Sýpka ve Valašském Meziříčí patřila do areálu zámku Žerotínů spolu se západním křídlem renesančního šlechtického sídla a bývalou vězeňskou kaplí, postavenou v novorománském stylu v polovině 19. století. Většina starých hospodářských objektů byla zřejmě poškozena při švédském dobývání města v roce 1648, kdy kromě zámku vyhořelo také předměstí. Hospodářské objekty byly však na tomto místě po válce znovu obnoveny. Kolem roku 1716 byla zahájena celková přestavba zámku, která byla patrně v roce 1731 z vetší části dokončena, což vyplývá z inventáře pořízeného téhož roku při příležitosti úmrtí stavebníka Františka Ludvíka ze Žerotína. Kromě vlastního zámku byl v inventáři zmíněn sklep, stáj vedle zámku a objekt pro kočáry a povozy.

Technická stavba z konce 18. století postavená ve stylu Maurské vodárny, zapadá do koncepce lednicko-valtického areálu. Objekt sloužil jako technické zázemí zámku a parku, nyní je technickou památkou. Původní stavba podle návrhu Václava Josefa realizovaná stavitelem Breguinem byla již po 12 letech nákladně opravována, ale i tak byla čerpací stanice jako nepraktická zrušena. Teprve až v roce 1785 byl schválen nový projekt a budova zase ožila. Do současného stavu v maurském slohu byl objekt přestavěn architektem Wingelmüllerem. Tato technická stavba, sloužila částečně jako parní lázně a zavlažovací systém parku. Kaplanova turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce.

Chrám tří Grácií se nachází asi pět kilometrů severovýchodně od Valtic. Leží na červené turistické trase, která spojuje Valtice s Lednicí a dále pokračuje k Novomlýnským nádržím. Interiér je veřejnosti nepřístupný. Sochy tří nahatých krasavic se vypínají na podstavci, umístěném vprostřed parkově upravené paseky. Dokola je obtáčí půlkruhová klasicistní stavba z dílny Jana Karla Engela, která byla byl vybudována za vlády knížete Jana I. z Lichtenštejna v letech 1824 -1825. Na Třech Gráciích je zajímavé především to, že ve skutečnosti žádné grácie nejsou. Sousoší zobrazuje trio antických bohyní: Athénu, Afroditu a Artemis. Kromě počátečního písmene jména mají společný lehký úsměv a baculaté postavičky. Na dnešním přehlídkovém molu by neobstály, ale proti svým „konkurentkám“ ze štětce Patra Pavla Rubense jsou přímo vyhublé. Sousoší vytesal z jediného balvanu Leopold Fischer a původně zdobilo zámecký park v Lednici.

Appolonův chrám se nachází na návrší u břehu Mlýnského rybníka asi tři kilometry od Lednice. Interiéry objektu jsou veřejnosti nepřístupné. Kdysi stál kousek odsud Chrám Múz, který zdobily sochařské skvosty Josefa Kliebera. Když jej panstvo zrušilo, nechali výzdobu převézt do nově postaveného zámečku, zasvěcenému antickému bohu Appolonovi. Empírový chrám byl postaven na začátku 19. století, aby stejně jako ostatní salety Lednicko-valtického areálu, zpříjemnil život lichtenštejnskému dvoru. Zdobí jej dórské sloupy, klasicistní zábradlí a točité schodiště. Kdysi tu bydlela stráž, tak se napudrované šlechtičny v krajkových šatech neměli čeho bát. Appolonův příběh vypráví plastický vlis, zdobící fasádu budovy. Kromě antické báje znázorňují sochy amorety s Appolonovou lyrou a kvarteto Múz. Střecha zámečku sloužívala jako vyhlídka, jde odsud vidět třpytící se hladiny rybníků i drobné lichtenštejnské stavby, zahalující se v šumící listoví okolních stromů.

Cholinský dvorek zřídilo město Olomouc jako majitel panství v roce 1690 v souvislosti se zaváděním nového způsobu hospodaření. Vznikl tak nový ovčín o výměře 374 měřic, na němž robotovalo 31 půl láníků se dvěma koňmi po tři dny v týdnu a 28 zahradníků robotovalo po tři dny pěšky. V letech 1778 - 1782 se dvorek rozdělil na 28 parcel po čtyřech měřicích, na nichž pracovalo 28 zahradníků za stálý plat. Dvůr a pole o výměře 123 měřic koupil v roce 1779 Norbert Kejval a poté jej získal rod Hubáčků, který dvůr vlastní doposud a slouží jim k bydlení.

Nejstarší zpráva o škole v Chocni pochází již z r. 1509, neboť už tohoto roku je v zemských deskách zapsána zmínka o škole v Chocni. Tehdy Jan Mladší ze Žampachu postoupil Vilémovi z Pernštejna na úplatu svého dluhu, mimo jiné i louku, „ježto dána ke škole tu v Chocni“. Častým nezvaným a obávaným hostem našeho městečka byly stále se opakující požáry. A tak již v roce 1659 lehla popelem škola spolu s kostelem i zvonicí.

Vinařské domy zámožných vinařů a přilehlé uličky Česká a Na cimbuří jsou ojedinělými ukázkami venkovského baroka. Výstavné nadsklepní domy s lisovnami a sklepy v podzemí si zde stavěli bohatí místní sedláci ve stylu měšťanů z Mikulova již od 17. století. Místní vinaři jsou spolčení v dobře fungujícím sdružení Vinitores Palaviensis. Sklepy zde mají otevřené vinaři od konce června až do začátku září, vždy od pátečního večera do nedělního odpoledne.

Budova myslivny Lišky Bystroušky byla spolu s přilehlou hospodářskou částí postavená v roce 1907 jako tzv. Forsthaus a od té doby vždy sloužila polesí Bílovice nad Svitavou. Roku 1972 byla provedena střední oprava celé nemovitosti, spočívající v instalaci ústředního vytápění, v nových rozvodech elektroinstalace a vody, částečně byla vyměněna okna. V roce 1985 byla pro potřeby zde sídlícího polesí Bílovice nad Svitavou zbudována přístavba nového zázemí – sociálního zařízení, kuchyňky a skladu. Celá budova byla také nově omítnuta břízolitem. V měsíci listopadu 2007 dokončil Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně generální opravu budovy. Kromě fasády se tehdy podařilo dát myslivně původní vzhled z roku 1908.

Chudobinec Dominika Jurkovského byl postaven v letech 1728 - 1739 a sloužil jako útulek pro zchudlé kyjovské měšťany. Uvnitř se kdysi nacházela kaple sv. Dominika, která se však nedochovala. Ve 20. století byla budova prohlášena za památkově chráněný dům a sídlila v něm základní umělecká škola.