TZ 01 : Praděd - Jeseníky
Praděd je 1492 m vysoká hora v Hrubém Jeseníku, nejvyšší vrchol tohoto pohoří a zároveň nejvyšší hora Moravy. Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska. Staří Slované říkali hoře Stará vatra, koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora. Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd. Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za „Moravský ledovec“, a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912.
TZ 1 : Praděd - Jeseníky
Na Praděd jsme poprvé zavítali v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Čtvrtý den jsme se seniory vyrazili dvěma auty na Praděd. Pochopitelně až na nejvyšší vrchol Moravy jsme vozy nedojeli, nýbrž jsme je nechali na parkovišti Hvězda nad Karlovou Studánkou a počkali 40 minut na autobus, jímž se vyvezli na Ovčárnu. Když nás tam dovezl, vydali jsme se do hotelu Figura koupit turistickou známku. Získali jsme zde i razítko do památníku a tak jsme spokojeně zamířili na vrchol Pradědu, vzdálený pouze 3,5 kilometru. V srpnu panovalo příjemné letní počasí, které bohužel na hory přilákalo spoustu dalších turistů, takže jsme jich během výstupu potkali mraky. Kráčeli jsme pomalu chůzí po asfaltové silničce a vychutnávali si nádherné výhledy na krásy Jeseníků. Přibližně v polovině trasy jsme se na chvíli zastavili, z batohu vytáhli jídlo a poobědvali. Pak jsme pokračovali na rozcestí pod Pradědem, zabočili doprava a zanedlouho jsme již dorazili na vrchol. Vzápětí jsme zašli jsme do bufetu, kde jsme dostali razítko a pak jsme vyjeli výtahem na vyhlídku ve věži vysílače, který zde byl postaven v letech 1969 - 1980. Z vyhlídkové terasy ve výšce 73 metrů se nám naskytl nádherný kruhový na okolní pohoří a dokonce byla vidět Sněžka, Lysá hora nebo Radhošť. Po několika minutách kochání, jsme sjeli zase dolů, vyšli ven a posadili se na lavičky. Následně jsme se seznámili s historií místa, kde se nacházela historická zemská hranice Moravy a Slezska. Na fotkách jsme si také prohlédli starou rozhlednu, která byla vystavěna v letech 1903 – 1912 a měla podobu gotické věže. Moc se nám líbila a litovali jsme, že se do dnešních dnů nedochovala, neboť se kvůli zchátralosti v květnu 1959 zřítila. Když jsme dočetli poslední řádky, chvíli jsme poseděli a kochali se výhledem po krajině. Potom jsme se šli podívat na hraniční kámen z roku 1721, označující hranici tří panství. Celkově jsme na Pradědu strávili asi hodinu a pak jsme se vydali zpět na Ovčárnu. Cesta uběhla rychle a tak jsme tam brzy dorazili. Několik desítek minut jsme se zde ještě zdrželi a potom počkali na poslední autobus, který na Ovčárnu onoho srpnového dne přijel, a svezli jsme se jím dolů na parkoviště Hvězda. Vzápětí jsme nasedli do našeho zeleného autíčka, senioři do červeného německého vozu a vrátili se zpět na chalupu.
Další informace najdete zde :
Jak jsme se v létě vydali z Ovčárny na Praděd a zpět
Současná verze TZ 1 získána 10.8.2009 v restauraci na Pradědu
Druhá verze TZ 1 získána 19.7.2010 zasláním od výrobce z Rýmařova
První verze TZ 1 získána 13.10.2008 v aukci Aukro