Vilu si nechali postavit manželé Tugendhatovi z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků, kteří v Brně žili již po několikátou generaci a byli spolumajiteli brněnských vlnařských továren. Když byla stavba domu za čtrnáct měsíců hotova, tak se rodina v prosinci 1930 mohla nastěhovat. Tugendhatovi žili v domě se třemi dětmi, Ernstem a Herbertem do května 1938. Před hrozbou vypuknutí války odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely, kde se v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Daniela. Počátkem října 1939 byl dům konfiskován gestapem a od ledna 1942 se stal majetkem Německé říše. Již na podzim 1940 chyběla ve vile zaoblená příčka z makassarského ebenu a většina mobiliáře. Dokonce došlo k radikálním stavebním změnám, kdy zde měl byt a kancelář Walter Messerschmidt, ředitel Klöcknerwerke v Brně​.

Památník u Křečhoře, zhotovený v roce 1898 dle návrhu V. Weinzettela, připomíná krvavou bitvu v roce 1757, v níž zvítězilo rakouské vojsko nad pruskou armádou vedenou králem Bedřichem II. za tzv. sedmileté války (1756-1763). Dne 18. června 1757 se u Kolína odehrála významná bitva, ve které uštědřil hrabě Daun první a rozhodující úder expanzivní snaze Fridricha II. Pruského, jenž měl v plánu připojit k Prusku hospodářsky silné české země. Z vojenského hlediska se jedná o klasickou ukázku lineární bojové taktiky, která bitvu u Kolína řadí mezi nejznámější akce evropských vojenských dějin. Konflikt mezi císařovnou Marií Terezií a pruským králem Bedřichem II. trval od roku 1756 do roku 1763. V bitvě u Kolína vedl rakouské vojsko legendární maršál Leopold hrabě Daun a pruské armádě velel osobně král Bedřich II.