Křelov - barokní pevnost Fort XVII.
Fort XVII. u obce Křelov je polygonální permanentní pevnost dokončená roku 1854. Plán vypracoval plukovník Julius von Wurmb a stavba byla zahájena v létě 1850. Působila zde soukromá stavební společnost bratří Kleinů pod dozorem pevnostního inženýra kapitána Otto Gemmingen a později kapitána Edler von Eckwehr. Na podzim roku 1850 měla křelovská pevnůstka podobu mohutného valu s příkopem, přičemž zemní val byl opatřen palisádou a osazen osmi děly. Za ním se pak nacházely dřevěné baráky pro ubytování 90 mužů, kuchyně a příruční prachárny.
Fort XVII. v Křelově patřící do první čtveřice pevností spolu s forty č. XI.,XIII., XV., jenž vznikaly postupně od roku 1850 západně a jihozápadně od pevnosti Olomouc, jsme navštívili premiérově v květnu jednoho roku a to neplánovaně hned dvakrát po sobě. Když jsme sem přijeli poprvé, naše auto jsme zaparkovali před vstupem do pevnosti a ihned jsme zamířili do místní restaurace Citadela. Bylo velké vedro a tak jsme se občerstvili pivem a kofolou a teprve poté jsme si s průvodcem prohlédli muzeum.
Náš průvodce nám nadšeně vysvětlil jak a proč byla pevnost vystavěna, rovněž nám sdělil mnoho další informací z historie fortové pevnosti a poté jsme si sami shlédli sbírku vojenských exponátů. Viděli jsme také pěkný 3D film o pevnosti, která svým pětiúhelníkovým půdorysem připomíná starší forty na Tabulovém a Šibeničním vrchu, přičemž se od nich odlišoval řadou konstrukčních prvků. Když film skončil, muzeum jsme opustili a pak jsme si prošli venkovní areál rozsáhlé pevnosti, kterou jsme si z poloviny obešli dokola. Následně jsme se vrátili zpátky k autu a odjeli domů do Olomouce.
Během první návštěvy fortu jsme zjistili, že se zde hned následující den bude konat dětské odpoledne a tak jsme se do křelovské pevnosti o necelých 24 hodin později vrátili. Zaparkovali jsme na stejném místě a šli dovnitř mohutné cihlové stavby. Děti se svezli na koních, řádili ve skákacím hradě a splnili i další úkoly. Za úspěšné zdolání těchto obtížných nástrah samozřejmě obdrželi sladkou odměnu. Zdrželi jsme se zde asi hodinku a potom jsme se vrátili domů.
Třetí návštěva fortu v Křelově proběhla trochu neplánovaně, ale jedno měly všechny návštěvy stejné, jelikož vždy panovalo velké vedro. Letní sluníčko nás svými paprsky řádně prohřívalo, když jsme zaparkovali naše auto u vchodu do areálu, kde nás vzhledem k počasí pobavily odložené staré dřevěné sáně. Pak jsme již bránou prošli dovnitř a obešli si celou pevnost dokola.
Tentokrát jsme zde byli úplně sami, pouze jsme potkali ženicha s nevěstou, kteří se zde nechali fotit od profesionálních fotografů. Během prohlídky nás zaujaly dělostřelecké koule a pěkně upravené valy. Všimli jsme si, že křelovský fort XVII se svým tvarem a konstrukčním provedením nelišil od paralelně budovaných fortů XI, XIII a XV.
V jádru pevnosti o pětiúhelníkovém půdorysu jsme viděli podkovovitý kasárenský objekt s nádvořím a šíjovou kaponiérou, která postřelovala příkop v týlu objektu. Na reduitu se nám líbily pískovcová ostění, cimbuří, arkýře a krakorce, které tuto část pevnosti zkrášlovaly. Naproti tomu kasematy uvnitř reduitu, které sloužily především k ubytovacím účelům a k umístění děl, na nás působily stroze.
Potom jsme po bývalé nájezdové rampě vystoupali na mohutný obvodový val, na němž se kdysi také nacházely děla. Ve valu pod námi byly vybudovány kasematy pro vojáky a rovněž jsme si všimli, že šikmá plocha hradebního příkopu obrácená k nepříteli byla chráněna pěchotními a dvěma bočními střílnami. Na druhé straně příkopu jsme pak spatřili střeleckou galerii s pěchotními střílnami a s odlehčovacími výklenky, které zmírňovaly tlak zeminy.
Po valu jsme došli až na konec a pak jsme se vrátili zpět stejnou cestou. Sestoupili jsme dolů a vydali se k bráně. Zaujalo nás, že se do pevnosti kdysi vstupovalo neogotickou vjezdovou branou s padacím mostem v šíjové hradební zdi spojující reduit s oběma konci zemního valu. Restauraci Citadela a muzeum jsme vynechali a po necelé půlhodinové procházce po pevnosti jsme se vrátili k autu, jeli se podívat na kostel v Křelově a pak do Červenky a Litovle. O zajímavostech, jenž jsme poznali pochopitelně nebudete ochuzeni, pokud si přečtete mé další články.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Krelov_-_barokni_pevnost_Fort_XVII./
Historie :
Fort XVII. u obce Křelov je polygonální permanentní pevnost dokončená roku 1854. Plán vypracoval plukovník Julius von Wurmb a stavba byla zahájena v létě 1850. Působila zde soukromá stavební společnost bratří Kleinů pod dozorem pevnostního inženýra kapitána Otto Gemmingen a později kapitána Edler von Eckwehr. Na podzim roku 1850 měla křelovská pevnůstka podobu mohutného valu s příkopem, přičemž zemní val byl opatřen palisádou a osazen osmi děly. Za ním se pak nacházely dřevěné baráky pro ubytování 90 mužů, kuchyně a příruční prachárny.
V létě 1851 začaly na fortu XVII první zednické práce a do konce roku 1853 byla pevnost po stavební stránce dokončena. V dalším roce pak byla dokončena výbava interiéru a terénní, kdy byl fort také vybaven telegrafem. V době Prusko rakouské války roku 1866 byla křelovská pevnůstka osazena 26 děly a sloužilo zde 340 mužů. Za normálního stavu zde sloužilo 90 vojáků, v době cvičení a manévrů pak kolem 230. Křelovský fort nebyl v roce 1866 ani později vystaven útoku nepřítele.
Pevnůstka pak sloužila dlouhá desetiletí jako muniční sklad a kasárenský objekt. Ke konci druhé světové války bylo vybudováno německou armádou na vnějším valu této pevnůstky postavení pro protitankový kanón a pozorovatelna. V současné době je Fort XVII využíván jako muzeum se stálou expozicí o historii fortové pevnosti a sbírkou militárií.
Historie čerpána z webu
Fort XVII. v Křelově u Olomouce je držitelem turistické zámky č.1595.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/fortova-pevnost-olomouc-c1595
