Ztracené kameny patří k nejznámějším a nejvýraznějším skalním útvarům Hrubého Jeseníku. Nápadné skalisko s kamenným mořem a proudy leží v nadmořské výšce 1250 metrů na jižním úbočí vrchu Pecný při zelené turistické značce vedoucí od Jelení studánky na Skřítek. Skaliska i balvany kamenného moře jsou tvořeny devonským kvarcitem. Od výrazného vrcholového skaliska Ztracených kamenů se otevírají krásné výhledy na Hanušovickou vrchovinu s blízkým skalním hradem Rabštejn, na Nízký Jeseník na východě i Králický Sněžník a Orlické hory na severozápadě. Ke Ztraceným kamenům se váže čertovská pověst, podle níž za vznik kamenného moře může čert, jenž při závodech s místním sedlákem právě na tomto místě vysypal spoustu balvanů ze svých bot.

Pecny nebo také Pecný je se svou nadmořskou výškou 1334 metrů jedním z vrcholů hlavního hřebene Hrubého Jeseníku. Na jeho vrcholu se nachází pěkné skalisko ze světlých devonských kvarcitů, které nápadně vystupuje nad zarovnaný povrch této části hřebene Hrubého Jeseníku a díky tomu se z něj otevírají kruhové rozhledy. Za dobré viditelnosti se lze pokochat pohledem na velké množství vrcholů Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku, Hanušovické vrchoviny a Nízkého Jeseníku, s nápadnými vrchy Velký Roudný a Malý Roudný i na hřeben Moravskoslezských Beskyd. Pecný je součástí rozsáhlé náhorní roviny porostlé smilkovou holí, která se táhne k Břidličné hoře a Pradědu. Tato místa v blízkosti Jelení studánky byla v minulých staletích využívána pro horské pastevectví a tak dnešní turistické trasy kolem Pecného vedou po dávných stezkách pastevců. 

Petrovy kameny jsou třetím nejvyšším vrcholem pohoří Hrubého Jeseníku a dominují tak hlavnímu hřebenu od Pradědu k sedlu na Skřítku. Dále tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole. Petrovy kameny byly vyhlášeny přírodní rezervací a jsou součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Jedná se o skupinu skal z břidlic a rul. Skalní útvar je vysoký 7 metrů a jeho šířka dosahuje 25 m. Vyskytují se zde vzácné rostliny, například lišejníky a mechy a endemické keře. Z důvodů ochrany vzácné květeny nejsou skály přístupné veřejnosti. Díky velkému množství nejrůznějších pověstí jsou Petrovy kameny také jedním z nejznámějších skalních útvarů a v minulosti byly dokonce označovány jako dějiště čarodějnických sletů.

Kjeragbolten se stal bezpochyby nejslavnějším a nejnavštěvovanějším balvanem v Norsku. Velký kámen se během doby ledové zasekl mezi dvě skály a na svém místě zůstal více něž 50000 let. Pod ním zůstala téměř 1000 metrová propast, končící na hladině temného Lysefjordu a právě díky tomu se balvan o velikosti 5 metrů krychlových stal jednou z top turistických zajímavostí Norska. Z boční strany je totiž možné na něj skočit a nechat se na něm vyfotografovat. Nejdříve ovšem musíte zdolat pětikilometrovou trasu, patřící sice mezi náročné, ale nikoli horolezecké. Trasa začíná u restaurace Øygardsstøl, zhruba 650 m nad hladinou fjordu. Jak už to tak bývá, zdejší parkoviště je placené a stání vyjde na 200 NOK. Paradoxně hned na začátku vás čeká jeden z nejnáročnějších úseků trasy.

Na okraji norského města Stavanger v Hestnes u Hafrsfjordu se nachází zajímavá památka z doby bronzové, nesoucí název Fluberget. Jedná se o obrazy vyrytými do skály, které v dlouhém časovém období vytvářeli zřejmě lidé, kteří v této oblasti hospodařili. Ke své umělecké činnosti si vybrali skalní útvar, jenž v pozdní době ledové vytvarovala příroda během tání zmrzlé krusty a praskáním kamene do dnešní podoby. Většina vyrytých obrazů byla vytvořena na jižní straně skály a místo s největším výskytem rytin na jednom místě bylo nazváno Solární oltář. Na skále turista najde především lodě, které byly nejčastějším motivem používaným v době bronzové.

Kopicův statek je unikátní roubená usedlost poblíž vesnice Kacanovy, okolo něhož vede značený prohlídkový okruh, který vás provede pískovcovým údolím se skalními reliéfy, jež byly zhotoveny v letech 1940 až 1978. Do skal jsou tu pod širým nebem vytesány postavy z českých dějin, doplněné verši. Kopicův statek, typický pojizerský dům, je unikátní roubená usedlost s patrovým domem a pavlačí z 19. stol. Statek nejprve vlastnila rodina Jirošova. František Jiroš se stal prvním starostou turnovského okresu zřízeného po zrušení vrchnostenských úřadů. Vojtěch Kopic se narodil poblíž Havlíčkova Brodu a jako sirotek se přestěhoval k příbuzným do Turnova. Na statek se přiženil v roce 1932 a hospodařil zde až do své smrti. Mezi sousedy byl známý svéráznou hrou na harmoniku, především však vynikl jako naivní sochař – samouk. 

Na hlavním hřebenu Hostýnských vrchů poblíž poutního místa Hostýna se nachází zajímavé místo zvané Skalný. Je to soustava skalních útvarů z masivního pískovce a slepence, která byla vytvořena mrazovou destrukcí vrchních částí skalního hřbetu. Na zdejších skalách stával ve středověku hrad, jenž se po svém vzniku v druhé polovině 14. století stal nejvýše položeným na Moravě. Dnes po něm nenajdete téměř žádné stopy, pouze jižní pískovcové bradlo nese stopy po ukotvení dřevěné věžovité stavby. Ještě na začátku 20.století byl vrch odlesněn a skaliska byla pěkně viditelná z dálky. Okolo roku 1901 zde stávala salaš a v okolí skal se pásly ovce. Jednotlivým útvarům vévodí dvojice věží Orel a Zub ležící přímo na hřebenu Skalného. Bezprostředně pod Orlem se nachází na zdejší poměry netypická Plotna. Pod hřebenem východně od Zubu jsou další dva útvary. Na severní straně hřebene se nachází Kůň a na jižní straně Žába.

Lechův kámen je velká rulová skála na návrší proti starobylé Kouřimi, který je opředen mnoha legendami. Název skalky pochází zřejmě z 19. století a je odvozen od bájného knížete Lecha, který měl být bratrem praotce Čecha. Lechův kámen je asi tři metry vysoký, hranatý a navrchu víceméně plochý rulový blok, od kterého je krásný výhled na město Kouřim. Když se Čechův lid usadil pod Řípem, Lech a jeho věrní prý vyrazili dál na východ. Čech se s nimi loučil nerad a naléhal na bratra, aby mu z místa, kde se usadí, dal znamení ohněm a kouřem. Lech tak učinil a od těch dob se místo, které si vybral, nazývá Kouřim. Alespoň tedy podle kronikáře Václava Hájka z Libočan, o kterém je však známo, že to sice byl schopný vypravěč, ale ne dějepisec. Ve skutečnosti se neví, kdo na hradišti žil. Podle archeologů je takzvaná Stará Kouřim jedním z největších slovanských hradišť v Čechách.

Jako ostrý zub, zabodnutý do země, ční osamělé skalisko, od dávných časů se nazývající Kazatelna. Je to osm metrů vysoký, ojedinělý a morfologicky zajímavý skalní útvar, který je od roku 1967 chráněn jako přírodní památka. Skalisko je tvořeno převážně hrubozrnným pískovcem světle hnědé barvy, který je složen z křemene, ortoklasu, muskovitu a biotitu. Horní část skalního výchozu byla ve středověku změněna člověkem. Byly na ní vytesány schůdky pro snadný výstup na vrchol, kde byla upravená plocha připomínající kazatelnu, jsou zde patrné i otvory pro ukotvení zábradlí. Skála zřejmě skutečně sloužila jako kazatelna, traduje se, že již v 9. století z ní kázal moravský arcibiskup Metoděj. Později kazatelnu vyžívali augustiniáni z nedalekého kláštera a kostela Svatého Klimenta a po zániku kláštera snad i některá z pronásledovaných středověkých sekt.

Králův stůl se nachází po levé straně silnice z Modré do Zdounek, naproti myslivně Nové Dvory a odjakživa je opředen mnoha pověstmi, zvláště navazujícími na velkomoravskou minulost středního Pomoraví. Některými badateli je považován za megalitický dolmen, který měl sloužit ke stanovení dnů rovnodennosti a slunovratů. K tomuto účelu měly sloužit nejen značky na samotném kamenném bloku, ale především okolní kameny, dříve nazývané „lavičkami“ a zničené v roce 1870 při stavbě komunikace. Zřejmě se mohlo jednat o kultovní místo, jak nasvědčují některé archeologické nálezy. Nesporně však plnil po staletí funkci přirozeného mezníku části hranice katastru velehradského kláštera.