TZ 1915 : Kouty nad Desnou
Kouty nad Desnou byly založeny kolem roku 1718, kdy si Bedřich Otto od místního usedlíka koupil osamělý mlýn, kolem kterého se v průběhu let rozvinula osada Winkelsdorf. Obec často trápily povodně, z nichž se vždy dokázala vzpamatovat. V 19. století nastal významný rozvoj turistiky a Winkelsdorfu pomohla také výstavba železnice v roce 1904. Německým nacionalistickým spolkem byl vystavěn hotel Primavesi, který za druhé světové války sloužil jako útulna rodin příslušníků SS. Po válce proběhl odsun místních německých obyvatel a obec byla dosídlena obyvateli z jiných regionů. Hotel poté využívali rekreanti ROH a po sametové revoluci byl přestavěn na dnešní Penzion Desná. V roce 2006 začal na svazích vznikat ski areál, který sem přilákal další turisty a sportovce.
TZ 1915 : Kouty nad Desnou
Kouty nad Desnou jsme navštívili v srpnu 2013, kdy jsme u babičky na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Po příjezdu do Koutů jsme naše stříbrné francouzské auto odložili na parkovišti nedaleko lyžařského areálu a vydali k dřevěnému mostu přes říčku Desnou, po němž jsme přešli na druhou stranu a stanuli tak na okraji lesa. Nebyl to však obyčejný les, neboť v něm přebývalo poměrně velké množství pohádkových postav a svůj domov v něm našlo také několik místních obyvatel a řemeslníků. Vzápětí jsme vkročili na půlkilometrovou stezku, na níž jsme našli několik dřevěných soch. Nejprve jsme potkali ježibabu, pak se mezi stromy vynořil čert a následně se to kolem nás jen hemžilo lesními skřítky, jezinkami, a dalšími roztodivnými lesními strašidýlky. Naštěstí se nám podařilo kolem nich v pořádku proklouznout a konečně jsme potkali normální lidi. Jednalo se o dva pracovníky lesní železnice, která opravdu v Koutech nad Desnou fungovala vysoko v lese nad místním nádražím v letech 1908 – 1945. Pak jsme po dřevěném mostku překonali potůček a vzápětí jsme potkali další lesní dělníky. Jeden řezal dřevo, druhý osekával větve z padlého stromu a třetí začínal stavět milíř. O pár metrů dál jsme narazili na již postavené milíře, jenž poctivě obsluhoval uhlíř a potom jsme začali stoupat do kopce, kde nás vystrašil lesní démon. Pokračovali jsme podél potůčku do prudkého kopce směrem k Pradědovi, který v Kouteckém lese nesměl chybět. Po několika minutách pobytu u vládce hor jsme se vydali zpátky, po cestě dolů odlovili kešku a pak jsme již kouzelný les opustili. Pak jsme se vrátili k autu, který jsme popojeli na parkoviště u ski areálu. V létě byly svahy opuštěné a tak jsme si louku bez potíží vyfotili. Potom jsme se vydali do pokladny lanovky, kde jsme koupili turistickou známku a pohled. Vzápětí jsme ve vedlejší prodejně HELIA SPORT získali dvě razítka do památníku. To bylo vše, co jsme v Koutech nad Desnou mohli vidět a tak jsme odjeli na Červenohorské sedlo.
Návštěvy : 19.8.2013
Další informace najdete zde :
Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně
Současná verze TZ 1915 získána 19.8.2013 v pokladně lanovky Kouty nad Desnou