Židovský hřbitov byl založen v první polovině 17. století na okraji městečka Koryčany, ve stráni při rokli nad ulicí Cihelny. Pro svou špatnou přístupnost vedla původně příjezdová cesta průchodem a branou v domě čp. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou. Hřbitov má nepravidelný tvar o rozměrech 100 x 40 metrů a při vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níž dnes zbyly jen stopy. Hřbitov býval obehnán asi 120 cm vysokou zdí z kamenných kvádrů, jež byly vždy zhruba po 4 metrech zpevněny zděnými pilíři a koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Ohradní zeď je na jižní straně z části pobořena, v severní části chybí úplně. Dolní třetina pohřebiště je dnes dokonce částečně ohrazena ostnatým drátem pro pastvu ovcí. 

V Jevíčku se židovské obyvatelstvo pochovávalo nejprve v sousedství ghetta na valech pod Chornickou alias Židovskou bránou na vnější straně městských hradeb. Užíván byl v letech 1630-1836 a po založení nového hřbitova sloužil jako sad. Zajímavé bylo, že dochované náhrobky z té doby byly na nový hřbitov odvezeny až za nacistické okupace. Nový hřbitov o ploše 7.795 m2 byl založen roku 1836 za městem při silnici do Zadního Arnoštova. Poslední pohřeb proběhl roku 1942, za druhé světové války byl velmi zdevastován nacisty.

Židovský hřbitov v Luži byl založen údajně v polovině 17. století asi 1300 m severovýchodně od náměstí, daleko od nejbližších domů. Původně se v blízkosti hřbitova nacházelo popravčí místo. Takto nedůstojná místa jsou pro židovské hřbitovy typická, vrchnost prodávala Židům pro takováto pietní místa nejméně vhodné pozemky. V roce 1785 měl hřbitov rozlohu asi 1630 m2 a pohřbívalo se zde až do 2. světové války.

Nový židovský hřbitov v Ostravě byl zřízen v rámci budování ostravského Ústředního hřbitova v ulici Na Najmanské, který měl sloužit částečně jako náhrada za zrušený hřbitov na místě dnešního Sadu Dr. Milady Horákové. Na Novém židovském hřbitově se začalo pohřbívat v červnu 1965 a později sem bylo přeneseno přibližně 50 náhrobků, zejména ze starého hřbitova.

Nový židovský hřbitov byl v Dolních Kounicích založen v roce 1680 ve svahu nad ghettem na jižním okraji města po zrušení staršího hřbitova, který stál na jiném místě. Původně byl přístupný ze severní strany pěší cestou. Nynější vchod je z jihu z ulice Trboušanské. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí a nalézá se zde asi 1500 náhrobků nepravidelně rozmístěných. Řada z nich pochází z období baroka a klasicizmu, přičemž nejstarší se datuje k roku 1688.

Na okraji města Litovel se nachází bývalé poutní místo s bohatou historií. V době protestantské Litovle, když se nepřipouštělo pohřbívání katolíků ve městě, byl zřízen v těchto místech katolický hřbitov a později zde byla postavena hřbitovní kaple a tři kříže jako Kalvárie. Litovelští sem konali procesí ve svátek Nanebevstoupení Páně a cholinská farnost, pod jejichž správu hřbitov patřil, na tohle místo konala poutě. Pohřbeni však jsou zde i oběti napoleonských válek. Po bitvě u Wagramu v roce 1809, se Karel Ludvík Jan, arcivévoda rakouský a vévoda těšínský, ve městě Litovli vzdal všech svých hodností. K tomu byl donucen pro uzavření ukvapeného příměří s Napoleonem po nerozhodné bitvě u Wagramu. Litovelští už pak jen sledovali kolony s desítkami raněných, které odváželi do lazaretu v zámku Nové Zámky. Řada jich zemřela už cestou a byli pochováni na tomhle pohřebišti a další pak u Černého kříže na Nových Zámcích.

Židovský hřbitov v Hlučíně byl založen v roce 1814 a před 1. světovou válkou obsahoval asi 250 náhrobků. Hřbitov byl nacisty kompletně zlikvidován mezi lety 1942 - 1943, část náhrobků posloužila jako koryto odvodňovacího žlabu. Obřadní síň postavená okolo roku 1860 byla zbořena roku 1946, kdy byla část hřbitovní plochy připojena k čestnému pohřebišti sovětských vojáků, zbylých 701 metrů čtverečních mělo charakter parku. Na přelomu 20. a 21. století došlo zásluhou několika pamětníků k nálezu již zapomenutých bývalých židovských náhrobků, jejichž torza byla vyzvednuta a na místě zaniklého hřbitova, v těsném sousedství hrobů vojáků Rudé armády, bylo v letech 2008 - 2009 osazeno 43 celých a zhruba 200 větších zlomků náhrobků. Došlo také k pořízení kamenného památníku a kovaného oplocení s branou ze strany ulice.

Židovský hřbitov se nachází v lese jižně od silnice z Radotína do Třebotova, západně od vrcholu Kulivé hory. Snadno jej najdete podle věže vodojemu nedaleko rozcestí zelené a modré turistické značky. O historii tohoto místa toho není příliš známo. Hřbitov má pobořenou, dnes částečně opravenou zeď a je rozdělen na dvě části, starší zalesněnou a mladší pokrytou trávou. Patřil Židovské náboženské obci Zbraslav a byl založen okolo roku 1761. Nejstarší čitelné náhrobky jsou barokní z roku 1795.

Židé se na Moravě údajně objevili už za dob vládnutí Říma, nicméně v Novém Jičíně byli židé jistě až v 16.století, protože roku 1563 byli z města vypovězeni a odešli na venkov či menších městeček. Ani o století později nebyla situace pro židovské obyvatelstvo růžová, protože císař Karel VI. v roce 1726 vydal nařízení, které jim zakazovala usazovat se na nových místech, a zároveň určil maximální počet židovských rodin na Moravě na 5106.

První zmínka o obyvatelích židovského vyznání ve Vsetíně pochází z roku 1661. kdy se nájemcem vrchnostenského mlýna a vsetínské palírny stal Žid Hirschel. Židovský hřbitov ve Vsetíně však vybudovali místní obyvatelé židovské obce po revolučním roce 1848, kdy se v tomto valašském městě ve velkém počtu usadili. Po tomto roce se totiž židé konečně mohli volně stěhovat, usazovat a také ženit a vdávat. To vedlo k zvýšení počtu židovských rodin ve Vsetíně, jejichž největší příliv nastal po roce 1863. Tyto rodiny se věnovaly především obchodu nebo pracovali jako úředníci v továrnách židovských podnikatelů.