Koutecký les v obci Kouty nad Desnou jsme navštívili v srpnu 2013, kdy jsme u babičky na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a jedním z nich byla zmíněná dětská atrakce. Po příjezdu do Koutů jsme naše stříbrné francouzské auto odložili na bezplatném parkovišti nedaleko lyžařského areálu a vydali se lesa. Brzy jsme přišli k dřevěnému mostu přes říčku Desnou, po němž jsme přešli na druhou stranu a stanuli tak na okraji lesa. Nebyl to však obyčejný les, neboť v něm přebývalo poměrně velké množství pohádkových postav a svůj domov v něm našlo také několik místních obyvatel a řemeslníků. Vzápětí jsme vkročili na půlkilometrovou stezku, na níž jsme našli několik dřevěných soch. Řezbářské výtvory od pana Pecháčka dokonale zapadaly do zdejšího divokého kraje a perfektně nám přiblížily tradiční řemesla v podhůří Jeseníků. Čekala nás ovšem také dobrodružná a nebezpečná procházka mezi pohádkovými postavami. Nejprve jsme potkali ježibabu, číhající na návštěvníky kouzelného lesa, která nás zvala do své chaloupky k posezení a odpočinku, ovšem její nabídku jsme odmítli hned ze tří důvodů. Znali jsme totiž příběh Jeníčka a Mařenky, dále protože jsme byli teprve na začátku procházky a také proto, že na chaloupce byl nápis U dvou čarodějnic. Lehce jsme si spočítali, že by v perníkovém příbytku na nás čekala druhá baba, takže jsme raději hned šli dál. Pohádkový les plný velkých hub však ještě neskončil, neboť se mezi stromy vynořil čert a vyplázl na nás svůj dlouhý jazyk. Jeho úšklebek říkal, abychom se na něj posadili, nicméně ani tuto nabídku jsme nevyužili. Čertisko by nás potom odneslo jistě do pekla, takže jsme rohatého moudře opustili a pokračovali v putování lesem. Kolem nás se to jen hemžilo lesními skřítky, jezinkami, a dalšími roztodivnými lesními strašidýlky. Naštěstí se nám podařilo kolem nich v pořádku proklouznout a konečně jsme potkali normální lidi. Jednalo se o dva pracovníky lesní železnice, která opravdu v Koutech nad Desnou fungovala vysoko v lese nad místním nádražím v letech 1908 - 1945, kdy sloužila ke svážení dřeva ze strmé stráně k silnici. Dělníci na nás neměli evidentně čas, neboť měli plné ruce práce s vozíkem a tak jsme si s nimi moc nepopovídali. Po dřevěném mostku jsme vzápětí snadno překonali potůček a vzápětí jsme potkali další lesní dělníky. Také oni byli zabráni do práce, když jeden řezal dřevo, druhý osekával větve z padlého stromu a třetí začínal stavět milíř. O pár metrů dál jsme narazili na již postavené milíře, jenž poctivě obsluhoval uhlíř, který určitě přemýšlel nad tím, jak zaplatit daně. Za utrápeným uhlířem jsme začali stoupat do kopce, kde nás vystrašil lesní démon, který své jméno získal podle děsivého volání, jenž vydával. Byl to hejkal jménem Olin a protože jsme z pohádek věděli, že by bylo nebezpečné jeho volání opětovat, mlčeli jsme. Nechtěli jsme totiž, aby nám skočil na záda a proháněl nás po lese nebo aby nás dokonce roztrhal na kusy. Olin měl patrně dobrou náladu a tak jsme kolem muže pokrytého mechem s kytici kapradin na hlavě přece jenom bezpečně prošli. Vzápětí jsme pokračovali podél potůčku do prudkého kopce směrem k Pradědovi, mytickému horskému duchovi, vládci a strážci Jeseníků, který v Kouteckém lese nesměl chybět. Po několika minutách pobytu u vládce hor jsme se vydali zpátky, po cestě dolů odlovili kešku a pak jsme již kouzelný les opustili. Velice se nám zde líbilo a byli jsme rádi, že zde takový areál vznikl. Sochy, jenž byly vyřezány motorovou pilou ze smrku, modřínu, dubu či topolu si zasloužily náš obdiv a jen jsme záviděli, že takové nemáme na zahradě. Pak jsme se vrátili k autu, který jsme popojeli na parkoviště u ski areálu. Vydali jsme se do pokladny lanovky, kde jsme koupili turistickou známku a pohled. Vzápětí jsme ve vedlejší prodejně HELIA SPORT získali dvě razítka do památníku. To bylo vše, co jsme v Koutech nad Desnou mohli vidět a tak jsme odjeli na Červenohorské sedlo, o němž však již pojednává jiný můj článek. Shrnutí našeho celodenního putování na vás čeká tradičně ve Velkém povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kouty_nad_Desnou_-_Koutecky_les/

Historie :

Koutecký les vznikl roku 2011 u známého lyžařského areálu. Jedná se o ojedinělou a rozsáhlou expozicí dřevěných soch a plastik, které vás provedou od dolního parkoviště areálu Kouty podél jednoho z přítoků Divoké Desné až k vládci Jeseníků. Sochy vytvořil pan Pecháček a jeho dílo zobrazuje tradiční řemesla tohoto podhorského kraje. Exponáty Pohádkového lesa byly vyřezávány motorovou pilou ze smrku, modřínu, dubu a topolu. Návštěvníci mohou navštívit Koutecký les v každém ročním období a denního i nočního času. Vstup je zdarma.

Historie čerpána z webu

https://kouty.cz

Kouty nad Desnou jsou držitelem turistické známky č.1915.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kouty-nad-desnou-jeseniky-c1915