Předchůdcem zámku v Chudobíně byla tvrz z poloviny 15. století, na jejímž místě v roce 1571 vznikla trojkřídlá renesanční budova, kterou si nechal vystavět zřejmě Jáchym Zoubek ze Zdědína. V letech 1712–1714 byl zámek barokně přestavěn, když byl majitelem Rudolf Krištof z Wittenu, který nechal dostavět čtvrté křídlo a vybudovat arkády. Poslední stavební úprava podle návrhu Antona Archeho proběhla v roce 1847, kdy zámek a panství vlastnil Antonín Tersch. Zámek byl zvýšen o další patro a původní nárožní arkýře byly protaženy do přízemí, čímž vznikly rohové věže. Zámek tak získal klasicistní podobu s novorenesančními prvky. V sousedství zámku se také nachází dvoukřídlá budova patrová budova hospodářského stavení.

Město Hulín se rozkládá na rovinaté Hané východně od Kroměříže a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1224, kdy zde český král Přemysl Otakar I. vydával důležité listiny. Z nich je patrno, že tady dlel s početnou družinou, a je tudíž pravděpodobné, že Hulín vznikl dávno před touto událostí. Ke konci 13. století došlo k rozsáhlé stavební úpravě hulínského správního centra, když byla zdejší tvrz přestavěna na hrad a celý komplex byl opevněn valy a vodním příkopem. V tomto období byl Hulín povýšen na město, které tvořily hlavně dřevěné zemědělské domy postavené v kruhu kolem náměstí s radnicí uprostřed. Četné požáry následkem přírodních katastrof a vojenských tažení způsobily, že se zachovalo jen málo písemných dokladů. V 18. století požár zachvátil kostel, v 19. století dvakrát vyhořela fara, radnice na náměstí lehla popelem v roce 1852. Zdejší obyvatelstvo živilo převážně zemědělství. Hulíňané byli vyhlášenými chovateli dobytka. Tak to bylo až do čtyřicátých let 19. století, kdy s výstavbou železnice přišlo do města mnoho dělníků, a tak se pomalu začaly rozvíjet základy průmyslové historie města.