Hrad Beckov je jedna z nejkrásnějších a nejvýraznějších zřícenin na Slovensku, tvořící dominantu středního Pováží. Vypíná se na 60 metrů vysoké vápencové skále nad městečkem Beckov a výzkumem bylo dokázáno, že byla využita již na přelomu letopočtu. Intenzivní osídlení hradního bradla lze datovat do 9. století, kdy zde vzniklo velkomoravské hradiště. To lze snad ztotožnit z hradem „Blundus“ v tzv. Anonymově kronice. Tato kronika zmiňuje osídlení hradu již před příchodem starých Maďarů do Karpatské kotliny. Právě Maďaři hrad obsadili a pojmenovali názvem Bolondóc. Významnost hradu se projevila i na zdejším umístění sídla pohraniční župy. Významný růst důležitosti hradu vyvrcholil ve 12. století, kdy zde byl vystavěn kamenný hrad. Do té doby se dá mluvit pouze o lehčím opevnění.

První písemná zpráva o hradě Čachtice pochází z roku 1276, kdy sloužil jako hraniční královská pevnost, ale založen byl pravděpodobně o šestnáct let dříve. Na nejvyšším místě kopce jej nechal kvůli vpádu Tatarů postavit uherský král Bela IV. a tehdy jej tvořil palác a dvě věže. Roku 1299 hrad i s přilehlou osadou Čachtice dobyl Matúš Čák Trenčianský a v roce 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Když Ctibor I. roku 1414 zemřel, majetek po něm zdědil jeho syn Ctibor II. a následně jeho syn, kteří hrad drželi do roku 1434. Právě v té době došlo zřejmě k rozšíření starého hradu o velké nádvoří s gotickou kaplí, obehnání parkánovými zdmi s ochozy a cimbuřím, dále byly vybudovány hospodářské budovy, dílny a vchod ve tvaru tunelu. Hrad se díky narůstání své velikosti začal členit na dolní, střední a horní část.

Historie kežmarského artikulárního kostela se začala psát v roce 1681 na Šopronském sněmu. Zde císař Leopold I. na základě 26. zákonného článku (tzv. artikulu) povolil protestantům výstavbu kostelů, ovšem za velmi přísných a omezujících podmínek. Svatostánky musely stát výhradně na předměstích za městskými hradbami, musely být postaveny na náklady samotné církve a z nejlevnějších dostupných materiálů – především ze dřeva.   V roce 1682 určila císařská komise v Kežmaroku protestantům záměrně potupné místo za městskou Vyšnou bránou, v sousedství kamenného hostince. Na tomto místě vznikl v roce 1687 první dřevěný kostel. Byl to provizorní, přízemní objekt, který měl však pravděpodobně již dnešní půdorys.