Slovenská TZ 257 : Dřevěný artikulární kostel Kežmarok

Dřevěný artikulární kostel Nejsvětější Trojice v Kežmaroku jsme navštívili v září 2026 během šestidenní dovolené na Slovensku, jejíž první část jsme strávili v Liptovském Hrádku a poté jsme se na tři dny přesunuli do Kežmaroku. Poslední den dovolené jsme po snídani v hotelu Hviezdoslav vyrazili pěšky do centra města, abychom se seznámili s trojicí památek, které se nacházely přímo vedle sebe v ulici, nesoucí rovněž jméno slavného slovenského spisovatele. Jednou z nich byla budova dřevěného kostela Nejsvětější Trojice, kde zrovna začínala prohlídka. U průvodkyně jsme si koupili vstupenky, turistickou známku a také jsme u ní získali razítko do památníku. Pak jsme se posadili do lavic a zaposlouchali se do vyprávění o historii tohoto vzácného protestantského svatostánku, jehož příběh začal psát v roce 1681 na základě povolení 26. zákonného článku neboli artikulu ze Šopronského sněmu. V další části výkladu nám průvodkyně začala podrobně popisovat architektonické prvky v interiéru. Zaujalo nás, že kostel má půdorys rovnoramenného řeckého kříže a jeho klenba spočívá na čtyřech točených nosných sloupech z mořeného jedlového dřeva a na obvodových stěnách. Osvětlení celého prostoru zajišťuje 15 okrouhlých vitrážových oken. Celá srubová stavba z trámů červeného smrku a jedle je dlouhá 35 metrů, široká 30 metrů a dosahuje výšky 20,5 metru. Průvodkyně zdůraznila fascinující detail, že při stavbě nebyly použity žádné kovové hřebíky ani klíny, ale výhradně dřevěné kolíky. Když jsme vzhlédli vzhůru, obdivovali jsme stropní malbu představující modré nebe s oblaky, postavami 12 apoštolů, 4 evangelistů a výjevem Nejsvětější Trojice nad oltářem. Paní průvodkyně nám také prozradila, že ústředním motivem barokního oltáře z let 1718–1727 od Jána Lercha je Kalvárie s malovaným pozadím, pod níž se nacházejí plastiky Panny Marie, sv. Jana a Marie Magdalény. Před oltářem stála kamenná křtitelnice s měděným víkem, která byla vyrobena v roce 1690, tedy ještě před výstavbou chrámu a tvořila tak nejstarší prvek v interiéru. Zaujala nás i kazatelna s postavou anděla na přístupových schodech, rovněž z dílny Jána Lercha z roku 1717, a v neposlední řadě nádherné varhany Vavřince Čajkovského z roku 1720. V spodní části varhan jsme si všimli německého nápisu: „JEŽÍŠ, TY SÁM PRAVÝ SYN, SI MOJE VŠETKO“.  Když průvodkyně dopovídala, prošli jsme si útroby kostela a celý jsme si jej detailně prohlédli. Postupně jsme obdivovali řezbářskou výzdobu a uspořádání šesti jednotlivých chórů, které dříve sloužily různým skupinám věřících. Nejvíce jsme obdivovali malby a obrazové cykly rozmístěné po celém prostoru a nezapomněli jsme se podívat do dvou místností sakristie, jediné zděné části kostela, pocházející ze zmíněného původního hostince, kde jsme našli dochovanou nástěnnou výzdobu z roku 1754. Když jsme si celou stavbu důkladně prohlédli a vstřebali neopakovatelnou atmosféru starého dřeva a barokního umění, ujal se nás bývalý házenkářský reprezentant a průvodce v jednom, jenž nás zavedl do sousedního červeného evangelického kostela.

Návštěvy : 8.9.2026

Další informace najdete zde :

Dřevěný artikulární kostel Kežmarok

Jak jsme v Kežmarku studovali knihy a poznali dva rozdílné kostely

Současná verze slovenské TZ 257 získána 8.9.2026 v pokladně dřevěného kostela Kežmarok