Zelný trh patří k nejstarším dochovaným náměstím v Brně. Poprvé je zmiňován koncem 13. století, kdy nesl název "forum antiquum" neboli Staré tržiště. Později byl znám ještě i pod označením Horní trh. Dnešní název – Zelný trh - pochází z 15. století. Odjakživa byl rušným místem, které žilo každodenním obchodováním. Zdejší sklepy vznikaly pod jednotlivými domy od středověku po novověk – nejvíce jich bylo vybudováno v době baroka. Sloužily zejména k uchovávání potravin, zrání piva a vína v sudech i jako skladiště pro všeliké zboží. Především však byly zázemím trhoveckého života Zelného trhu, který zde přetrvává už více než 700 let. Původně nebyly sklepy vzájemně propojeny. O řadě z nich se nevědělo stovky let, byly objeveny až během novodobých výzkumů brněnského podzemí. 

Kostnice u sv. Jakuba se nachází pod Jakubským náměstím v Brně a počtem okolo 50 tisíc kosterních pozůstatků se jedná o druhou největší v Evropě, hned po té pařížské. V minulosti se na tomto místě nacházel hřbitov, z kapacitních důvodů však vznikla kostnice, kam byly přeneseny rovněž ostatky zesnulých ze zrušeného hřbitova na brněnském Petrově. V minulých staletích se totiž běžně stávalo, že kapacita hřbitovů přestávala potřebám rostoucího města stačit a proto byl zaveden výměnný systém pohřbívání. Po uplynutí 10 až 12 let od pohřbu byl hrob otevřen, ostatky vyjmuty a na stejné místo byl pohřben další zemřelý. Obsah původních hrobů se pak ukládal do speciálních podzemních objektů, osárií neboli kostnic. Když byl hřbitov u sv. Jakuba koncem 18. století zrušen, kostnice byla uzavřena a na dlouho zapomenuta.

Sklep pod Novou radnicí, dříve Mincmistrovský sklep či Sklepení domu mincmistrů, je označení historických sklepních prostorů, objevených při průzkumu brněnského podzemí v roce 1999. Nad sklepem ve středověku stávaly dva důležité domy. První z nich si nechala vystavět bohatá rodina Alramů a byl tak prostorný či příjemný, že se v něm ubytovávali významní návštěvníci města, například čeští králové a další Přemyslovci. V sousedství pak stával dům moravských královských mincmistrů, kteří dohlíželi na výrobu mincí v zemi. Prvním známým mincmistrem byl Bruno, působící již za vlády Václava I. a tento výstavný dům byl už od středověku opředen pověstmi o velkém bohatství. Během renesance se pak mincovna přesunula na nároží Dominikánského náměstí a ulice Mečová, kde dnes stojí budova Velkého Špalíčku.

Vodojemy byly na Žlutém kopci v Brně vystavěny postupně mezi šedesátými lety 19. století a druhým desetiletím 20. století. V roce 1869 byl přijat projekt na výstavbu nového vodovodu v Brně. Výstavba probíhala podle projektu anglického stavitele Thomase Docwryho. V letech 1869–1872 byla postavena úpravna vody v Pisárkách, která odebírala surovou vodu z řeky Svratky nad jezem v Kamenném mlýně. Upravená byla čerpána do dvou tlakových pásem, z nichž nižší tlakové pásmo bylo na Žlutém kopci. V letech 1869–1872 byl postaven první ze zdejších vodojemů, který je tvořen jednou podzemní nádrží o vnitřních rozměrech 45 × 45 m a hloubce 6 m. Nádrž je vyzděna pálenými červenými cihlami a pro nepropustnost byl použitý obal z jílu. 

Valtické podzemí existovalo prokazatelně před rokem 1270, ale pravděpodobně bylo vybudováno v románských dobách. Právě v těchto místech byl založen klášter minoritů a jeho obyvatelé podzemní prostory rozšířili nebo sami vybudovali. Klášter byl zničen v období husitských válek,  pobořené budovy získal františkánský řád, ale roku 1529 byl poškozen nájezdem tureckého oddílu. Potom došlo v důsledku prudce se rozvíjející reformace k odchodu řeholníků a konventní budovy byly roku 1544 rozebrány a zachován zůstal pouze kostel a podzemí. Budova kláštera stála na jihozápadní straně města u hořejší brány. Klášter měl podobu neúplného obdélníku a konventní kostel měl podobu tehdejších františkánských kostelů s věží u vchodu. Měl pět oltářů a nesl zasvěcení Michalu archandělovi.