Plzeň - Dinopark v areálu ZOO
Dinopark v Plzni se stal součástí zoologické zahrady v roce 2003 a turisté jej mohou navštívit vždy od dubna do konce října každého roku. Mohou si zvolit návštěvu celého areálu, obou parků za zvýhodněné vstupné, nebo později ze zoo přejít do dinoparku či naopak. DinoPark přináší na tři desítky převážně druhohorních dinosaurů, řadu z nich pohyblivých a ozvučených, ale také živou borovici wolemii vznešenou, jenž přerostlé ještěrky sama zažila.

Dinopark v Plzni jsme si prošli v červenci 2013 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v rodinném domě s krytým bazénem v západočeském Staňkově. Druhý den jsme vyrazili na výlet do Plzně, k jehož návštěvě nás zlákala zoologická zahrada a Dinopark. Naše stříbrné francouzské auto jsme tehdy nechali na parkovišti u zoo, u něhož se nacházela jedna prehistorická příšera, dělajíc tak reklamu ztracenému světu dinosaurů. V pokladně jsme si koupili vstupenku, která platila do ZOO i do Dinoparku a vydali jsme se na celodenní procházku. Vystavené prehistorické tvory jsme si prohlédli asi v polovině putování zoologickou zahradou, v její nejvyšší části. Monumentální bránou jsme vstoupili do areálu dinoparku, za níž nás přivítal velký Triceratops se svými potomky, jenž žil až na samém konci druhohor na severozápadním území dnešních Spojených států amerických. O pár metrů dál jsme zahlédli stádo tří Stegosaurů a protože patří mezi naše oblíbené ještěrky, hned jsme za nimi vyrazili. Pohladili jsme si jeho malou hlavu, v níž nosil mozek velikosti mandarinky a prohlédli si pro něho typické velké ploché desky na těle. U následujícího dinosaura jsme přemýšleli, jestli máme reklamovat skutečnost, že není vidět celý. Z vody vystrkoval Diplodocus pouze hlavu, jeho tělo nebylo vůbec vidět a přitom s délkou asi 33 - 35 metrů patřil k nejdelším živočichům všech dob. Nabídku dinogrilu jsme ignorovali, protože jsme se předtím dobře naobědvali na statku v areálu zoo a místo jídla jsme šli strávit informace o velké ještěrovi s názvem Gastonia, který nám trochu připomínal Stegosaura. Kousek od nás jsme zahlédli fotosaura, ale nechali jsme ho být a přes paleontologické hřiště zamířili za velkým předchůdcem ptáka, který nebyl nikdo jiný než Ornithomimus. Tento dinosaurus nám celkovým vzhledem velmi připomínal pštrosa, ovšem s výjimkou dlouhého ocasu. Když jsme si tohoto rychlého běžce prohlédli, popošli jsme k dalšímu dinosaurovi zajímavého vzhledu. Parasaurolophus nás totiž zaujal dutým kostěným hřebenem na hlavě směřujícím dozadu. Naproti hřebenáče nám takřka unikl Pteranodon, jehož jsme si skoro nevšimli. Tohoto ptakoještěra, který žil na území dnešních USA jsme velice dobře znali z několika filmů. Potom jsme přes dětské hřiště zamířili k jednomu z největších masožravých dinosaurů jménem Giganotosaurus. A jelikož některé nehodné děti na hřišti byly opravdu k sežrání, připadalo nám jeho umístění velice vhodné. Dalším dinosaurem u hřiště byli dva poměrně velcí Plateosauři, kteří by dětem zřejmě neublížili, ledaže by na něho šlápl nebo by nebohé dítko drželo v ruce strom. Byl totiž býložravec. Zvláštním exemplářem v plzeňském dinoparku byl Pliosaurus, velký mořský dravec a nejobávanější predátor od rané jury do spodní křídy. Jelikož Pliosaurus brázdil oceán vedle 3D kina, počkali jsme chvíli, než se skončí film pro předchozí návštěvníky a pak jsme vstoupili dovnitř. Shlédli jsme zajímavý snímek korespondující s tématikou zdejšího parku a když film skončil, zamířili jsme do dinoshopu, kde jsme koupili turistickou známku. U 3D kina postávala dvojice Brachiosaurů, které jsme si následně prohlédli a šli se podívat na podstatně menší dinosaury, kterými byla dvojice Chasmosaurů. Tento čtyřnohý rohatý dinosaurus nás zaujal tím, že měl kostěný límec delší než zbývající část hlavy, poměrně nízkou lebku a dva nadočnicové rohy delší než roh nosový. Měli jsme projitou asi polovinu dinoparku a druhou část jsme zahájili prohlídkou Apatosaura, který se vyskytoval opět v blízkosti dětského hřiště. Když jsme ho uviděli, nápadně nám připomínal Brontosaura, což je však dnes již vědecky neplatné rodové jméno. Hned vedle něj stál Ankylosaurus, mohutný obrněný býložravec, pro něhož bylo typické kostěné brnění, chránící celé zvíře před útoky velkých dravců. Opakem obrovských dinosaurů, které jsme doteď viděli, byla skupinka malých tvorů s názvem Repenomamus, jenž dosahoval délky až 1 metr a hmotnosti asi 14 - 16 kg. Naší další zastávkou na cestě dinoparkem byli dva bojující Pachycefalosauři, poměrně malí pětimetroví ptakopánví dinosauři, jejichž hlavním znakem byla kupolovitá lebka. Dlouho jsme se u nich nezdrželi a pospíchali jsme za menším dravým dinosaurem pojmenovaným Coelphysis, což byl po dvou chodící masožravec, dlouhý přibližně 3 metry a vážící kolem 20 kg. Kdybychom byli jeho kořistí, neměli bychom šanci mu uniknout. Cesta nás posléze zavedla za Allosaurusem, který snad býval masožravcem, ale údajně jeho stisk nebyl dostatečně silný, aby zabil nějakého živočicha, možná tedy byl pouhým mrchožroutem. My jsme jim jako potrava rozhodně posloužit nechtěli a tak jsme pokračovali dál. Za chvíli jsme přišli k vyhlídce, odkud jsme se pár minut kochali výhledem na zoologickou zahradu pod námi. Potom jsme si prohlédli Maisaura, který strážil své hnízdo z vejci u vyhlídky. Vzornou matku jsme nechali pečovat o hnízdo a šli dál. Minuli jsme jiného Triceraptora, než kterého jsme viděli na začátku prohlídky dinoparku a pak jsme narazili na nejznámějšího dinosaura. Hrozivě otevřenou tlamu s ostrými zuby a drápy na předních končetinách na nás necenil nikdo jiný než Tyrannosaurus Rex. Nemohli jsme Rexíkovi být vyrovnaným soupeřem, takže jsme jej v tichosti obešli a zamířili za podstatně menším dinosaurem, jemuž bychom ale zase nestačili rychlostně. Skupinka Velociraptorů postávala pod stromy a čekala na svou kořist. Respekt budily jeho drobné ostré zuby a dráp na noze o délce kolem 6 cm. Potom jsme odešli za posledním ještěrem, jímž byl Iguanodon, velký silný býložravec, který se mohl pohybovat po dvou i po čtyřech končetinách. Silné nohy se třemi prsty nám nepřipadly jako vhodné ke běhání, takže Iguanodon rozhodně žádný jogging neprovozoval. Iguanodon byl tedy posledním dinosaurem, kterého jsme si v plzeňském dinoparku prohlédli. Následně jsme se kolem stánku se zmrzlinou vrátili k bráně, kterou jsme sem vešli a své obutí jsme dále pokládali toliko na území ZOO, o které již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Plzni viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v plzeňské ZOO potkali dinosaury.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Plzen_-_dinopark_v_arealu_ZOO/
Historie :
Dinopark v Plzni se stal součástí zoologické zahrady v roce 2003 a turisté jej mohou navštívit vždy od dubna do konce října každého roku. Mohou si zvolit návštěvu celého areálu, obou parků za zvýhodněné vstupné, nebo později ze zoo přejít do dinoparku či naopak. DinoPark přináší na tři desítky převážně druhohorních dinosaurů, řadu z nich pohyblivých a ozvučených, ale také živou borovici wolemii vznešenou, jenž přerostlé ještěrky sama zažila. DinoPark Zoo Plzeň se od svého založení v roce 2003 stal velmi oblíbeným a vyhledávaným turistickým cílem, jehož branami prošlo již více než tři miliony návštěvníků. Vydejte se i letos na dobrodružnou cestu do druhohor mezi desítky statických i robotnických modelů dinosaurů v životních velikostech s množstvím dalších atrakcí.
Historie čerpána z webu
http://www.dinopark.cz/cz/plzen
Dinopark Plzeň je držitelem turistické známky č.1761.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/dinopark-plzen-c1761
