Obec Rusava, rozkládající se v hlubokém údolí říčky stejného jména, jsme navštívili v rámci dvou jednodenních výletů, během nichž jsme se seznámili s nabídkou místních zajímavostí. Mezi oběma výlety uběhlo dlouhých 11 let a i když jsme toho při prvním navštívení viděli docela dost, také při druhé výpravě jsme objevili nové místa. Navíc jsme se zastavili i u všech turistických cílů, které jsme už viděli, takže jsme v této obci strávili celý den. Jednou ze zajímavostí, kterou jsme poznali až během druhého výletu byla Záhorní studánka, která se stala desátým cílem tohoto jarního výletu, během něhož nám přálo počasí. Sluníčko po zimním odpočinku svými paprsky mohutně zalévalo krajinu pod Hostýnem, což nám velmi zpříjemnilo březnové putování podhorskou obcí.

Záhorní studánka patřila mezi několik turistických cílů, které se nenacházely dole v údolí, nýbrž na úbočí jednoho ze svahů, svírajících Rusavu jako kleště. Vzhledem k počínající únavě z jarního sluníčka a náročnějším výstupům k předešlým cílům nás potěšilo, že jsme se ke studánce nemuseli štrachat vysoko do kopce a také nijak daleko. Naše černé SUV jsme totiž zaparkovali pouhých 200 metrů od pramene na velkém plácku u jakési velké chaty a vzápětí jsme po lesní cestě vyrazili za zdrojem životodárné tekutiny. Kráčeli jsme mezi chatařskou osadou na samém okraji Rusavy a brzy jsme přišli na malý most, kde se podle mobilní navigace měla studánka nacházet. Nikde jsme ji však neviděli a jelikož se zde cesta rozdvojovala, nevěděli jsme kam se dál vydat. Naštěstí jsme správně vybrali doslova tu pravou cestičku a studánka se vzápětí před námi objevila.

Spatřili jsme malou kamennou zídku, z níž trčela trubka, která ze svých útrob vypouštěla studenou vodu, padající dolů do nádržky. Po dřevěné lávce jsme k přistoupili k prameni a opláchli si ruce, ale protože jsme si stejně jako u jiných studánek nebyli jisti kvalitou vody, raději jsme ji nepili. Navíc zde nebyly žádné hrníčky a sebou jsme si nic nevzali, protože nám to vzhledem ke vzdálenosti od auta připadlo zbytečné. Na kamenné zídce jsme našli letopočet 1986, což byl pravděpodobně rok vybudování studánky, nicméně od té doby zřejmě prošla rekonstrukcí, jelikož stavba vypadala celkem neomšele a svěže. Vyměnit by potřebovala spíše lávka k prameni, nicméně jsme do ní opět vložili důvěru a vrátili se po ní zpátky na cestu. Celou dobu, kterou jsme zde strávili, jsme slyšeli hlasy z přilehlé chaty, ale nic konkrétního nám v hlavě neuvízlo.

Jestli to byli majitelé právě této chaty, kteří se o vybudování Záhorní studánky zasloužili, to se nám nepodařilo zjistit. Jelikož však vodní zdroj vypadal dobře, zcela určitě bylo některými obyvateli chatové oblasti o studánku náležitě pečováno a ta jim za odměnu dávala kvalitní vodu. Vše tedy probíhalo jako v dobré pohádce, pouze ten vodník nám tady chyběl, ale třeba sem někdy najde cestu. Pak jsme se již stejnou cestou vrátili zpátky k autu a opustili jsme oblast, podle které studánka získala své jméno. Naším dalším cílem byl barokní kostel Povýšení sv. Kříže, o němž však pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Chcete-li vědět, co všechno jsme během tohoto putování viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme strávili celý den na Rusavě.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Rusava_-_Zahorni_studanka/​

Historie :

Záhorní studánka byla pravděpodobně vybudována v roce 1986, o čemž svědčí vyrytý nápis na kamenné zídce, z níž trubkou vytéká voda a padá do nádržky dole pod ní. Studánku zřejmě zvelebili obyvatelé místní chatové osady, kteří o ni také pěkně pečují a vzhledem k dobrému stavu od svého vzniku prošla patrně rekonstrukcí. Jméno pramen získal podle oblasti zvané Záhorní, která se nachází v bezprostřední blízkosti chatové osady.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.estudanky.eu/13964-studanka-zahorni

Obec Rusava je držitelem turistické známky č.770.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rusava-c770