Jirkův cestovní deník - viděno očima turisty - Zoologické zahrady a parky - Zoologické zahrady - Brno

Brno - motýlí dům Papilonia

13. 3. 2026

Brněnská Papilonia byla otevřena v pasáži Rozkvět v roce 2020 a můžete v ní obdivovat stovky motýlů z Amazonie, Oceánie, střední Ameriky nebo Afriky. Motýlí dům získal podobu karibské džungle s plochou více jak 150 m2 a ve dvou patrech letové zóny. Najdete v ní až 30 druhů motýlů z Jižní a Střední Ameriky, Afriky, Asie či Oceánie. Každý den více jak 60 líhnutí motýlů v přímém pozorování. Seznamte se s životním cyklem motýla a vyfoťte si ty nejkrásnější z celé planety. Papilonia Brno nabízí unikátní možnost přímo v letové zóně vystoupat na vyhlídkovou galerii, odkud spatříte krásu a eleganci letu exotického motýla při pohledu shora. Dívat se ale budete i pod nohy, protože Vám možná přes cestu přeběhnou nezbedné křepelky, popř. budete muset překročit rozvážnou želvu.

Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. První březnový den roku 2026 jsme auto nechali doma a do Brna přijeli autobusem k hotelu Grand, neboť jsme se pohybovali pouze v centru metropole. Seznámili jsme se zde s několika turistickými cíli, mezi něž patřila Papilonia, neboli jeden z motýlích domů, rozesetých po celé české zemi. Vznikl roku 2020 v prostorách obchodního centra Rozkvět, do jehož pasáže jsme vstoupili po průzkumu památek na náměstí Svobody a vzápětí jsme přišli ke dveřím do Papilonie. Vešli jsme dovnitř, v pokladně předložili vstupenky, kterými jsme se potěšili při rozbalování vánočních dárků a koupili jsme si turistickou známku. Pak jsme si odložili oblečení a věci do skříňky, a nechali si jen trička. Hned po vstupu do expozice jsme totiž na vlastní kůži pocítili vysokou vlhkost a teplotu kolem 30 °C, kterou motýli ke svému životu potřebovali. Křehcí letci totiž z deštných pralesů Amazonie, Afriky i Asie. Vlhkost nebyla ze začátku příjemná, ale časem jsme si zvykli, stejně jako čočka fotoaparátu, která se stále mlžila, než se i ona aklimatizovala. Prostředí se nám moc líbilo, protože motýlí pobočka v Brně byla navržena s důrazem na estetiku a její interiér nám připomínal karibskou džungli. Během procházky jsme se museli dívat pod nohy, neboť někteří motýli odpočívali přímo na podlaze a rozhodně jsme nechtěli některého krasavce zašlápnout. Dalším důvodem byly nezbedné křepelky čínské, které zběsile pobíhali džunglí, přičemž tito malí hrabaví ptáci vydávali specifický zvuk. Okružní cestička v přízemí domu vedle kolem hustého porostu tropických rostlin, palem, kapradin a půvabných jezírek, které vytvářejí přirozený úkryt pro motýly. Vodní plochy jsme snadno překonali po dřevěných lávkách, jež se nám velmi líbily Jednou ze zajímavostí motýlího domu byl prosklený inkubátor, který jsme potkali na cestě džunglí. Bohužel jsme neměli štěstí, takže jsme na vlastní oči neviděli, jak se motýl klube z kukly. Na několika místech expozice jsme narazili na misky s ovocem, kde jsme pozorovali motýly, jak svými sosáčky pili nektar z nakrájeného ovoce. Byla to uklidňující podívaná, kterou jsme v české přírodě asi nikdy pořádně nezažili. V přízemí jsme se setkali s několika motýli, kteří posedávali na různých místech, ale nejvíce jsme jich viděli poté, co jsme po schodech vystoupali do prvního patra. Z úzkého balkonu jsme se kochali pohledem na spodní část domu a hlavně jsme pod stropem našli desítky exemplářů, jimž se u zářivek líbilo asi nejvíce. Na stěnách se nacházely popisky, na nichž jsme se seznámili s druhy motýlů, kteří zde žili. Jednoznačně nejkrásnější byl Morpho peleides ze Střední a Jižní Ameriky, jehož modrá barva nebyla způsobena pigmentem, ale lomem světla na mikroskopických šupinkách křídel. Když letěl, jeho křídla zářila neuvěřitelnou metalickou modří, jakmile si ale sedl a křídla zavřel, uviděli jsme hnědou barvu s velkými oky, která měla vystrašit predátory. Dalším krasavcem byl Idea leuconoe, jenž získal přezdívku papírový drak nebo rýžový papír. Měl velká bílá křídla s výrazným černým žilkováním, létal velmi pomalu a ladně, skoro jako by se vznášel, takže se skvěle fotil. Navíc byl velmi nebojácný a často si sedal na lidi. Nepřehlédnutelný byl Papilio Thoas, jehož křídla byla sytě černá s výrazným, širokým jasně žlutým pruhem, který se táhl středem a na okrajích jsme viděli řadu žlutých skvrnek. Stejně jako naši čeští otakárci, i Papilio thoas měl na spodním okraji křídel dlouhé, štíhlé ocásky, které mu dodávají na vznešenosti. V neposlední řadě nás zaujal Parides arcas ze Střední a Jižní Ameriky, sametově černý motýl s býlími a červenými skvrnami, jimiž v přírodě oznamuje ptákům, aby ho nejedli. Jeho tělo totiž obsahuje toxiny z rostlin, kterými se živila jeho housenka. Motýlů zde poletovalo mnohem více druhů a o žádném z nich jsme nemohli tvrdit, že by se nám nelíbil. Po asi 10 minutách jsme sešli dolů a ještě jednou jsme se prošli přízemím. V jednu chvíli se nám podařilo získat náklonnost jednoho motýla, který se nám posadil na dlaň ruky a společně jsme se pak prošli po spodní části domu. Pak jsme ho opatrně odložili na palmu a opustili tropický areál. U pokladny jsme si vzali věci ze skříňky, vyšli ven a pasáží jsme se vydali k další místní atrakci. Jednalo se o muzeum iluzí Absurdia, ale o těchto zážitcích již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Brně obdivovali motýly a přišli o iluze.