TZ 910 : Tábořiště v Cakli

Vodácké tábořiště v Cakli jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. Třetí den po snídani jsme si dopřáli thajské masáže a pak jsme již hotel opustili, abychom ještě stihli navštívili pár míst ve městě. Jedním z nich bylo zmíněné vodácké tábořiště v malebném údolí řeky Tiché Orlice, do něhož jsme po několika minutách cesty z hotelu přijeli a zaparkovali v něm náš šedý francouzský vůz. Vzápětí jsme se vydali na průzkum areálu s různými sportovními atrakcemi, mezi nimiž vynikala horolezecká stěna s cvičnou via ferratou, kterou jsme si ovšem nevyzkoušeli, neboť se letní sezona teprve rozjížděla. Pak jsme si prohlédli dětské hřiště, Tarzanovu lanovou dráhu, venkovní posilovnu a místa pro grilování a opékání. Oheň zde ovšem žádný nehořel, což byla škoda, protože se pomalu blížilo poledne a rádi bychom si zde nějakou uzeninu opekli. Následně jsme se šli podívat na řeku s jezem, kterou nikdo nesplavoval, na rozdíl od cyklostezky na druhém břehu, po níž se proháněl slušný počet cyklistů. Potom jsme zamířili do bufetu, kde jsme si koupili turistickou známku a dvě kávy. Lahodný mok jsme spolu s nějakou sladkostí zkonzumovali na lavičkách a potom jsme se vydali na procházku po naučné stezce Okolo Cakle. První panel s názvem Slepé rameno jsme po dlouhém hledání objevili na domku naproti bufetu, které nám představilo hmyz, ryby a rostliny na břehu bezodtokové části řeky. Na přiložené mapce jsme si pak prohlédli celou tříkilometrovou trasu a zjistili, že nás na okruhu čeká ještě dalších pět zastavení a tak jsme na nic jsme nečekali a po asfaltové silničce vyrazili za dalším zastavením. U rozcestníku Staré Oldřichovice – tábořiště jsme odbočili doprava a napojili se tak na modrou turistickou značku. Vzápětí jsme snadno překonali Tichou orlici po betonové lávce, stejně jako o necelých 100 metrů dál, když jsme přišli k mlýnskému náhonu. Za druhou lávkou se vlevo skrývala tabule šestého zastavení s názvem Místní historie, která nám prozradila, že jméno Cakle pochází od Jana Cágla z počátku 15. století. Dočetli jsme se, jakým šlechticům patřilo zdejší panství a nechyběla ani historie nedalekého vodního mlýna. Prohlédli jsme si kresbu domu, kde se roku 1836 narodil významný učitel Johann Paukert a přečetli si o jeho působení na školách v Litomyšli, Libchavách či Dobrouči a také o jeho mladším bratru Václavovi. Jakmile jsme druhou tabuli prostudovali, trasu naučné stezky jsme na chvíli opustili, abychom si prohlédli zmíněný vodní mlýn z konce 19. století, kdy byl areál po požáru rodinou Novotných radikálně přestavěn na moderní průmyslový komplex. Když jsme k němu dorazili, na první pohled nás zaujala dominantní štítová zeď třípatrové zděné budovy uměleckého válcového mlýna s plechovou sedlovou střechou, která nese stopy loupající se omítky s odhalenými cihlami kolem oken a velkých dřevěných vrat. Hned v závěsu za ní jsme viděli navazující obytnou budovu, která byla nejstarší částí celého mlýnského stavení, kontrastující s přilehlými přízemními staveními s novými střechami a solárními panely. Dovnitř budov jsme se nedostali, ale dobře jsme věděli, že v turbínovém domku za mlýnem stále vzniká elektřina. Pak jsme se seznámili s dlouhou historií mlýna. Když se tak stalo, vrátili jsme se k druhému zastavení a pokračovali v procházce po naučné stezce. Minuli jsme jez, za nímž se nám na druhé straně řeky otevřel pohled na areál tábořiště, jenž jsme tak viděli z poněkud jiné perspektivy. Během chůze jsme občas museli uhnout cyklistům, kteří okolo nás projížděli, takže jsme museli dávat pořád pozor. Vody Tiché Orlice se od cyklostezky trochu vzdálily, nicméně ještě několik desítek metrů nám dělal společnost mlýnský náhon, jenž zničehonic najednou skončil a dál netekl. Na druhé straně cyklostezky se nacházela železniční trať a než jsme došli k pátému zastavení, projel kolem nás vlak. Pak jsme již dorazili k páté tabuli, která nám prozradila fakta o geologické historii okolí Ústí nad Orlicí, kterou jsme sledovali zpět až do druhohor. Prohlédli jsme si také barevnou ilustraci pravěké krajiny a šli dál. V sevření mezi Tichou Orlicí a železniční tratí jsme došli do dolní části obce Oldřichovice, kde jsme narazili na rozcestník s názvem Na Tiché Orlici. Zde jsme zabočili doprava, přešli po mostě nad řekou na druhou stranu a minuli autobusovou zastávku. Za ní jsme zabočili zase doprava a mírným klesáním jsme sestoupili dolů k řece, přičemž jsme za sebou nechali poslední dům v Oldřichovicích. Před námi se rozkládaly louky, o nichž pojednávalo čtvrté zastavení. u něhož jsme se brzy zastavili. Tabule nesla název Záplavové louky a prozradila nám, že se podél řeky Tiché Orlice vyskytují vlhké nivy, které jsou často zaplavovány. Dočetli jsme se, jaké rostliny na těchto loukách rostou a jací živočichové je obývají. Na závěr jsme na mapce zkontrolovali naši polohu v rámci naučného okruhu a potom jsme louku opustili. Vnořili jsme se do lesa, kde se dosud pohodlná cesta změnila v úzkou stezku, která stoupala vzhůru a tak jsme za chvíli octili vysoko nad nivou, která se rozkládala dole pod námi. Na vrcholu stoupání v těsné blízkosti silnice do Oldřichovic jsme narazili na třetí zastavení s názvem Opukové skály. Dozvěděli jsme se, jaké stromy na těchto špatně přístupných místech rostou, kteří ptáci na nich hnízdí a které rostliny jim na jaře dělají společnost. Po chvíli jsme pokračovali v našem putování. Cesta začala významně klesat a zanedlouho jsme se zase ocitli dole u řeky, kde se nacházela jakási chata. Na břehu jsme našli druhé zastavení s názvem Živočichové řeky, které nám prozradilo, že se ve vodách Tiché Orlice hojně vyskytuje uměle vysazený pstruh americký duhový. Dočetli jsme se, jaké původní ryby zde žily a přečetli jsme si také o ondatře pižmové či úhoři říčním. Prohlédli jsme si ilustrace všech zmiňovaných ryb, ledňáčka, ondatry i nákresů jejich nor a pak jsme vyrazili do závěrečného úseku trasy. Opustili jsme nejen les, ale také polní cestu a napojili se na asfaltovou silnici, po které jsme sem přijeli. Netrvalo dlouho a ocitli jsme se zpět na parkovišti, kde odpočívalo naše autíčko. Francouzské koně jsme záhy znovu osedlali a odjeli do Oldřichovic, jimiž jsme o několik minut dříve procházeli. Minuli jsme starou známou autobusovou zastávku a za železniční tratí jsme odbočili doleva. Ve slepé ulici jsme povoz zaparkovali a po žluté turistické značce jsme vyrazili na trasu další naučné stezky, která se pro změnu nazývala Údolí Sejfů.

Návštěvy : 3.5.2026

Další informace najdete zde :

Vodácké tábořiště v Cakli

Cakelský mlýn

Naučná stezka Okolo Cakle

Jak jsme z tábořiště v Cakli vyrazili loupit do údolí Sejfů

Současná verze TZ 910 získána 3.5.2026 v bufetu tábořiště v Cakli