Vilu si nechali postavit manželé Tugendhatovi z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků, kteří v Brně žili již po několikátou generaci a byli spolumajiteli brněnských vlnařských továren. Když byla stavba domu za čtrnáct měsíců hotova, tak se rodina v prosinci 1930 mohla nastěhovat. Tugendhatovi žili v domě se třemi dětmi, Ernstem a Herbertem do května 1938. Před hrozbou vypuknutí války odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely, kde se v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Daniela. Počátkem října 1939 byl dům konfiskován gestapem a od ledna 1942 se stal majetkem Německé říše. Již na podzim 1940 chyběla ve vile zaoblená příčka z makassarského ebenu a většina mobiliáře. Dokonce došlo k radikálním stavebním změnám, kdy zde měl byt a kancelář Walter Messerschmidt, ředitel Klöcknerwerke v Brně​.

Památník u Křečhoře, zhotovený v roce 1898 dle návrhu V. Weinzettela, připomíná krvavou bitvu v roce 1757, v níž zvítězilo rakouské vojsko nad pruskou armádou vedenou králem Bedřichem II. za tzv. sedmileté války (1756-1763). Dne 18. června 1757 se u Kolína odehrála významná bitva, ve které uštědřil hrabě Daun první a rozhodující úder expanzivní snaze Fridricha II. Pruského, jenž měl v plánu připojit k Prusku hospodářsky silné české země. Z vojenského hlediska se jedná o klasickou ukázku lineární bojové taktiky, která bitvu u Kolína řadí mezi nejznámější akce evropských vojenských dějin. Konflikt mezi císařovnou Marií Terezií a pruským králem Bedřichem II. trval od roku 1756 do roku 1763. V bitvě u Kolína vedl rakouské vojsko legendární maršál Leopold hrabě Daun a pruské armádě velel osobně král Bedřich II.

Horská osada vznikla v údolí Divoké Orlice přibližně v roce 1750. Svůj název dostala po zakladateli místní sklářské huti, která byla dlouhou dobu hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel. V letech 1840 byl v osadě provozován malý pivovar. Bedřichovka se utěšeně rozrůstala, kostel však nikdy neměla a tak věřícím musela stačit malá kaplička sv. Václava, stojící v současnosti uprostřed ski areálu. Jeho stavba úzce souvisela s rokem 1974, kdy byla dokončena asfaltová silnice spojující Bedřichovku se sedlem pod Šerlichem. Vlek byl postaven primárně pro potřeby hostů chat Bedřichovka, Perla a Luna, které dříve sloužily jako podniková rekreační střediska nebo objekty pro školy v přírodě. Přes hřeben hor vedly jen špatně blátivé cesty a osada byla proto špatně přístupná. Silnice na Šerlich byla zbudována až v roce 1974. Izolovaná poloha a horské podnebí však ponechaly prostor přírodě.