Červenohorské sedlo, oblíbené lyžařské středisko v Jeseníkách, ležící ve výšce 1013 metrů nad mořem, jsme poprvé navštívili v březnu 2008, kdy se zima sice již blížila ke konci, ale stále ještě bylo dost sněhu na to, abychom vyrazili na výlet na běžkách. Na Červenohorské sedlo jsme dorazili těsně před obědem a vyrazili odtud v běžecké stopě na chatu Švýcárna. Jelikož jsme ale přijeli pozdě a čekalo nás devět kilometrů cesty tam a stejný počet zpět, na Červenohorské sedlo jsme se vrátili až okolo půl osmé večer. Naše korejské auto už bylo na parkovišti poslední. Již nebylo v našich silách shánět večer turistickou známku a tak jsme si ji koupili o dva měsíce později na hradě Bouzov, kde se konala výstava dřevěných koleček. Unavení, ale šťastní, že jsme za tmy dorazili zpět v pořádku, nasedli jsme do zeleného autíčka a vrátili se domů do Olomouce. Reportáž z tohoto zimního strádání najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká temný příběh s názvem Jak jsme v zimě běželi z Červenohorského sedla na Švýcárnu a zpět.

Podruhé jsme Červenohorské sedlo navštívili v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Jedním z nich bylo Červenohorské sedlo, kde jsme se zastavili při zpáteční cestě z Jeseníku na chalupu. Po příjezdu na ikonické místo jsme naše zelené korejské auto odložili na parkovišti za závorou a vzápětí jsme zamířili do hotelu. Uvnitř jsme získali razítko do památníku a v restauraci si koupili borůvkové koláče. Pak jsme si sedli ven na lavičky a přečetli si pár střípků z historie tohoto místa, jímž odpradávna vedla stará kupecká cesta mimořádného významu, neboť spojovala Moravu se Slezskem. Když jsme dočetli zajímavou historii, dojedli jsme poslední koláče a pak jsme se prošli mezi budovami horského střediska, které začalo vznikat roku 1903. Právě tehdy starý hostinec pro dělníky a formany vykoupil německý Moravskoslezský sudetský horský spolek, aby zde vytvořil zázemí pro centrum lyžování a turistiky. V letech 1908 - 1910 byla poblíž hostince postavena ubytovna pro více než 150 osob, protože do hor proudilo stále více návštěvníků. Jak jsme také zjistili, dalšími stavbami, jenž zde vyrostly, byly dvě horské chaty, dokončené v roce 1917, které byly později vzájemně propojeny, a tak vznikl známý komplex, který byl v roce 1929 ještě rozšířen a zmodernizován. Roku 1935 zde byla Klubem českých turistů zbudována turistická chata, sloužící dodnes. Po malé procházce jsme se vrátili k autu a odjeli zpět na chalupu. Pokud vás zajímá, co všechno jsme předtím navštívili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Jeseníku a Lipové-lázních nebyli na šrot.

Třetí návštěva Červenohorského sedla proběhla téměř přesně o rok později v srpnu 2010, když jsme opět trávili dovolenou na chalupě v Benkově. Sedmý den po snídani jsme společně se seniory vyrazili na výlet, který jsme strávili v okolí Jeseníku a cestou jsme se zastavili na sedle, které se ono srpnové dopoledne částečně skrývalo v mlze. Na starém známém parkovišti jsme zaparkovali naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme zamířili do chaty s restaurací, kde jsme si koupili kávu. Po vypití černého moku jsme venku pořídili pár fotografií a pomalu se vrátili k autu. Následně jsme odjeli na Revíz, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Rejvíz a Biskupskou kupu.

Čtvrtá návštěva Červenohorského sedla proběhla v srpnu 2013, kdy jsme u babičky a dědy na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a na svých cestách jsme se po třech letech znovu zastavili na místě, kde se v osmdesátých letech 20. století rekreovali odboráři v zotavovně podobně, jako jsme to znali z filmů Dovolená s Andělem a Anděl na horách. My jsme však na Červenohorském sedle nechtěli odpočívat, nýbrž jsme měli v úmyslu odlovit zde kešku, což jsme po zaparkování stříbrného francouzské vozu také učinili. Následně jsme se prošli horským střediskem, pořídili nové fotografie a potom jsme zašli do hotelu, kde jsme si poručili borůvkové pivo a limonádu v litrovém džbánku. Po občerstvení jsme v recepci získali razítko do památníku a následně jsme vrátili k autu, jímž jsme odjeli do Bělé pod Pradědem. O tom, co jsme v rozlehlé obci viděli, však již pojednávají samostatné články. Shrnutí našeho celodenního putování na vás čeká tradičně ve Velkém povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně.

Červenohorské sedlo, ležící na silnici mezi Šumperkem a Jeseníkem, jsme popáté navštívili tradičně v srpnu, o více jak deset let později. V roce 2023 jsme však nevyužili nejvýše položenou silnicí I. třídy v České republice, ale přišli jsme sem po červené turistické značce pěšky z Vřesové studánky. Díky tomu se nám na rozsáhlý rekreační a lyžařský areál naskytl zcela jiný pohled než při všech předchozích návštěvách, neboť jsme vše viděli takřka z ptačí perspektivy. Když jsme se pěkným pohledem na jesenické panorama dostatečně pokochali, sestoupili jsme dolů k chatě a vstoupili do restaurace. V odpoledním čase nastala ideální chvíle na kávu, ke které jsme si dali borůvkové knedlíky, na něž jsme se moc těšili. Sladkou odměnu jsme si náročné cestě z chaty na Šeráku, Keprníku a Vozky opravdu zasloužili ! Když jsme knedlíky snědli, popíjeli jsme kávu a zároveň jsme se domluvili na další cestě. Rozhodli jsme se výlet si ještě prodloužit o dalších šest kilometrů do Koutů nad Desnou a tak jsme dopili lahodný mok, popadli batohy a vyrazili po žluté značce na vlakové nádraží. Kráčeli jsme po staré cestě, kterou vybudovala podnikatelská rodina Kleinů. Průmyslníci sídlil v Loučné nad Desnou a protože potřebovali dopravní spojení směrem na sever, v roce 1844 až 1846 přikročili k vybudování první silnice přes Červenohorské sedlo. Cesta byla široká pouhé tři metry a její spád dosahoval místy téměř 20 procent, což jsme pocítili na vlastní nohy. K vystoupání potřebovaly vozy přípřež, kterou bylo možno za úplatu zapůjčit na obou stranách sedla. Nezbývalo nám, než obdivovat odvahu starých formanů, kteří po ní tehdy jezdívali….Podrobnosti o dalším putování najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se cestou z Šeráku na Červenohorské sedlo setkali s Vozkou.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/cervenohorske-sedlo​

Historie :

Přes Červenohorské sedlo odpradávna vedla stará kupecká cesta mimořádného významu, neboť spojovala Moravu se Slezskem. Nejstarším objektem na sedle je chata z roku 1876, stojící blízko původního cestářského domku, který zde stál již v polovině minulého století. Chatu vyhledávali formani, dopravující dřevěné uhlí do sobotínských železáren, ale sloužil též poště a prvním turistům. Cesta to byla opravdu krkolomná, protože její šířka byla pouhé tři metry a postavena byla za dva roky v letech 1844 - 1846. Na počátku sedmdesátých let 19. století byla vyprojektována nová trasa silnice a stará stezka byla opuštěna. Po vybudování železnice v letech 1886 - 1888 z Hanušovic do slezských Glucholaz a dále do Jeseníků doprava uhlí přes sedlo ztrácela na významu a hostinec stále více sloužil pro potřeby turistů a lyžařů. Nakonec byla zastavena i pošta, kterou nahradila lacinější a rychlejší železnice. Roku 1903 hostinec vykoupil německý Moravskoslezský sudetský horský spolek a vytvořil z něj centrum lyžování a turistiky. V letech 1908 - 1910 byla poblíž hostince postavena ubytovna pro více než 150 osob, protože do hor proudilo stále více návštěvníků. Dalšími stavbami, jenž zde vyrostly, byla dvě horské chaty, dokončené v roce 1917, které byly později vzájemně propojeny, a tak vznikl známý komplex, který byl v roce 1929 ještě rozšířen a zmodernizován. Roku 1935 zde byla Klubem českých turistů zbudována turistická chata, sloužící dodnes.

Za druhé světové války sloužil komplex k rehabilitaci německých vojáků a po roce 1945 sloužily obě stavby jako odborářská zotavovna, a to až do roku 1980, kdy byl objekt kvůli špatnému stavu stržen, nicméně následně byl vybudován nový objekt se zachovalou původní podobou. Právě v této době došlo k odklonu silnice, která původně vedla kolem budov, zcela mimo celý rekreační komplex. Díky tomu vzniklo několik nových staveb. Budova „B" měla 60 lůžek v moderně zařízených dvoulůžkových pokojích se sociálním vybavením, v suterénu noční vinárnu s kapacitou 35 míst a v přízemí pak bufet pro průchozí hosty se základním občerstvením. Blok „C", dokončený již v roce 1985, sloužil k ubytování pouze personálu a jako technické zázemí hotelu, sklady, garáže a středisko údržby. Jako poslední byl vybudován objekt „A" , sloužící jako vlastní hotel se 120 lůžky. Pokoje jsou ve čtyřech podlažích, dopravu zajišťuje výtah. V přízemí je moderně vybavená kuchyň, jídelna, vedle které se nachází taneční parket a pódium pro vystupující soubory. V přízemí je dále dětská herna, veřejná telefonní hovorna, denní bar a zázemí pro kulturní činnost. Jistě nezanedbatelný je i dvanáctimetrový vyhřívaný bazén s prosklenou přední stěnou a v suterénu se nalézají dvě tělocvičny. V letech 2006 až 2009 byla rekonstruována jesenická část silnice šplhající na Červenohorské sedlo. V letech 2014 až 2016 se dočkala opravy také komunikace ze sedla směr Šumperk. V roce 2016 byla v sedle otevřena lávka přes silnici první třídy, pro lyžaře, turisty ale i sněžnou techniku tak odpadlo nebezpečné překonávání vozovky.

Historie čerpána z webu

https://icloucna.cz

Červenohorské sedlo je držitelem turistické známky č.5.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/cervenohorske-sedlo-c5