TZ 2394 : Obec Žítková
Obec Žítková se rozkládá v malebném a divokém prostředí Bílých Karpat přímo na pomezí se Slovenskem. Zdejší krajina byla kvůli těžko přístupnému terénu osídlena až během pozdní kopaničářské kolonizace v 18. století. Místní obyvatelé žili po staletí v poměrně přísné izolaci od okolního světa, což zformovalo jejich svébytnou kulturu, neopakovatelný dialekt a charakteristickou rozptýlenou zástavbu chalup roztroušených po kopcích. Největší fenomén Žítkové však představují takzvané žítkovské bohyně – ženské léčitelky, věštkyně a zaříkávačky. Kromě tajemné magie a ponuré historie dnes Žítková láká návštěvníky na vzácné divoké orchideje v rezervaci Drahy, staré odrůdy ovoce a neporušený, magický genius loci.
TZ 2394 : Obec Žítková
Vesnici Žítková jsme navštívili v květnu 2026, kdy jsme si zamluvili třídenní pobyt v hotelu Aréna ve městě Brumov-Bylnice. Když se naše autíčko vyškrábalo na kopce Bílých Karpat, ocitli jsme se rázem v jiném světě. Krajina se změnila a marně jsme přemýšleli, jestli jsme už takový úžasný výtvor přírody někde jinde viděli. Jako první cíl v Žítkové jsme si vybrali malou dřevěnou zvoničku, nedaleko níž jsme zaparkovali a vydali se na její obhlídku. Pak jsme si prohlédli vedle stojící litinový krucifix, upevněný do kamenného podstavce a zanedlouho jsme se vrátili k autu a kolem hotelu Kopanice jsme po úzké silničce přijeli k ovčí farmě, kde jsme náš povoz nechali odpočívat a lehce jsme posvačili. Po jídle jsme se vydali ke 100 metrů vzdálené zvoničce, u níž se tlačil hlouček lidí, které však nezajímala dřevěná stavba se zvonem, nýbrž dychtili po informacích o žižkovských bohyních. Stejně jako my ! U zvonice se totiž nacházel vstup do areálu, v němž stála chalupa poslední žižkovské bohyně, pár stodol a také domek současného majitele, který u vstupu prodával vstupenky. Když jsme se dostali na řadu, zaplatili jsme vstupné a získali razítko do památníku. O několik minut později majitel zahájil svůj výklad, který trval neuvěřitelných 90 minut ! Nejprve jsme se dozvěděli fakta ze života na Moravských Kopanicích a pak jsme se přesunuli ke dvojici starých dřevěnic, které majitelé zachránili doslova v poslední chvíli. V interiéru první dřevěnice nás zaujala velká, bíle omítnutá kachlová pec s plotnou na vaření, troubou a vestavěným černým krbem na pečení chleba či figurína Irmy Gabrhelové, která nás trochu vystrašila. Od dřevěnic jsme popošli na nádvoří chalupy poslední žižkovské bohyně, kde se s námi průvodce podělil o mrazivé informace, které se tu děly, ale nejen o ně. Průvodce nám podrobně popsal, jak tyto vědmy fungovaly. Potom jsme se podívali do malé místnůstky, kde bydleli děti Irmy. Našli jsme zde skromnou ložnici, jíž dominovala velká dřevěná postel s bílými duchnami a polštáři. Během pobytu v ložnici se jedné dívce udělalo špatně, takže musela odejít ven ze dvora. Podle slov průvodce se něco podobného dělo běžně ! Když jsme konečně ložnici opustili, přes dvůr jsme zamířili do chalupy. Vstoupili jsme do světnice, kde průvodce vyprávěl nejen o Kateřině Tučkové, která svým románem v roce 2012 fenomén bohyňování znovu oživila, ale také o dalším významném spisovateli. Byl to Jiří Jilík, jenž se badatelsky věnoval Moravským Kopanicím dávno předtím a napsal zásadní knihu Žítkovské čarodějnice. Následně jsme vstoupili do poslední místnosti chalupy, kterou byla ložnice. Vyslechli jsme si poslední zajímavé vyprávění průvodce a pak exkurze skončila. Oněch 90 minut uteklo jako voda. Majitel se s námi rozloučil a spěchal prodávat lístky nově přicházejícím návštěvníkům. My jsme si vše ještě jednou prohlédli a pak jsme vyšli ven na ulici, kde jsme vzápětí prozkoumali dřevěnou zvonici Panny Marie si v roce 2012 nechali postavit manželé Mizerovi, majitelé domu, v němž bydlela poslední žižkovská bohyně. Jakmile jsme si zvonici prohlédli, odešli jsme k nedaleké ovčí farmě, u níž jsme shlédli výklenkovou kapličku a následně jsme zamířili do prodejny ovčích výrobků, které návštěvníkům poskytovalo rovněž drobné občerstvení a suvenýry. Nic jsme si však nevybrali. Potom jsme se pošli ohradou a areálem farmy, která poskytovala rovněž pěkné ubytování a následně jsme se vrátili k autu, jímž jsme se vrátili na asfaltovou silničku, po níž jsme sjeli dolů k přehradě, kde jsme na rozcestí odbočili doprava. O několik desítek metrů jsme povoz zaparkovali u odbočky vedoucí k nedalekému komplexu historických budov a brzy jsme k Janúšově usedlosti dorazili. Vzápětí jsme si prohlédli všechny budovy, tvořící usedlost, unikátně zachovaný soubor stavení, který návštěvníkům dával nahlédnout do každodenní reality, soběstačnosti a drsného života obyvatel Moravských Kopanic v 19. a 20. století. Ve skanzenu se ještě usilovně pracovalo a připravovalo na turistickou sezónu, takže jsme viděli jednotlivé stavby pouze zvenku a do útrob stavení jsme bohužel nenahlédli. Potom jsme zamířili k dalšímu objetu v usedlosti, stojícímu samostatně opodál. Kráčeli jsme po cestě vedoucí do sadu a brzy jsme dorazili ke kapli sv. Jana Nepomuckého, která byla nad malým rybníčkem vztyčena jako projev hluboké lidové víry a každodenní zbožnosti zdejších obyvatel. Když jsme si krásnou církevní stavbu prohlédli, vrátili jsme se k autu a odjeli ke studánce Nad Starou školu, nacházející se v malebném údolí nad přehradou. Auto jsme zaparkovali na okraji asfaltové komunikace a vydali se k prameni, který se skrýval v houští, takže jsme ho málem minuli, ale nakonec jsme k němu vedoucí pěšinu přece jen objevili. Jelikož se pramen nacházel za Žítkovským potokem, museli jsme jej překonat pomocí dřevěné lávky, jejíž konstrukce v nás nebudila zrovna důvěru, nicméně jsme v pořádku stanuli na druhém břehu a začali si studánku prohlížet. Vodu jsme ovšem neochutnali, neboť jsme si nebyli jistí její kvalitou. Po chvilce jsme se vrátili zpět k autu, jímž jsme odjeli na rozcestí Hutiska, kde jsme zaparkovali a pak jsme se pěšky vydali ke kapli Panny Marie Kopanické, která byla vystavěná v letech 1990 – 1991 na Pitínských pasekách, tedy na okraji obce Žítková. Asfaltová silnička nejprve stupala do kopce k samostatně stojícímu domečku, jehož majitel okolojdoucí vyzýval, aby nevstupovali na jeho pozemek. Za samotou se silnička změnila v lesní cestu, která se o několik desítek metrů dál stočila doprava a poté jsme již dorazili k pasece, na níž kaple stála. Hned na první pohled nás zaujalo, jak citlivě byla architektura kaple vložena do okolní kopaničářské krajiny. Modernější pojetí stavby se zde snoubilo s tradicí, jelikož čisté linie bílé omítky kontrastovaly s tmavým dřevěným obložením a sedlovou střechou, která krásně zapadala mezi okolní lesy a louky. Pak jsme obešli kapli kolem dokola a potom jsme se vrátili zpět k autu, kde jsme vyrušili skupinku žen při nakukování do dřevěné budky, v níž se daly koupit sušené beskydské bylinky. Chvíli jsme se spolu pobavili a pouvažovali, jestli si také nějaké bylinky koupíme, ale nakonec jsme tak neučinili. Rozloučili jsme se s turistkami a pak jsme odjeli do Brumova, kde jsme byli v hotelu Aréna ubytováni.
Návštěvy : 8.5.2026
Další informace najdete zde :
Dřevěná zvonička a litinový krucifix
Muzeum poslední žítkovské bohyně
Výklenková kaplička u ovčí farmy
Jak jsme zažili atmosféru domu poslední žítkovské bohyně
Současná verze TZ 2394 získána 31.3.2025 z inzerátu na facebooku