Areál Živá voda v Modré u Velehradu jsme poprvé navštívili v září 2014 během jednodenního výletu, který jsme celý strávili v okolí Uherského Hradiště. Za krásného slunečného počasí jsme zaparkovali stříbrné francouzské auto přímo naproti vstupní budovy do areálu s pokladnou, kam jsme se vzápětí vydali. Koupili jsme zde vstupenky, turistickou známku a taktéž jsme získali razítko do památníku. Potom jsme se již vydali na obhlídku areálu, v němž jsme shlédli téměř všechny druhy ryb, které toho času pobývaly v českých a moravských vodách. Nejdříve jsme si ovšem v malé místnosti prohlédli expozici vycpaných vodních zvířat, savců a ptáků. Postupně jsme zde narazili na pěknou vydru, zubatého bobra a rozličné husy, kachny, čápi a další vodní ptactvo. Vycpaná zvířata byla umístěna do svého přirozeného prostředí v podobě rákosí, travin, kmenů stromů a povedené makety vody. Na závěr obhlídky jsme si na stěnách místnosti se zájmem prohlédli fotografie ryb od Rostislava Štefánka. Následně jsme po schodech sešli o patro níže, kde nás čekala největší atrakce zdejšího areálu. Vešli jsme do proskleného tunelu, díky němuž jsme se ocitli 3,5 metru pod hladinou rybníka a mohli tak pozorovat zdejší rybí život. Kolem nás líně proplouvaly ryby, které zespodu vypadali jinak, než jsme je dosud mohli vidět v různých rybnících. Vodní obyvatelé se kolem nás objevovali a zase mizeli, jednou připlavali zleva, pak zase zprava, rychle či pomalu. Za sklem se střídaly ryby jako obrázky na kinofilmu a tak jsme si postupně prohlédli bříška našich ryb a zblízka pohlédli do jejich očí. Viděli jsme třeba kapra obecného, jenž se v posledních 100 letech stal nedobrovolným hrdinou vánočních svátků, dále zde plaval karas obecný, obývající především tůně či rybníky bohaté na živiny, jenž se vyznačoval obdivuhodnou schopností přežít i v nehostinných podmínkách s minimálním množstvím kyslíku. Nechyběl zde ani obyvatel řek a stojatých vod bolen dravý, lovící menší ryby, hmyz či obojživelníky. Naším očím neunikl ani další dravý druh okoun říční, žijící zpravidla v početných hejnech, který je pro vysokou kvalitu masa vyhledávanou pochoutkou nejen mezi rybáři. Svým štíhlým tělem nás zaujala štika obecná, velmi oblíbená ryba sportovních lovců pro atraktivní zážitek při lovu i pro dobrou kvalitu masa. Nejvíce nás však ohromil největší dravec Evropy s délkou přesahující běžně dva metry, kterým byl sumec velký. Po dvaceti minutách kochání se nevšedním pohledem na šupinaté živočichy jsme vyšli ze sladkovodního tunelu ven a sestoupili ještě o jedno patro níže. Obklopila nás zde tma, v níž jsme využili naše nosy a poznávali po čichu několik druhů bylinek. Šlo nám to velice dobře, neboť jsme využili zkušeností z výroby našich přírodních mýdel. Poté jsme si zde prohlédli malé akvárium se želvami a vzápětí jsme vystoupali o dvě patra nahoru. U schodiště jsme si přečetli rybářské vtipy a pak jsme z budovy vyšli ven k rybníku, který jsme si před chvílí prohlíželi z tunelu. Pod vodní hladinou plavaly ty stejné ryby, nyní jsme je však viděli z běžného úhlu pohledu, což jim nikterak neubralo na atraktivitě. Dokonce se ve vodě pod námi rýsovaly postavy dalších návštěvníků v tunelu, kterým jsme hleděli pro změnu na hlavy a tak jsme si mohli užít dalšího nevšedního pohledu, tentokrát na lidské tvory. Pak jsme po kůlech zaražených do dna vodního díla přeskákali na cestičku, vešli na mostek a přišli k sousednímu rybníku, v němž se návštěvníci areálu v létě mohli koupat. I když bylo docela teplo, této nabídky jsme nevyužili, neboť letní prázdniny před měsícem skončily. Vodní plochu jsme tedy pouze obešli kolem dokola a vrátili se k budově s pokladnou, do které proudily další a další návštěvníci, toužící po zajímavých zážitcích. Budovu jsme ovšem pouze minuli a vzápětí jsme zamířili k prameništi s tekoucí vodou. Kráčeli jsme kolem malého potůčku po pěkné stezce, obklopené různými rostlinami a bylinami, kde se nám velmi líbilo. Vše bylo pěkně upravené a hezké, takže jsme zatoužili mít takto stylizovanou vlastní zahradu. Pak jsme již přes budovu vyšli z areálu ven a dali tak vale tomuto pěknému a nevšednímu vodnímu kraji, světu ticha a ryb. Obec Modrá jsme však ještě neopustili, jelikož jsme zamířili k sousednímu archeoskanzenu, v němž jsme předložili vstupenku z Živé vody a měli tak levnější vstupné do dalšího pěkného areálu. O zážitcích z tohoto areálu však již pojednává jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven článek Jak jsme byli v Modré pokropeni živou vodou.

Podruhé jsme areál Živé vody navštívili v listopadu 2022 během prodlouženého víkendu, kdy jsme byli ubytováni v hotelu Diana, nacházející se v Novém Meste nad Váhom. Třetí den jsme po vynikající snídani vyrazili černým korejským SUV domů a cestou jsme se zastavili na dvou vojenských památnících SNP. Potom jsme chtěli vyrazit na Velkou Javořinu, ale panovalo mlhavé počasí a bylo docela chladno. Rozhodli jsme se tedy vrátit na Moravu a cestou nás napadlo, že se zastavíme v Modré u Uherského Hradiště. Jihomoravskou krajina totiž zalévalo příjemné listopadové sluníčko a z velké nabídky místních zajímavostí jsme si vybrali expozici Živá voda, které se od naší poslední návštěvy rozrostlo o nové expozice. Naše černé korejské SUV jsme zaparkovali budovou Centra Slováckých tradic, do níž jsme o chvíli později vstoupili. Uvnitř jsme si prohlédli jsme obchůdek s regionálními produkty, výrobky ze Slovácka a prozkoumali nabídku vín, ale nic jsme si nekoupili. Chvíli jsme zvažovali, jestli si v kavárničce dáme alespoň oblíbené capuccino, nicméně se blížil čas oběda a spíše jsme začínali mít hlad, než chuť na lahodný kávový mok. Krásný dům s doškovou střechou jsme tedy opustili, obešli jej a stanuli před vstupem do Živé vody. Pak jsme již vešli dovnitř bílého domu, pokladně si koupili vstupenky a zahájili prohlídku expozic. V malé místnosti jsme si po osmi letech znovu prohlédli vycpaná vodní zvířata, savce a ptáky. Postupně jsme zde narazili na pěknou vydru, zubatého bobra a rozličné husy, kachny, čápi a další vodní ptactvo. Zvířata byla umístěna do svého přirozeného prostředí v podobě rákosí, travin, kmenů stromů a povedené makety vody, takže se nám dioráma líbilo. Následně jsme po schodech sešli o patro níže, kde nás čekala největší atrakce zdejšího areálu, podvodní tunel. Když jsme do něj vstoupili, měli jsme pocit, jako bychom se skutečně ocitli na dně řeky. Stěny tunelu tvořilo silné sklo, za kterým se rozprostírala obrovská vodní nádrž plná života. Sumci úctyhodných rozměrů se líně pohybovali u dna, vedle nich proplouvali majestátní kapři obecní, kteří ukazovali svou typickou zlatavou barvu. Dále jsme viděli dravé štiky obecné s charakteristickým protáhlým tělem a ostrými zuby, nechybí ani líni obecní s jejich olivově zeleným zbarvením, či candáti obecní se vzorovaným tělem. Po opuštění podvodního tunelu jsme zamířili do dalších expozic, které se věnovaly mokřadním ekosystémům, důležitých pro zadržování vody v krajině a poskytující útočiště pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Seznámili jsme se tak s významem mokřadů a s typickými rostlinami, jako jsou rákosí, orobince nebo kosatce. V další expozici jsme si prohlédli menší akvária, která prezentovala detaily, jež bychom ve velkém tunelu snadno přehlédli. Viděli jsme zde pestrý svět bezobratlých od vodních plžů a mlžů, přes larvy hmyzu, jako jsou jepice, pošvatky a chrostíci, které jsou indikátory čistoty vody a našim očím neunikl ani rak. Na stěnách byly umístěny podrobné informační panely, které se věnovaly jednotlivým druhům ryb. Dozvěděli jsme se něco o jejich přirozeném prostředí, potravě, způsobu rozmnožování a zajímavostech ze života těchto ryb. Pochopili jsme tak, proč má sumec tak dlouhé vousy nebo jak rychle dokáže štika vyrazit za kořistí. Potom jsme vystoupali nahoru do přízemí a z budovy vyšli ven. Další naše kroky vedly k tekoucímu potůčku, kolem něhož byly vytvořeny mokřady, mezi nimiž jsme se pohybovali bezpečně po zpevněných chodníčcích. Od naší poslední návštěvy biotop poněkud zarostl, ale to nebylo nijak na škodu, spíše naopak. Prameniště v Chřibech jsme pod dohledem vodníka překonali po dřevěném můstku a pak jsme se postupně seznámili s flórou prosluněné Pálavy. Romantickou procházku umocňoval šumící potůček, spadané listí, podzimní barvy a absence hlučných dětí. Následně jsme se vydali k soustavě venkovních jezírek a tůní, které jsme obešli kolem dokola a seznámili se zde s lužními lesy na Moravě. Pak jsme se vrátili k bílému domu a po dřevěné lávce jsme vstoupili do výběhu, který zde během naší první návštěvy ještě nebyl. Jednalo se o výběh praturů, jímž jsme procházeli po stezkách a vyhlídkách, které byly strategicky umístěny tak, aby umožnily co nejlepší pozorování těchto impozantních zvířat v jejich polopřirozeném prostředí. Rozlehlý areál poskytoval praturům dostatek prostoru pro pastvu, odpočinek i sociální interakce, ale moc jsme jich zde neviděli. Ve výběhu jsme na různých místech narazili na pár býků s černým zbarvením a majestátní postavou. Světlejší krávy se patrně někam skryly. Dřevěné lávky byly opatřeny zábradlím, na němž jsme se díky tabulkám dozvěděli pár zajímavostí o těchto zvířatech. Pratur byl původní evropský velký kopytník, který vyhynul v roce 1627. V Modré jsme proto nemohli vidět přímo původní druh, ale zpětně vyšlechtěná zvířata, která se jim vzhledem i chováním hodně podobala. Jedna z cedulek nám prozradila, že toto plemeno s názvem Tauros, vzniklo křížením odolných, primitivních plemen skotu. Další tabulka pak srovnávala rozměry tehdejších a současných lidí vůči turům a o kus dál jsme si pročetli pár zajímavostí o slavné sošce tohoto zvířete, nalezené v Býčí skále. Na závěr jsme se zastavili u povídání o Králově stole, nacházející se nad obcí Modrá, který jsme navštívili v květnu roku 2009. Pak jsme již areál praturů opustili, vrátili se k autu a odjeli do přilehlého Velehradu. Měli jsme totiž už velký hlad a tak jsme se chtěli naobědvat v restauraci VEGA, kde jsme již ve zmíněném roce 2009 jedli. Nabídka nás ani tentokrát nezklamala. Najedli jsme se za rozumné ceny, porce byly slušné a chuť ucházející. Po pozdním obědě jsme již odjeli domů do Olomouce a zakončili tak listopadový prodloužený listopadový víkend na Slovensku. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Slovensku, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili dva památníky SNP a odjeli za Živou vodou.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/modra-botanicka-a-sladkovodni-expozice-ziva-voda

Historie : 

Areál Živá voda se nachází v obci Modrá nedaleko Velehradu a byl poprvé otevřen na konci roku 2012. Jeho největším lákadlem je prosklený sladkovodní rybniční tunel, nejdelší ve volné přírodě v Evropě. Návštěvník je zde obklopen 850 tisíci litry vody. Expozicí můžete procházet samostatně nebo s průvodcem. Konají se zde také speciální akce, potápěčské exhibice a přednášky o potápění či ukázky rybolovných technik. Ve venkovním areálu procházíte bohatou výsadbou zeleně. Najdete zde typické moravské biotopy s jejich charakteristickými bylinami a dřevinami, například chřibské prameniště, venkovskou bylinkovou zahrádku či moravský lužní les. Dále se zde nachází výběh pro pratury, které můžete pozorovat během procházky po dřevěných lávkách nebo z vyhlídkové věže.

Historie čerpána z webu :

http://www.zivavodamodra.cz/

Živá voda Modrá je držitelem turistické známky č.2053.

http://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ziva-voda-modra-c2053