Jirkův cestovní deník - viděno očima turisty - Zábavní centra, parky a atrakce - Ostatní parky a atrakce - Boršice

Boršice - farma Na Haldě

20. 4. 2026

Farma na Haldě v Boršicích u Buchlovic se stala oblíbeným agroturistickým areálem, který v sobě kombinuje poctivou gastronomii, relaxaci u vody a blízký kontakt se zvířaty. Prostor dnešního areálu byl dříve neudržovaným místem, které si místní rybářský spolek od roku 2012 postupně začal upravovat pro své účely. Pořádaly se zde rybářské závody v úzkém kruhu přátel. Majitelé se rozhodli splnit si dětský sen a pořídit si koně. S koňmi přišla potřeba vybudovat stáje, a s nimi se zrodila myšlenka otevřít malé „okénko“ s občerstvením pro kolemjdoucí a rybáře. Postupem času se z malého výčepu stal stylový penzion a restaurace s vlastní farmou, bowlingem a rozsáhlým zázemím pro děti.

Farmu Na Haldě v obci Boršice jsme navštívili v dubnu 2026 během výletu, který jsme celý strávili ve třech obcích nedaleko hradu Buchlov a zámku Buchlovice. Tato šlechtická sídla jsme návštěvou poctili již v minulých letech, takže jsme se tentokrát věnovali jiným zajímavostem. Některé jsme našli v obci Boršice a jednou z nich byla zmíněná farma, oblíbený cíl rodin s dětmi. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali zdarma na ploše před farmou a vzápětí jsme odešli pryč. Nejprve jsme se totiž prošli naučnou stezkou Po stopách lovců mamutů a pak jsme se k farmě vrátili, abychom prozkoumali i její nabídku. Začali jsme u výběhu s obcemi, které si u všech našich otázek vybrali odpověď B. Pak jsme kolem monumentální dřevěné sochy koně zamířili k těm živým, jež jsme chvíli pozorovali a oni zase nás. Brzy jsme jejich výběh opustili a vstoupili do krytých stájí, kde v kotcích pobývala prasátka a morčata. V králíkárně se pak krčili její ušatí obyvatelé. Dlouho jsme ve smradlavých stájích nevydrželi a vyšli ven na čerstvý vzduch. Sluníčko nás na chvíli donutilo přivřít oči, ale i tak jsme našli správnou cestu k další otevřeným výběhům, v nichž jsme tentokrát našli slepice, kohouta a kachny. Jejich sousedy byly mlsné kozy, které bezostyšně prostrkovaly hlavy plotem, takže jsme o ně na dřevěné lávce málem zakopli. Ve vedlejším výběhu se líně válela černá prasata, takže jsme si s nimi na rozdíl od koz moc zábavy neužili a šli dál. Míjeli jsme dětská koutek s prolézačkami a ohništěm, ležící na břehu potůčku s vtipným názvem Dlouhá řeka a pak jsme dorazili k rybníku. Moc se nám líbily dřevěné lávky, sošky zvířat a ostrůvek pro ptáky, které jsme na této straně vodní plochy našli. Potom jsme se vydali na obchůzku kolem rybníka, které byl sice úzký, ale na délku měřil několik stovek metrů. Na začátku jsme narazili na první tabuli naučné stezky s názvem CYKLOTURISTICKÝ VODNÍ PARK HALDA, která nás na procházce provázela. Na jedničce jsme si prostudovali podrobnou mapu okolí farmy s obcemi Boršice, Zlechov, Tupesy, Stříbrnice, Kostelany nad Moravou a částí Starého Města. Pak jsme po pěšince mezi rybníkem a Dlouhou řekou přišli k druhému zastavení která nás informovala o dravých rybách, které mohou pozorní návštěvníci na Haldě potkat. Mezi ně patřil candát obecný se svými psími zuby a pruhy na bocích, král zdejších vod sumec velký s dlouhým těla a typickými vousy, menší dravá ryba okoun říční s výraznou hřbetní ploutví nebo zubatá štika obecná, známá svým bleskovým útokem z úkrytu v rákosí. U každé ryby jsme si přečetli krátký text, která vysvětlovala, jak daná ryba žije a čím je zajímavá. Jen o pár metrů dál stála tabule s trojkou, která se zaměřila na ryby, typické pro české rybníky. Našli jsme zde asijského amura bílého, živící se rostlinnou stravou, díky čemuž získal přezdívku vodní kráva. Dále jsme se seznámili s línem obecným, mající krásné olivové zbarvení a velmi drobné šupiny. Dozvěděli jsme se, že se tato ryba ráda zdržuje u dna a v klidnějších částech rybníka. Nemohla chybět ani naprostá klasika a král českých vod kapr obecný nebo karas obecný, jeho menší příbuzný, který byl dříve v našich vodách velmi běžný, ale dnes je už vzácnější. Stačil ujít pár kroků a přišli jsme ke čtvrté tabuli, věnované zdejšímu vodnímu ptactvu. Kachnu divokou zastupoval pestře zbarvený kačer a nenápadná hnědá samice. Skutečným drahokamem našich vod byl ledňáček říční, kterého jsme však naživo neviděli. Na třetím obrázku byla potápka malá, menší vodní pták, který tráví hodně času potápěním se pro potravu. Na závěr jsme shlédli kachnu smaragdovou, plemeno kachny domácí s nádherným tmavým peřím, které hází kovově zelené odlesky a pak jsme šli dál. Brzy jsme přišli k pátému zastavení, která nás tentokrát seznámila s dravci a sovami, které bychom mohli zahlédnout kroužit nad loukami kolem farmy nebo slyšet v noci z okolních stromů. Mezi ně patřila česká nejběžnější sova puštík obecný se svýma typickýma velkýma očima nebo poštolka obecná, kterou jsme často viděli třepotat se na jednom místě ve vzduchu, když vyhlížela kořist v trávě. Nejvíce se nám líbil velmi dravý lovec jestřáb lesní, který se dokáže bleskově pohybovat mezi stromy a posledním dravcem bylo káně lesní, velký dravec, vysedávající s oblibou na sloupech u cest nebo kroužící vysoko na obloze. O kousek dál se nacházelo šesté zastavení, pojednávající o místních obojživelnících, kam patřil skokan hnědý, typická žába s tmavou skvrnou za okem nebo zelený kolega, klasický kvákající obyvatel břehů, vyhřívající se rád na listech leknínů. Dále zde byla vzácná želva bahenní, náš jediný původní druh nebo americká želva nádherná s červenými proužky u uší. Pak jsme se pokochali výhledem na rybník a vyfotili se na lavičce, u níž stála dřevěná socha žáby. Zanedlouho jsme přišli k sedmému zastavení věnované rostlinám, tvořící typický ráz okolí Haldy, kam patřil šmel okolíkatý, elegantní rostlina s růžovými květy, rostoucí v mělkých vodách a na bahnitých březích. Pak přišla na řadu vrbice s vysokými fialovými klasy květů, typický rákos obecný, sloužící jako úkryt pro kachny a ryby nebo jarní rostlina kosatec žlutý. V místech, kde se rybník zužoval, jsme narazili na osmou tabuli s mapou širšího okolí Boršic, takže jsme se u ní dlouho nezdrželi. Brzy jsme přišli ke konci rybníku, otočili se na podpatku a stejnou cestou jsme se vrátili k prvnímu zastavení. Vzápětí jsme zašli do restaurace, kde jsme si koupili turistickou známku s motivem farmy a kávu. Pak jsme se posadili venku na lavičky a vytáhli z batohu pár koláčků, jimiž jsme si osladili chuť lahodného nápoje. Když jsme kávu vypili, vrátili jsme se k autu, jímž jsme popojeli několik stovek metrů k vinařství Dvůr pod Starýma horama, kde jsme koupili dřevěné kolečko obce Boršice. Potom jsme již odjeli do Olomouce a uzavřeli tak prosluněný jarní výlet, strávený na Slovácku. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili jihomoravské obce Salaš a Boršice.