TZ 2898 : Pípalův válcový mlýn v Šumicích
Historické kořeny vodního mlýna na Olšavě v Šumicích sahají až do 14. století. Během staletí poddanský mlýn mnohokrát změnil majitele i svou stavební podobu. Zásadní éru zahájil začátkem 20. století Drahomír Pípal, který objekt po požáru v roce 1925 obnovil. Vodní kola nahradil Francisovými turbínami a roku 1937 přestavěl mlýn na moderní třípatrový válcový provoz. Mletí obilí zde bylo definitivně ukončeno ve druhé polovině 50. let 20. století. Díky péči rodiny Pípalovy se celý technologický i stavební komplex dochoval v intaktním stavu. Od roku 2012 je mlýn kulturní památkou a funguje jako technické muzeum s dobovou expozicí.
TZ 2898 : Pípalův válcový mlýn v Šumicích
Pípalův vodní mlýn v obci Šumice jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Cestou na ubytování jsme se zastavili ve zmíněné obci nedaleko Uherského Brodu, kde jsme měli předem domluvenou prohlídku unikátně dochovaného vodního mlýna s původním technologickým vybavením, postaveným na řece Olšavě v roce 1925 na místě vyhořelého domu. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali v uličce kousek od mlýna a vydali jsme k brance u domu, kde jsme zmáčkli tlačítko zvonku. Čekali jsme několik minut a pak jsme zazvonili znovu. Uplynuly další nekonečné vteřiny, které jsme si zpestřili pozorováním čapího hnízda na nedaleko stojícím elektrickém sloupu a pak se v okně objevila hlava majitele domu. Houkl na nás, abychom chvíli počkali a po dalších asi pěti minutách pro nás konečně přišel. Vzápětí nás pozval do útrob mlýnice, kde nás přivítal a zdlouhavě nám vyprávěl historii rodu i samotného objektu, až nám z toho dlouhého stání už trochu dřevěněly nohy. Mlynář nám s obrovským zapálením vyprávěl, jak se v držení stavení během staletí vystřídala celá řada rodů či o stavebních úpravách, které zde postupně proběhly. Jakmile člen mlynářského rodu dopovídal, začal ukazovat konkrétní věci v úvodní místnosti, kde jsme se právě nacházeli. Poté jsme přešli do útulně zařízené světnice, jež sloužila mlynáři jako obytné zázemí a poté jsme vyšli ven na čerstvý vzduch, abychom si prohlédli vodní náhon a Francisovu turbínu. Potom jsme se vrátili zpět do útrob mlýnice, kde nám mlynář začal podrobně představovat jednotlivé stroje a složitou technologii zpracování obilí. Procházeli jsme mezi patry provoněnými dřevem a starou moukou a nestačili jsme žasnout, jak dokonale naši předkové promysleli celý mlecí proces. Dozvěděli jsme se také, jak probíhalo čištění a třídění obilí. Mlynář nám předvedl čisticí stroje, krupicovou reformu i aspiraci se speciálními látkovými filtry a dřevěnými škopky pod výsypkami. Pak jsme vystoupali až do nejvyšších pater budovy, přímo pod krov mlýna. Tady, obklopeni masivními dřevěnými trámy a konstrukcemi, jsme viděli horní část technologické trasy, kde celý mlecí proces po nasypání zrna vlastně začínal. Příjemným překvapením v tomto podkrovním prostoru byla velmi pěkně aranžovaná expozice dobového bydlení a venkovského života. Zde naše 90 minutová exkurze skončila a tak jsme sestoupili dolů do přízemí, kde mlynáři zaplatili vstupné a koupili si turistickou známku. Dostali jsme také razítko do památníku a potom jsme se s naším průvodcem rozloučili, poděkovali za prohlídku a vrátili se k autu. Vzápětí jsme odjeli do Žítkové.
Návštěvy : 8.5.2026
Další informace najdete zde :
Jak jsme zažili atmosféru domu poslední žítkovské bohyně
Současná verze TZ 2898 získána 8.5.2026 v Pípalově mlýně