TZ 1872 : Městské muzeum Ústí nad Orlicí

Ústí nad Orlicí jsme po šestileté přestávce navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky s názvem Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města. Během procházky jsme poznali několik památek či zajímavostí a také jsme vystoupali na Andrlův Chlum. Potom jsme se vrátili na hotel, půlhodinky si odpočinuli a následně jsme naším šedým francouzským vozem odjeli do centra města za dalšími pamětihodnostmi. Mezi ně patřilo městské muzeum, kam jsme přišli pěšky z Mírového náměstí. Instituce sídlila v Hernychově vile, kterou sme si prohlédli zvenčí, přičemž jsme obdivovali její velkolepou secesní architekturu s věžičkami, štukovou výzdobou a zdobným zábradlím. Vilu si počátkem 20. století nechal postavit významný textilní magnát Florian Hernych za tehdy neuvěřitelných 460 000 rakouských korun. Pak jsme odešli do restaurace, neboť jsme již měli hlad. Vzhledem k tomu, že nás později čekala večeře v hotelu, objednali jsme si jen jednu pizzu a pití. Během hodování jsme se seznámili s historií Hernychovy vily. Když jsme dočetli poslední řádky, dojedli a dopili, zaplatili jsme útratu a vydali se dovnitř vily, v níž nás čekala prohlídka expozic muzea. V pokladně jsme si koupili vstupenky, turistickou známku a získali razítko do památníku. Pak jsme se sami vydali do první expozice, v níž jsme stanuli před unikátním Planičkovým interiérovým orlojem. Poté jsme se přesunuli do navazující expozice secesní jídelny, která nás v mžiku přenesla do autentické atmosféry přelomu 19. a 20. století. Následovala výstava s názvem Plesová sezóna, kterou jsme odstartovali pohledem na historickou módu, jíž dominovaly do detailu propracované šaty a pak jsme odešli do vstupní haly. Tento velkolepý prostor o rozloze 100 m² námi okamžitě dýchl elegancí secesní architektury. Hala dříve tvořila reprezentativní srdce sídla textilního magnáta Floriana Hernycha a v době naší návštěvy sloužila jako víceúčelový společenský i výstavní sál, kde městské muzeum pořádalo vernisáže, komorní koncerty, přednášky i svatební obřady. Pak jsme již postupně vstupovali do několika místností, v níž jsme se seznámili s textilní výrobou v Ústí nad Orlicí. Následně jsme vkročili do textilní dílny, která působila jako živý tvůrčí prostor plný dřevěných stavů, přízí a tkalcovského náčiní. Z dílny jsme se přesunuli do expozice věnované houslovému virtuózovi Jaroslavovi Kociánovi, ze která na nás dýchla atmosféra první poloviny 20. století. Ve vedlejší místnosti jsme shlédli výstavu věnovanou lidové architektuře a dokumentaci historických vesnických staveb. Moc dlouho jsme se zde nezdržovali a raději jsme se šli podívat na expozici zdejšího betlemářství, které mělo v Ústí nad Orlicí velmi silné kořeny. Potom jsme začali stoupat do nejvyššího patra, kde se nacházela vyhlídková věž. Během výstupu jsme se díky panelům u schodiště dozvěděli mnoho zajímavostí o bohaté tradici textilní výroby v Ústí nad Orlicí. Výstup tak sice trval o něco déle, ale nijak nám to nevadilo. Po překonání posledních schodů se před námi z vyhlídkové věže otevřel nádherný panoramatický výhled na celé město i okolní kopce. Několik minut jsme se kochali pohledy z výšky na místa, kterými jsme v tento den procházeli a samozřejmě jsme očima přejeli i vzdálenější místa. Pak jsme sestoupili dolů do přízemí a Hernychovu vilu opustili. Další naše kroky vedly ke sboru Jednoty bratrské, sídlící v nejstarší kamenné budově ve městě.

Návštěvy : 2.5.2026

Další informace najdete zde : 

Městské muzeum

Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí

Současná verze TZ 1872 získána 2.5.2026 v městském muzeu