Ústí nad Orlicí - Poustevníkova studánka
Na východním úbočí Andrlova chlumu u Ústí nad Orlicí se táhne zalesněné údolí zvané Řehořův důl. Podle místních pověstí se jedná o oblast bohatou na vodní zdroje, k níž se váže i staré vyprávění z dob třicetileté války. Tehdy prý Švédové pomstili obyvatelům města jejich odpor tím, že otrávili téměř všechny studny a studánky v Ústí i jeho širokém okolí. Jediným místem, které tomuto osudu uniklo, byl právě zdejší pramen ukrytý v hlubokém lese, kam si pak všichni chodili pro čistou a zachráněnou vodu. Nejvýznamnějším bodem celého údolí je Poustevníkova studánka, jejíž historie je neodmyslitelně spjata s postavou zbožného poustevníka Řehoře.
Poustevníkovu studánku jsme poprvé navštívili v červenci 2020 během jednodenního výletu, jehož začátek jsme strávili v Litomyšli a pak jsme se přesunuli do Ústí nad Orlicí. Na okraji okresního města jsme na parkovišti pod železničním mostem odložili naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme po zelené turistické značce začali zdolávat nástrahy krásné křížové cesty, jež nás vedla na kopec s názvem Andrlův Chlum. Na konci křížové cesty jsme zabočili doleva a po žluté trase jsme brzy přišli na rozcestí U poustevníkovy studánky, odkud to bylo jen pár kroků k prameni vody. Nejprve jsme se zastavili u počmárané vodárny, na níž visela tabulka s pověstí o zbožném muži Řehořovi, po němž v 18. století studánka získala svůj nynější název. Docela nás překvapilo, že před více než dvěma sty lety zde existovaly primitivní lázně, které fungovaly přibližně do roku 1820. Dále jsme se dočetli, že na konci 19. století se městští radní pokusili využít Poustevníkovu studánku pro zřízení obecního vodovodu. Přestože se kopalo přímo pod studánkou, zachytit hlavní pramen se tehdy nepodařilo a starou štolu raději nechali zasypat. Místo ní pro zásobování města pitnou vodou později využili pramen z kopané studny v prostoru dnešní vodárny. Okolo roku 1900 se o rozvoj tohoto malebného koutu zasloužil Ústecký okrašlovací spolek, který přímo nad pramenem postavil malý dřevěný altán s mostkem, čímž vzniklo oblíbené místo pro nedělní vycházky ústeckých měšťanů. Tento malebný kout s dřevěným přístřeškem a přemostěním chátral až do roku 1941, kdy jej rozebrali členové Klubu českých turistů. Ti na stejném místě vybudovali rezervoár, který sloužil jako zdroj pitné vody pro turistickou chatu na Andrlově chlumu, což si vyžádalo i zřízení elektrické přípojky z města. Na závěr jsme si přečetli, že voda z pramene slouží jako přepad z tohoto vodního zdroje pro chatu Hvězda dodnes. Pak jsme sestoupil dolů ke kamenné opěrné zdi, kterou v letech 1994 až 1995 vybudovali členové Klubu českých turistů. Našli jsme na ní plastickou tvář poustevníka Řehořa, z z jehož úst vydatně tryskala voda, kterou jsme využili k očistě rukou a opláchnutí zpocených obličejů. Když jsme si pěkné místo dostatečně prohlédli, vrátili jsme se na rozcestí a po modré značce jsme se pustili do náročného výstupu na rozcestí U Staré Ousti, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš červencový výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum.
Podruhé jsme Poustevníkovu studánku navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během této procházky jsme narazili na přehršel různých památek a zajímavostí. Jednou z nich byla zmíněná studánka v zalesněném údolí, zvaném Řehořův důl, k níž jsme o pár desítek vteřin dorazili. Od naší poslední návštěvy se místo změnilo k lepšímu, když zde přibyla lavička, vodárna dostala nový nátěr a přibyl sloup s informacemi. Na tabuli jsme si přečetli staré vyprávění z dob třicetileté války. Tehdy prý Švédové pomstili obyvatelům města jejich odpor tím, že otrávili téměř všechny studny a studánky v Ústí i jeho širokém okolí. Jediným místem, které tomuto osudu uniklo, byl právě zdejší pramen ukrytý v hlubokém lese, kam si pak všichni chodili pro čistou a zachráněnou vodu. Místo později získalo název Poustevníkova studánka podle postavy zbožného poustevníka Řehoře, který se zde usadil na sklonku 17. století a vybudoval si u pramene skromný příbytek. Řehoř byl mezi místními lidmi velmi oblíbený, pomáhal nemocným a lidem v nouzi bylinkami, vlídným slovem a radami. Za své služby nepřijímal peníze, nýbrž jen skromné potraviny, které mu lidé nosili. Nad svou poustevnou měl postavenou malou věžičku se zvonkem, na který třikrát denně zvonil. Jednoho dne, když odešel do města pro vlněnou přízi na soukání, jeho poustevna nešťastně vyhořela a sám poustevník Řehoř údajně zemřel v roce 1705. Zvonek z jeho kapličky byl později sňat a roku 1722 zavěšen na průčelí ústecké radnice, kde sloužil k varování před požáry jako takzvaný Šturmováček. Když jsme si pověsti pročetli, přikročili jsme ke kamenné zdi, z níž vzhlížela kamenná tvář poustevníka kterou vytvořil výtvarník Ladislav Stránský ze Řetové. Z úst poustevníka vyvěrala pramenitá voda, kterou jsme so opláchli ruce a obličej a vůbec nám nevadilo, že hlava muže za ty roky obrostla mechem. Potom jsme již působivé zákoutí opustili a po žluté značce jsme zamířili na konec křížové cesty, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-poustevnikova-studanka
Historie :
Na východním úbočí Andrlova chlumu u Ústí nad Orlicí se táhne zalesněné údolí zvané Řehořův důl. Podle místních pověstí se jedná o oblast bohatou na vodní zdroje, k níž se váže i staré vyprávění z dob třicetileté války. Tehdy prý Švédové pomstili obyvatelům města jejich odpor tím, že otrávili téměř všechny studny a studánky v Ústí i jeho širokém okolí. Jediným místem, které tomuto osudu uniklo, byl právě zdejší pramen ukrytý v hlubokém lese, kam si pak všichni chodili pro čistou a zachráněnou vodu. Nejvýznamnějším bodem celého údolí je Poustevníkova studánka, jejíž historie je neodmyslitelně spjata s postavou zbožného poustevníka Řehoře. Ten se zde usadil na sklonku 17. století a vybudoval si u pramene skromný příbytek. Řehoř byl mezi místními lidmi velmi oblíbený, pomáhal nemocným a lidem v nouzi bylinkami, vlídným slovem a radami. Za své služby nepřijímal peníze, nýbrž jen skromné potraviny, které mu lidé nosili. Nad svou poustevnou měl postavenou malou věžičku se zvonkem, na který třikrát denně zvonil. Jednoho dne, když odešel do města pro vlněnou přízi na soukání, jeho poustevna nešťastně vyhořela a sám poustevník Řehoř údajně zemřel v roce 1705. Zvonek z jeho kapličky byl později sňat a roku 1722 zavěšen na průčelí ústecké radnice, kde sloužil k varování před požáry jako takzvaný Šturmováček. Pramen samotný měl vždy pověst velmi vydatného zdroje vody. Již před více než dvěma sty lety zde existovaly jednoduché, primitivní lázně, které fungovaly přibližně do roku 1820. Na konci 19. století se městští radní pokusili využít Poustevníkovu studánku pro zřízení obecního vodovodu. Přestože se kopalo přímo pod studánkou, zachytit hlavní pramen se tehdy nepodařilo a starou štolu raději nechali zasypat. Místo ní pro zásobování města pitnou vodou později využili pramen z kopané studny v prostoru dnešní vodárny. Okolo roku 1900 se o rozvoj tohoto malebného koutu zasloužil Ústecký okrašlovací spolek, který přímo nad pramenem postavil malý dřevěný altán s mostkem, čímž vzniklo oblíbené místo pro nedělní vycházky ústeckých měšťanů. Tento malebný kout s dřevěným přístřeškem a přemostěním chátral až do roku 1941, kdy jej rozebrali členové Klubu českých turistů. Ti na stejném místě vybudovali rezervoár, který sloužil jako zdroj pitné vody pro turistickou chatu na Andrlově chlumu, což si vyžádalo i zřízení elektrické přípojky z města. Voda z pramene slouží jako přepad z tohoto vodního zdroje pro chatu Hvězda dodnes. Moderní podobu získala studánka v letech 1994 až 1995, kdy členové Klubu českých turistů postavili novou kamennou opěrnou zeď. Na samotný výtok vody tehdy osadili kamennou plastiku hlavy poustevníka Řehoře, kterou vytvořil výtvarník Ladislav Stránský ze Řetové. Tato působivá kamenná tvář, z jejíchž úst dnes pramenitá voda vyvěrá, časem krásně obrostla mechem a stala se neodmyslitelným symbolem celého Řehořova dolu. V těsné blízkosti studánky se dnes nachází dřevěný informační stojan s historickými fotografiemi a lavička, která zve poutníky k odpočinku při cestě na vrchol Andrlova chlumu.
Historie čerpána z webu
Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.
