TZ 460 : Město Jeseník

Město Jeseník jsme poprvé navštívili v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Jedním z nich bylo město Jeseník, kde jsme našli několik pamětihodností, mezi něž patřil také kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zelené korejské autíčko jsme zaparkovali nedaleko něj a vydali se na obhlídku chrámu, jenž vznikl v roce 1883 přestavbou staršího svatostánku. Obešli jsme jej kolem dokola a protože dveře kostela byly otevřené, dokonce jsme si prohlédli interiér církevní stavby. Potom jsme se věnovali obhlídce přilehlé vodní tvrze, která vznikla již ve 13. století a později byla přestavěna do dnešní podoby. Po venkovní prohlídce jsme po mostě nad bývalým vodním příkopem vstoupili do útrob tvrze, abychom se seznámili s exponáty muzea. V pokladně jsme si koupili vstupenku spolu s turistickou známkou a získali zde dvě razítka. Pak jsme bez průvodce vyrazili na prohlídku expozic, které mapovaly dějiny regionu od pravěku až po minulé století. V první místnosti jsme se seznámili s nejstarším osídlení Jesenicka a osudy této oblasti v dobách středověku či s nejvýznamnějšími řemesly a lidovou kulturou původních obyvatel. V druhé části jsme získali přehled o správním vývoji Jesenicka, obdobím válek či dějinami 20. století. V poslední místnosti, připomínající hudební salónek přelomu 18. a 19. století, jsme se pak seznámili s hudební a lázeňskou tradicí regionu. V druhé expozici s názvem Fauna a flóra Jesenicka jsme shlédli vycpanou zvěř, která obývala zdejší lesy, tajemná rašeliniště nebo jeskyně. Na závěr jsme se věnovali výstavě mečů a chladných zbraní. Mezi exponáty patřily také ochranné štíty, brnění, přilby či halapartny a kopí. Když jsme si vše prohlédli, vyšli jsme ven a zamířili k autu, jímž jsme odjeli na chalupu v Benkově.

Podruhé jsme do města Jeseník zavítali v srpnu 2013, kdy jsme u babičky a dědy na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a jedním z nich byly Bukovice, okrajová část okresního města. Naše stříbrné francouzské auto nechali odpočívat na parkovišti před kostelem, jenž byl vystavěn roku 1901 a vydali se na jeho obhlídku. Bránou jsme proklouzli do církevního areálu se hřbitovem a církevní stavbu si prohlédli pouze zvenku, protože dveře byly zavřené. Pak jsme se krátce prošli po hřbitově a kolem druhé strany lodi s bočním vchodem jsme z církevního areálu vyšli ven. Nasedli jsme do auta a odjeli k evangelickému kostelu. O chvíli později jsme zaparkovali na okraji silnice u městského hřbitova a vydali se hledat kamenný svatostánek, jenž byl vystavěn v letech 1881 – 1883. Nikde však nebyl nikde vidět, protože se skrýval za hustým porostem v parčíku mezi ulicí Bezručovou a Husovou. Navigace nás totiž bohužel zavedla na špatné místo. Až z jednoho místa jsme jej mezi stromy alespoň trochu zahlédli, nicméně obcházet celý park se nám nechtělo, takže jsme si jeho pořádnou obhlídku nechali na další návštěvu. Vrátili jsme se tedy do auta a odjeli do centra města. Auto jsme odložili na parkovišti v ulici Štefánikova a vyrazili na obhlídku kostela Nanebevzetí Panny Marie, který jsme viděli zvenku i zevnitř. U zdi kostela jsme narazili na sochu sv. Jana Nepomuckého z 18. století, která byla po renovaci v roce 2017 umístěna k radnici na náměstí. Následně jsme se přesunuli o pár desítek metrů dál k budově Lesní správy, u které na trávníku leželo 30 kamenů, které sem v roce 2003 umístili pracovníci zmíněné instituce. Když jsme si vše prohlédli, pořídili jsme fotografie potřebné pro splnění podmínek Earthcache a pak jsme popošli líže k vodní tvrzi, kde se nacházel jeden osamocený kámen se zaoblenými hranami a vrcholy. Jednalo se o bludný balvan, nalezený v roce 1981 v Písečné, který byl dva roky později byl umístěn před bývalé opevněné sídlo. Podle tabulky u bludného balvanu sem přicestoval z jihozápadního Finska a tvořil jej granit alias žula. Opět jsme se vyfotili a pak jsme se pěšky vydali na Masarykovo náměstí. Na něm jsme si prohlédli řadu domů, které obklopovaly náměstí ze všech stran. Bohužel spousta z nich byla po druhé světové válce upravena v socialistickém duchu a budovy tak ztratily svůj historický vzhled. Asi nejvíce se nám líbila čtyřpodlažní budova hotelu Slovan. Jednoznačně největší dominantou náměstí byla původně renesanční radnice z roku 1610, která roku 1625 vyhořela. Pak jsme se věnovali kašně z dílny Dalibora Hajdy a na opačné straně náměstí se pak nacházela kašna Vincenta Priessnitze. Potom jsme zamířili k nedalekému klášteru Voršilek. O chvíli později jsme si již začali prohlížet komplex několika budov, který pro potřeby klášterního řádu sv. Voršily začal vznikat v roce 1881 a následně se rozrůstal o další přístavby. Nad jednou z budov čněla hvězdářská kupole, ale na pozorování hvězd bylo brzy a počasí taktéž této činnosti nebylo nakloněno, takže jsme se u kláštera dlouho nezdrželi a vydali se do informačního centra, které se nacházelo za náměstím v obchodním centru Alkron na Palackého ulici, kde jsme získali turistickou známku a razítka do památníku. Spokojeně jsme tak mohli zamířit k domu Katovna na stejné ulici. Brzy jsme u něj stanuli a začali se věnovat jeho obhlídce. Když jsme si dům zvenku prohlédli a přečetli si text na pamětní desce, věnovaný katu Wagnerovi, vrátili jsme se k autu a odjeli do restaurace Na rychtě v Lipové-lázních.

Návštěvy : 11.8.2009, 19.8.2013

Další informace najdete zde :

Vodní tvrz a muzeum

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel sv. Jiří v Bukovicích

Evangelický kostel

Geologická expozice a Bludný balvan

Masarykovo náměstí

Klášter voršilek

Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně

Současná verze TZ 460 získána 2.8.2024 zasláním od výrobce z Rýmařova

První verze TZ 460 získána 11.8.2009 ve Vodní tvrzi Jeseník