Skanzen s názvem Janúšova usedlost jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Cestou na ubytování jsme se zastavili ve zmíněné kopaničářské obci, kde čas vždy plynul jinak, abychom se seznámili s místními památkami či zajímavostmi. Jednoznačně největším lákadlem zmíněné vsi, rozkládající se vysoko v kopcích Bílých Karpat, bylo muzeum v domě poslední žižkovské bohyně Irmy Gabrhelové, nicméně jsme nevynechali ani další pamětihodnosti. Jednou z nich byla Janúšova usedlost, unikátně zachovaný soubor stavení, který návštěvníkům dával nahlédnout do každodenní reality, soběstačnosti a drsného života obyvatel Moravských Kopanic v 19. a 20. století. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali u odbočky vedoucí k nedalekému komplexu historických budov a brzy jsme dorazili ke skanzenu, v němž se ještě usilovně pracovalo a připravovalo na turistickou sezónu. Z tohoto důvodu jsme viděli jednotlivé stavby pouze zvenku a do útrob stavení jsme tak bohužel nenahlédli. Začali jsme u roubené stodoly, která patřila k vůbec nejstarším a nejcennějším autenticky dochovaným stavbám celého dvorce. Skládala se průjezdného mlatu, jenž sloužil k mlácení obilí a průjezdu vozů, dále z plevníku pro uskladnění zrna a plev, z prostoru na seno a z přilehlé kůlny, jež poskytovala místo pro nářadí, drobnou techniku a každodenní zemědělské potřeby. Kousek od stodoly se nacházela studna, jejíž podzemní šachta byla tradičně poskládána z místního kamene kladeného nasucho a s minimem pojiva. Nadzemní část tvořila konstrukce z masivních trámů spojovaných klasickými tesařskými spoji bez použití moderních kovových prvků. Dřevo bylo opracováno ručně a neslo viditelné stopy nástrojů. Celou stavbu završovala sedlová stříška krytá jednoduchou režnou pálenou taškou, která chránila vodu před znečištěním listím, deštěm a sněhem. Dominantním prvkem studny byl dřevěný rumpál, na který se navíjel řetěz s vědrem, který se nám moc líbil. Pak jsme se přesunuli ke zvoničce s kamenným podstavcem a rozsochou z jasanové, ručně přitesané kulatiny, jež nesla posvěcený zvon z roku 1841. Nad zvonem jsme si prohlédli kuželovou šindelovou stříšku, která byla zespodu pečlivě uzavřená, aby chránila zvon i dřevěnou konstrukci před nepřízní počasí. Rovněž tato zvonička v minulosti sloužila k určování denního času, svolávání sousedů, ohlašování bohoslužeb i modliteb. Zvon se však rozezněl také při neštěstí, požáru či jiném ohrožení.  Vedle zvoničky stála konstrukce rozestavěného včelína, který zde nemohl chybět, neboť med byl nepostradatelnou součástí kuchyně i lidového léčitelství a vosk sloužil k osvětlení domácností i kostelů, přičemž byl i cenným artiklem směnného obchodu. Od včelínu jsme vystoupali o něco výše, kde stál na vyhlídkovém místě u lesa dřevěný kříž. Spatřili jsme ručně tesaný dubový kříž upevněný na kamenném podstavci, jehož břevna zakončoval trojlist jako symbol Nejsvětější Trojice a naděje. Prohlédli jsme si upevněný mosazný reliéf Krista a na zadní straně svislého břevna jsme objevili vyřezané vročení 2020 spolu s latinskou zkratkou AMDG, připomínající starobylé heslo K větší slávě Boží. Od jednoduché lavičky u kříže jsme se pokochali pohledem na celou usedlost i okolní krajinu a pak jsme sestoupili k Janúšově chalupě. Přízemní hliněné stavení z druhé poloviny 18. století z nepálených hliněných cihel, usazených na kamenné podezdívce a tradičně olíčených do modra, nám okamžitě padlo do oka a líbilo se nám nejvíce z celé usedlosti. Viděli jsme výsledek náročné záchrany, na níž se podílelo mnoho řemeslníků, jelikož ještě v roce 2016 stála chalupa těsně před zánikem s propadlými stropy, zřícenou obvodovou stěnou a dřevomorkou. Na chalupu přímo navazovala kovárna, kterou kdysi obýval rázovitý a nezapomenutelný gazda přezdívaný „starý húser“. Kovářské řemeslo patřilo po staletí k nejdůležitějším oporám vesnice, neboť z jeho rukou vycházely pluhy, motyky, podkovy i stavební kování, a kovář navíc nezřídka působil také jako lidový léčitel či zubař. Současná kovárna sice nepředstavovala původní historickou stavbu, ale vznikla jako technické zázemí skanzenu, nicméně to jí jinak neubíralo na kráse. Ke kovárně přiléhalo hospodářské stavení. Původně se jednalo o hospodářské chlévy, z nichž se dochovala především kamenná pata zdiva, která byla pečlivě restaurována a stala se základním kamenem celkové obnovy. Prohlédli jsme si stavbu, jejímž cílem při rekonstrukci nebylo vytvořit pouhou repliku, ale citlivě navázat na historickou podobu tak, aby objekt respektoval památkovou ochranu a zároveň sloužil dnešním potřebám skanzenu. Spatřili jsme konstrukci harmonicky spojující tradiční řemeslné postupy s moderními technologiemi. Viděli jsme nosnou konstrukci z ručně opracovaného dřeva místních dřevin, hliněné omítky, vápenné nátěry i střechu pokrytou pálenou krytinou, jejíž textura a barevnost přesně odpovídaly historické podobě dvorce. O kousek dál jsme narazili na zahradní sklep, nově vystavěný objekt, jenž se v minulosti na tomto místě nenacházel. Sklep byl situovaný v přirozeném spádu terénu mezi hospodářským stavením a sušírnou ovoce — tedy přesně tam, kde se propojovaly všechny činnosti spojené se sběrem, zpracováním a uchováváním místních ovocných odrůd. Při pohledu na konstrukci jsme viděli částečně zapuštěnou stavbu s valenou klenbou, vystavěnou z lomového kamene a cihelného zdiva, ale dovnitř jsme se nedostali. Všimli jsme si, že celý objekt byl překryt zemním násypem a vegetačním krytem, což zajišťovalo stabilní vnitřní klima a zároveň umožňovalo, aby sklep doslova splýval s okolní krajinou. Nad sklepem se nacházel roubený seník, původem ze Strání, který byl přesunem na nové místo zachráněn před zánikem. Roubená konstrukce v letech 2020 - 2022 prošla náročnou rekonstrukcí. Prohlédli jsme si roubené stěny zhotovené šípáním kulatiny dřevěnými klíny a ručním přitesáním, valbovou doškovou střechu ze žitné slámy vázané povřísly i vrátka z ručně štípaných bukových fošen spojených dřevěnými hřeby. Celý objekt, usazený na nové kamenné podezdívce, na nás působil jako dokonalá replikace původních tesařských postupů s využitím čepů a dřevěných kolíků. Předposlední zastávkou naší prohlídky byla roubená sušírna ovoce, jež byla do Janúšovy usedlosti přesunuta z Vlčího Vrchu. Spatřili jsme kompaktní stavbu obdélníkového půdorysu z ručně tesaných dubových a bukových trámů spojených klasickými tesařskými spoji, jejíž spáry roubení byly vymazány hliněnou mazaninou s vápennou ličkou. Prohlédli jsme si také masivní kamennou podezdívku, valbovou střechu s pálenou taškou i otevřené přístřeší na boku stavby, které v minulosti sloužilo k manipulaci s ovocem a odkládání košů. Když jsme si prohlédli všechny budovy usedlosti, zamířili jsme k poslední z nich, kterou byla kaple sv. Jana Nepomuckého, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme zažili atmosféru domu poslední žítkovské bohyně.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/zitkova-janusova-usedlost

Historie :

V těsném sousedství česko-slovenské hranice, v drsné i čarovné krajině Bílých Karpat, stojí na samotě v obci Žítková nenápadný, ale o to vzácnější klenot lidové architektury. Janúšova usedlost představuje unikátně zachovaný soubor stavení, který dává nahlédnout do každodenní reality, soběstačnosti a drsného života obyvatel Moravských Kopanic v 19. a 20. století. Počátky stavení sahají do poloviny 19. století, kdy v náročném terénu vzniklo kamenné a hliněné jádro obytného domu. Postupem času se dvůr rozrůstal a přizpůsoboval potřebám tehdejších hospodářů. Vznikl tak charakteristický ucelený dvorec, v němž na obytnou část navazuje průjezdná stodola, chlévy pro dobytek, komora a samostatná sušírna ovoce. Z hlediska stavitelství zaujme čistě bílá fasáda s výrazným modrým soklem, který je tradičním rozpoznávacím znakem kopaničářských chalup. Zatímco většina podobných staveb v regionu v průběhu 20. století podlehla necitlivým přestavbám nebo postupným rozpadům, Janúšova usedlost potkal šťastnější osud. Po období zchátrání se dočkala po roce 2010 rozsáhlé a vysoce citlivé obnovy. Při rekonstrukci byly důsledně zachovány původní tesařské konstrukce, hliněné omítky i tradiční vnitřní uspořádání místností. V současnosti objekt funguje jako soukromé muzeum kopaničářského života. V interiérech je k vidění autentické vybavení domácnosti, nářadí každodenní potřeby, součásti místních krojů i starý nábytek. Na rozdíl od jiných žítkovských míst spojených především s fenoménem žítkovských bohyní nabízí Janúšova usedlost ucelený a hmatatelný obraz o tom, jak místní lidé hospodařili, vzdorovali rozmarům přírody a zajišťovali svou soběstačnost. Během turistické sezóny bývá stavení přístupné veřejnosti a příležitostně se v jeho prostorách pořádají také ukázky tradičních řemesel a kulturní setkání.

Historie čerpána z webu

https://www.ekoskanzen-zitkova.cz/

Obec Žítková je držitelem turistické známky č.2394.

https://turisticke-znamky.cz