První zmínky o vaření piva ve Vítkově pocházejí již z doby kolem roku 1301, kdy pěnivý mok dle práva várečného produkovaly měšťanské domy. Klasický pivovar ve slezském městě vznikl zároveň s humnovou sladovnou roku 1650 a svému čelu sloužil více jak 300 let. Ve druhé polovině 19. století byl pivovar se sladovnou přebudován do dnešní podoby z režného cihelného zdiva, neboť v tomto období byl zmíněný materiál ve Slezsku velmi oblíbený a z neomítaných cihel vznikla spousta různých budov. Soukromý pivovar po komunistickém převratu přešel do státní správy, kdy se v jeho držení střídaly národní podniky s různými názvy. V roce 1975 byl však uzavřen, provoz ukončen a od této doby budova pivovaru sloužila jako sklad zeleniny.

Pivovar v Rožnově pod Radhoštěm byl vybudován roku 1712 šlechtickým rodem Žerotínů, ale s trochou nadsázky se dá tvrdit, že svým způsobem pamatuje již období středověku. Byl totiž postaven z kamenů, které od 14. století tvořily hrad, rozkládající se na kopci nedaleko pivovaru. Žerotínové vařili v Rožnově pivo až do roku 1815, pak Kinští až do roku 1899, kdy celé panství i s pivovarem prodal Rudolf hrabě Kinský baronu Arminu Popprovi. Ten nevýnosné panství prodal i s pivovarem Vídeňskému spolku pro výrobu celulózy ve Vratimově a téhož roku je odkoupilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které bylo majetkem barona Rothschilda a rytíře Gutmanna. Dnešní historie se píše roku 1908, kdy pivovar zakoupil od barona Rothschilda sládek Albert Málek. 

Stejně jako v jiných českých městech, probíhalo od středověku také v Pelhřimově vaření piva v jednotlivých měšťanských domech. Dělo se tak od roku 1552, kdy město obdrželo právo várečné, ale je nepochybné, že se pivo vařilo již dříve. Kvalita piva nebyla většinou nijak valná a tak právovárečníci opustili tento způsob vaření a jako sídlo pivovaru si zvolili dva domy v Růžové ulici, v místech nynější SPŠS. Koncem 17. století přesídlil pivovar do míst mezi dnešní ulicí Solní a dřívější Děkanskou, kde přiléhal k vnitřní městské hradební zdi. Tehdy zabíral celý parkán a polovinu příkopu, a v roce 1752 zde bylo postaveno i obydlí pro sládka. Krátce po polovině 19. století přešel pivovar na tehdy u nás nově zaváděnou technologii spodního kvašení. Více než 200 let stará budova pivovaru však přestávala vyhovovat větším nárokům na výrobu a tak se roku 1898 začala stavět budova nová, moderní.

V Kouřimi se pivo vařilo od roku 1334, jelikož měšťané obdrželi právo várečné. V dochovaných várečných registrech z let 1546 - 1555 se v Kouřimi uvádí až 24 právovárečných domů, jejichž počet se ale časem zmenšoval, protože zdejší pivovarnictví procházelo obdobím krize, takže v roce 1659 zbylo jen 8 právovárečných domů. V roce 1713 došlo k založení společného měšťanského pivovaru, který měl roční výstav 1 198 hl. piva čili 490 sudů. Až do roku 1782 provozovali v pivovaře vlastní várky jednotliví měšťané, kterých bylo stále kolem stovky. Ve stejném roce se pivovar stal městským majetkem, zisk z vaření piva tedy plynul do městské pokladny a várečníkům byl vyplácen podíl ze zisku. Od roku 1789 pak městská rada pivovar pronajímala, většinou zde pracujícím sládkům. Dne 12. června 1861 pivovar vyhořel a v rámci následné přestavby byl rozšířen a zmodernizován. Byl opět pronajímán a roku 1873 činil roční výstav 3 564 hl piva, ale v roce 1880 jen 1 620 hl piva.

První část nového pivovaru ve Svitavách vznikla roku 1851 na Pivovarské ulici, kde byl postaven sklep, kam se pivo vozilo z pivovaru na náměstí. V roce 1863 byla nad sklepem postavena přízemní budova sladovny a spilky. Pivo se stále vařilo na Máchově aleji, ale převáželo se do nového pivovaru. V roce 1876 byla započata výstavba varny a pivovarského vodovodu z poličských luk a první pivovarská várka byla uvařena 9.dubna 1888. Svitavský pivovar platil tehdy za velmi moderní a v roce 1894 byl zařízen na parní pohon a elektrifikován. V období první světové války byla výroba dočasně zastavena z nedostatku surovin a po jejím skončení byl technický park doplňován novými stroji, byly rozšiřovány ležácké sklepy a stavěna patrová administrativní přístavba. V roce 1933 se začalo s modernizací a přestavbou pivovaru.

Staletá tradice piva v Litovli má svůj počátek v roce 1291, kdy udělil městu král Václav II. právo mílové. Toto privilegium opravňovalo výhradně litovelské měšťany vařit a šenkovat pivo v okruhu asi jedné míle, tedy zhruba v okolí 10 – 12 km. Pivo se ve středověku vařilo v právovárečných domech, kterých bylo tehdy v Litovli 57. Právovárečníci patřili mezi nejzámožnější obyvatele a jejich slovo mělo při řízení města velkou váhu. V roce 1770 vyrostl v Litovli pod jednou střechou nový společný pivovar se sladovnou, který vařil celých 100 let. Když už kapacitně nestačil poptávce, vznikl v roce 1814 nový Měšťanský pivovar. Jako celá Litovel byl i on pod německou správou. Na tuto situaci reagovali moravští vlastenci tím, že založili Rolnickou záložnu v Litovli a rolnický akciový cukrovar.

Historie vaření piva v Chocni má dlouhou tradici. Kdysi tu stávaly dva pivovary – obecní a panský. Původní panský pivovar stával naproti zámku při řece Orlici hned za mostem. Tedy blíže k zámku, než je tomu dnes. Jednalo se tehdy o přízemní kamenné stavení s hvozdem, sladovnou, sýpkami, bytem pro sládka a bečvárnou. Spilka tehdy bývala v zámku. V zámecké zahradě se pěstoval chmel. Svrchně kvašené pivo zásobovalo panské dvory v okolí Chocně. Později byl pivovar přeložen opodál řeky a během 19. století úplně přestavěn. Pivovar zažil zlaté období v době, kdy patřil rodu Kinských. Pivo z choceňského knížecího pivovaru bylo vyhlášené i za hranicemi regionu. V 70. letech 19. století přešel z tradiční výroby na parostrojní vaření piva. 

"Nouze o pivo" byla důvodem rozhodnutí vybudovat nový velký průmyslový pivovar na severní Moravě. Ta v kraji dolů a těžkého průmyslu nastala po uzavření pivovaru v Karviné kvůli poddolování v roce 1953. Při rozhodování, kam ho umístit, padla volba na Nošovice na Frýdecko-Místecku, a to zejména kvůli dostupnosti kvalitní čisté vody z horské nádrže Morávka. Základní kámen nového pivovaru, jehož produkt získal jméno slovanského boha Radegasta, byl v podhůří Beskyd položen v roce 1965. První várku piva zde uvařili 3. prosince 1970. Pivo z nového pivovaru, který byl spolu s mosteckým pivovarem jediným podnikem svého druhu vybudovaným na území Československa v období socialismu, si brzy získalo množství příznivců, a to nejen na severu Moravy. 

Pivovar v Dalešicích byl založen pravděpodobně koncem 16. století, první dochovaná zmínka o něm pochází z roku 1609 z Moravských zemských desek. Nejstarší budovy pochází ze 17. století, tedy z raného baroka. Roku 1882 bylo panství i pivovar koupeno Antonem Dreherem (velkopodnikatelem v oboru pivovarském). Za něj došlo k modernizaci celého provozu. Zařízení se používala až do zániku pivovaru v roce 1977. Ve dvacátých letech 20. století byl pivovar vyvlastněn demokratickým Československem. Po roce 1925 fungoval pivovar jako Družstevní pivovar a sodovkárna. Za socializmu byl zestátněn a začleněn do podniku PIVOVARY A SLADOVNY Praha.