledovali jsme také proměnu lidové krajky ve špičkové umění a dozvěděli se, jak se ve Vamberku vyvinuly specifické vzory nebo jak roku 1889 vznikla první krajkářská škola v Čechách, která tradici drží dodnes. Viděli jsme detailní záběry na paličky, polštáře na paličkování a kmitající prsty, díky čemuž jsme pochopili, kolik soustředění a trpělivosti se skrývá za každým centimetrem hotového díla. Film vrcholil připomínkou největších úspěchů, kdy zdejší krajky reprezentovaly Československo na světových výstavách EXPO 1958 v Bruselu a 1967 v Montrealu. Když se na plátně objevily závěrečné titulky, vyrazili jsme na průzkum expozice Proměny krajky v Čechách. Sledovali jsme historický vývoj krajky od 18. století po současnost a počátky krajkářství v tomto kraji. Shlédli jsme měšťanský salón s krásnými šaty a jiné oděvy z 19. století, doplněné o krajku a nechyběl zde ani lidový oděv. V dalších výlohách jsme viděli vzorník strojních krajek, secesní krajky nebo podobu krajek z roku 1903, kdy proběhla soutěž o nové vzory. Dozvěděli jsme se zajímavosti o faktorech, což byli prostředníci a obchodníci, kteří od výrobců vzali výrobky a prodali je na trzích. Krajkářky byly totiž většinou prosté ženy z venkova, které neměly prostředky ani kontakty na to, aby své zboží prodaly ve městech a faktor tuto mezeru zaplnil. Další panel vyprávěl o klíčové postavě vamberecké krajky, kterou byla Marie Sedláčková-Serbousková (1891–1975). Byla to výtvarnice, návrhářka a pedagožka, která dlouhá léta působila právě v Krajkářské škole ve Vamberku, která do výroby přinesla moderní myšlení, stylizované přírodní motivy a geometrickou čistotu. Její návrhy nebyly jen dečky, ale ucelené výtvarné kompozice, za což získala roku 1925 na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži cenu Grand Prix. Ve výlohách jsme shlédli výrobky její, školní a také z družstva Vamberecká krajka. Z velké místnosti jsme vešli do chodbičky, kde bylo pár větších krajek z padesátých let 20. století od Evy Fialové, Bohumily Gruškovské a Emílie Paličkové. Následně jsme shlédli pozoruhodné výrovky z bruselské výstavy EXPO 1958 a seznámili se s Milčou Eremiášovou. Tato žena v uvedeném období proměnila krajku v čiré výtvarné umění, když ji přestala vnímat jako dečku na stůl nebo límec na šaty a začala vytvářet krajkové obrazy a tapiserie. Následně jsme po schodišti vystoupali o patro výše a na chodbě si přečetli další informace o Marii Sedláčkové-Serbouskové. Poté jsme zahájili průzkum expozice moderního krajkářství, kde jsme viděli umělecká díla z let 2019 – 2021. Potkali jsme třeba královnu Alžbětu I. či ptáka Ohniváka, obdivovali paličkované šaty a rozhlédli se po krajině s dálnicí. Potom jsme si vyzkoušeli krajkový krasohled a přesunuli se do další expozice, která nám představila kolekci Expo Brusel 58 a Expo Montréal 67. Ve výlohách jsme viděli spoustu šatů, který byly pro zmíněné výstavy vyrobené vambereckým družstvem a dalšími krajkáři. Potom jsme vstoupili do herny, kde jsme si vyzkoušeli paličkování a poskládali pár obrazců. Potom nás čekala poslední část expozice, věnovaná modernímu umění, kde jsme shlédli kolekci límců, šaty, podivovali se nad nekonečným příběhem se dvěma konci a kde nás okouzlil Mikoláš Aleš. Obdivovali jsme také stínohru, velký květ, kabelku s botami, paličkované brouky a trochu nás vyděsil Vetřelec. Když jsme si vše prohlédli, sestoupili jsme do přízemí, kde nás čekala krajkářská tvorba od šedesátých let 20. století do současnosti. Prohlédli jsem si zde dečky ze Slovenska, výrobky Marie Sedláčkové-Serbouskové a dalších výtvarnic. Brzy jsme místnost opustili a vrátili se do obchůdku s keramikou. Paní nám chvíli povyprávěla pár zajímavostí a protože jsme byli v muzeu celou dobu úplně sami, mohli jsme nerušeně naslouchat. Pak jsme paní poděkovali, vyšli ven z muzea a vydali se přes celé Husovo náměstí k hotelu s příznačným názvem Krajka, kde jsme si dali velmi dobrý oběd. Po zhruba hodinovém hodování jsme restauraci opustili a Tyršovou ulicí jsme zamířili k vile továrníka Jindřicha Kubiase, ale o ní již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Kostelec nad Orlicí a Vamberk.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vamberk-muzeum-krajky
Historie :
Město Vamberk je pevně spjaté s historií a výrobou krajek a stalo se centrem krajkářské výroby na Podorlicku. Traduje se, že paličkování krajek přinesla na Vamberecko belgická šlechtična Magdalena Grambová v první třetině 17. století. Krajky se od druhé poloviny 19. do začátku 20. století ve Vamberku vyráběly téměř v každé domácnosti. Poptávka po ručně paličkované krajce začala slábnout, když se v 19. století začala krajka vyrábět strojně. V roce 1889 zde byla zřízena krajkářská škola, která výrazně napomohla udržet a rozvíjet vysokou úroveň místního krajkářství. Tradice paličkovaných krajek je ve Vamberku stále živá. Od roku 2002 se zde pořádají Bienále české krajky a město se podílí na zakoupení vítězných prací. Muzeum krajky Vamberk bylo založeno v roce 1929 ze sbírek výše zmíněné krajkářské školy a od roku 1948 sídlí v Bednářově vile, kde návštěvníkům představuje staré lidové krajky a vývoj krajkářství od konce 19. století do současnosti.
Historie čerpána z těchto webů
Město Vamberk je držitelem turistické známky č.882.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vamberk-mesto-krajky-c882
