Studánka Pod Myslivnou se nachází v lesoparku na okraji ostravské městské části Poruba, který se stal oblíbeným místem místních obyvatel k procházkám v přírodě. Své jméno získala podle nedaleké hospůdky Myslivna, kde se v průběhu roku konají různé akce, například Halloween či Pohádkový les. Místní organizace dobrovolníků před časem pramen čisté vody upravila, když okolo něj vybudovala zídku ve tvaru podkovy, položila na ni dřevěnou stříšku a přidala lavičky pro posezení okolojdoucích. V takovém stavu studánku mohli návštěvnici vídat v období zhruba od roku 2013 do 2020, ale pak díky poklesu spodní vody vyschla a stříška s lavičkami zmizela. Na místě tak zůstala pouze kamenná zídka bez vody, která se tak vlastně stala jakýmsi pomníkem, připomínající kdysi příjemné místo k zastavení a odpočinku.

Odra je bezesporu jednou z nejvýznamnějších evropských řek. Nejenže je páteřní řekou Slezska, ale stará se o odvodnění značné části střední a severní kontinentální Evropy. Její pramen se nachází jen pár desítek metrů od vrcholu nejvyšší hory Oderských vrchů, kterým je Fidlův kopec u obce Kozlov. Řeka Odra v České republice měří 112 km, ale celkově je 854 km dlouhá. V lidských dějinách se Odra objevuje již dávno. Už v roce 892 se ve Fuldských letopisech zmiňuje kronikář o tom, jak kníže Svatopluk poslal poselstvo lodí po Odře. Ještě starší záznam z počátku 9. století uvádí, že se dávní Slované dělili na žijící v Čechách a na Odře. Samotný pramen Odry byl ještě tajemnější....

Studánka Čerlinka se nachází v lužním lese nedaleko litovelského cukrovaru a návštěvník se k ní dostane polní cestou. Na první pohled se může zdát, že je prameniště nedostupné, ale kromě nějakého měsíce v zimě je branka do areálu otevřená. Studánka je v podstatě pramenem potoka Čerlinka, z něhož dnes čerpá vodu velká vodárna, která jí zásobuje město Litovel a celé okolí. Přesto si můžete vodu stále natočit do vlastních nádob, stejně jako poutníci, kteří sem přicházeli v minulosti. Studánka byla totiž odedávna známá jako poutní místo, kam lidé chodívali obvykle 8. září na svátek Narození Panny Marie. V 19. století zde nechala paní Šustrová vsadit dřevěnou káď a nad ní keramickou sošku. V dobách největší slávy se sem sjížděly povozy s poutníky z okolí i větších dálek. 

Lázně Skalka jsou proslavené tím, že využívají místní minerální alkalicko-sirnatou vodu s unikátním chemickým složením. Voda totiž obsahuje vysoký podíl chloridu draselného, který nemohou nabídnout žádné české lázně a podobné se nachází pouze v Itálii či Rakousku. Voda z pramenů neustále vyvěrá, jelikož se hlavní prameniště nachází na tektonicky porušeném podkladu. Životodárná tekutina se používá hlavně při pitných kůrách nalačno, ale také při koupelích, které mají kladný vliv na kloubní onemocnění, hlavně revmatického charakteru. Sirné vody jsou také vhodné pro inhalace, kterými se léčí nemocné průdušky nebo pro balneoterapii. Minerální prameny jsou pojmenovány Cyril a Metoděj, Jan, Julinka a Svatopluk, a i když se všechny čtyři nachází těsně vedle sebe, každý z nich má jiné poměry chemických látek a tím pádem odlišné léčebné účinky. 

Sirková studánka byla vybudována nad pohodlnou lesní cestou, jenž je označena modrou turistickou značkou, a která spojuje zříceninu hradu Křídlo a rozcestí Stiborovy boudy nad Rusavou. Studánka se skládá ze dvou částí nad sebou, přičemž je od sebe dělí jen pár metrů. Oba prameny tvoří kamenná zídka, ale jen ze spodní trčí trubka s ventilem, kde si můžete načerpat vodu. Pramen nevykazuje chemické znečištění nad rámec normy pro pitnou vodu a mikrobiologický rozbor, pokud byl někdy udělán, je také v pořádku. Pramen ale není pravidelně sledován a může dojít ke krátkodobému znečištění vlivem mimořádné srážkové situaci. Hrníčky na zídce naznačují, že by voda měla být pitná po většinu roku.

Záhorní studánka byla pravděpodobně vybudována v roce 1986, o čemž svědčí vyrytý nápis na kamenné zídce, z níž trubkou vytéká voda a padá do nádržky dole pod ní. Studánku zřejmě zvelebili obyvatelé místní chatové osady, kteří o ni také pěkně pečují a vzhledem k dobrému stavu od svého vzniku patrně prošla rekonstrukcí. Jméno pramen získal podle oblasti zvané Záhorní, která se nachází v bezprostřední blízkosti chatové osady.

Studánka nad obcí Rusava byla u neznačené cesty vybudována v rámci sítě pozorovacích objektů státní hydrologické sítě, rozesetých po celé České republice. O studánku se stará Český hydrometeorologický ústav, který tímto způsobem sleduje vydatnost, jakost, teplotu a úroveň hladiny spodní vody. Studánka je tvořena dřevěnou stříškou, pod kterou se nachází kamenná zídka  s trubkou, z níž vytéká voda. Pramen se nachází v korytě bezejmenného přítoku říčky Rusava a její okolí je zpevněno kameny, které umožňují bezpečný pohyb okolo studánky.

Studánku Hladná pravděpodobně vybudovali obyvatelé přilehlých chatek a domků, aby měli zdroj vody blízko obydlí. Samotný pramen se ukrývá v dřevěné boudě s nápisem Hladná a o pár metrů níže voda vytéká ze dvou trubek, trčících vedle sebe ze svahu. Atmosféru místa dotváří lavička a v horkých letních dnech se dá v úkrytu pod stromy příjemně odpočinout. U pramene se nacházejí hrníčky, takže by voda měla být pitná, informace o rozboru a složení zde však chyběly.

Studánku Pod Grúněm v osadě Vlčková pravděpodobně vybudovali místní majitelé zahradních chat, aby mohli své vypěstované plodiny snadno zalévat. Jelikož se u studánky nacházejí hrníčky, voda je zřejmě pitná, ale rozbor zde chybí. Jedná se o pěkné místo s potokem Ráztoka, který teče přímo okolo pramene a  spolu s malým ostrůvkem dotváří atmosféru okolí.

Hurbanova studánka dostala své jméno po slovenském spisovateli, novináři, politikovi, evangelickém faráři a prvním předsedovi Slovenské národní rady. Do Rusavy přijel Jozef Miroslav Hurban (1817 - 1888) poprvé roku 1839, aby navštívil svého přítele Daniela Slobodu a když se o šest let později oženil s Annou Jurkovičovou, stal se jeho švagrem. Hurban se v roce 1848 stal spolu s Ľudovítem Štúrem a Michalem Miloslavem Hodžou vůdcem slovenského povstání, které však bylo potlačeno a tak se jeho hlavní představitelé ukryli na Rusavě, aby se pak potichu postupně vraceli zpět. V době pobytu na Rusavě chodíval Hurban rád ke studánce, kterou dal obložit kameny a naposledy se u ní zastavil roku 1883.