Jdi na obsah Jdi na menu
 


Darkovičky - areál čs. opevnění

Pevnostní areál Darkovičky vznikal v letech 1935–1938 a tvoří jej pěchotní sruby MO-S 18, MO-S 19, MO-S 20 a lehký objekt LO vz. 37A. Objekty areálu představují různé odlišnosti po stránce projekční i palebně-taktické a rovněž různé stupně odolnosti. Již od roku 1992, kdy byl areál začleněn do Slezského zemského muzea, patří k nejexponovanějším objektům návštěvnického zájmu. Areál je také místem dalších vzdělávacích a vzpomínkových akcí. Pravidelně se tu konají ukázky obrany pevností ve spolupráci s jednotkami Armády ČR, v září probíhá pochod po linii čs. opevnění a turisté rovněž rádi využívají Naučnou stezku po linii čs. opevnění na Hlučínsku.

article preview

V rámci třídenní dovolené na Hlučínsku, během které jsme byli ubytováni v penzionu v Jilešovicích, jsme navštívili mnoho zajímavých míst a poznali velký počet památek. Během našeho putování jsme zavítali také k našim severním sousedům do Polska a při zpáteční cestě jsme se zastavili u obce Darkovičky, kde jsme se prošli areálem československého opevnění z druhé poloviny 30. let 20. století.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 00 - tank T34-85 u bunkru

Naším stříbrným povozem jsme do areálu přijeli od pohraniční obce Hať, přičemž jsme museli projet lesem, v němž se nalevo ukrývaly dva betonové bunkry. Prvním z nich byl z bezpečnostních důvodů nepřístupný MO-S-17 Štipky, k němuž jsme se nešli podívat, čehož jsme později litovali, neboť měl podivný tvar, způsobený výbuchem munice, kterou v něm po 2. světové válce likvidovali vojáci Rudé armády. Druhý bunkr MO-S 18 Obora vybudovaný u silnice ve druhém stupni odolnosti jsme viděli pouze z dálky, protože i když tento objekt býval občas veřejnosti přístupný, zrovna bylo zavřeno. Jakmile jsme se tedy u pevnostního areálu ocitli, rovnou jsme zabočili doprava k pěchotnímu srubu MO-S 19 Alej, jenž byl vystavěn během jednoho týdne v srpnu 1936.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 03 - protitankové ježky a vzadu MO-S 18 Obora

Auto jsme zanechali na parkovišti u tohoto srubu a zamířili jsme ke vstupu do bunkru. Zde jsme zjistili, že nám do další prohlídky zbývá půl hodiny a tak jsme tento čas využili k prozkoumání okolí. Rozsáhlá plocha Aleje byla obklopena různými překážkami, zejména pak betonovými jehlany a ocelovými rozsocháči a nás velice zaujaly hluboké protitankové příkopy po obou stranách pevnosti, jejichž dno nám připomínalo zelenou bažinu.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 12 - protitanková překážka u parkoviště u bunkru

Vděčným objektem zájmu pro mužskou část naší výpravy se stala dvojice legendárních tanků tank T-34/85, který byl druhou hlavní verzí slavného stroje druhé světové války. Dozvěděli jsme se, že tento tank výkonem svého kanónu, účinností pancíře a jízdními vlastnostmi předčil všechny své současníky. Díky svým širokým pásům a nízkému měrnému tlaku snadno projížděl i měkkým terénem, kde se těžké německé tanky často bořily.

Darkovičky - s. opevnění MO-S 19 Alej 13 - druhý ze tří tanků T-34-85 u bunkru

Z dějepisu jsme dávno věděli, že tank T-34 svedl mnoho těžkých bitev, přesto dorazil až do Berlína a stal se nejvýraznějším symbolem vítězství komunistického Sovětského svazu nad nacistickým Německem. Zaujalo nás, že po druhé světové válce tento tank významně zasáhl do bojů v Korejské válce, v Evropě neblaze proslul v roce 1953, kdy zasahoval při povstání v Polsku a ve Východním Německu, a zejména roku 1956, kdy potlačoval povstání v Maďarsku.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 07 - jeden ze tří tanků T-34-85 u bunkru

Tank bojoval v arabsko-izraelských válkách v letech 1956, 1967 a 1973. Velmi oblíbený byl pro svou jednoduchost až do 70. let v Africe, kde ho bez problémů obsluhovali pologramotní domorodci a dokonce bojoval ještě v občanské válce na území Bosny a Hercegoviny v 90. letech 20.století. Na tank u parkoviště jsme si také vylezli a s nadšením jsme se něm vyfotili, druhý u nápisu Muzeum jsme obdivovali pouze pasívně.

Darkovičky - s. opevnění MO-S 19 Alej 13 - druhý ze tří tanků T-34-85 u bunkru

Pár metrů od parkoviště se nacházel další objekt areálu, kterým bylo lehké opevnění vzor 37, tzv. řopík, jehož název vznikl podle ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které výstavbu řídilo. Malý bunkr jsme shlédli opět pouze z dálky, i když i on býval pro turisty přístupný. Následně se už přiblížil začátek exkurze a tak jsme se pomalu vydali k bunkru, který byl dobře zamaskován hlínou a trávou.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 11 - bunkr

Prošli jsme kolem bočních stěn se střílnami hlavních zbraní umožňujícími boční palbu k  obraně sousedních pevností Obora a  Orel a pak jsme stanuli před čelní stranou, jenž byla skvěle chráněna před dělostřeleckou palbou. Před střílnami hlavních zbraní jsme našli ochranné příkopy zvané diamantové, široké 175 cm hluboké 310 cm, které bránily útočníkům v přístupu ke střílnám srubu a jejich vyřazení z boje trhavinou. Příkopy také sloužily k pojímání nábojnic ze střeleckých místností a ústil do nich granátový skluz, nad nímž se nacházela střílna pro lehký kulomet k ochraně hlavních zbraní.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 06 - střílny

Když jsme si bunkr prohlédli zvenku, vrátili jsme se k vlastnímu vchodu, kde nás v pokladně přivítal náš průvodce. Koupil jsme si zde vstupenku, turistickou známku a rovněž jsme u pána získali razítko do památníku. Vzápětí jsme s pánem vyrazili do útrob bunkru, přičemž jsme začali v horním, tedy bojovém patře. Prošli jsme vstupní chodbou s ocelovými mřížemi, v lomené chodbičce jsme překonali další dvoje silné a těžké pancéřové plynotěsné dveře, která zamezovaly vniknutí bojových otravných látek do objektu a zároveň zaručovaly zachování vnitřního přetlaku v pevnosti.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 05 - vchod

Ve vstupní chodbičce jsme minuli zamřížované nasávací otvory ventilačního zařízení,  střílnu pro kulometnou pistoli a následně jsme vešli do hlavní chodby, vedoucí celým bojovým patrem, na jejímž levém konci se nacházel pěchotní zvon se třemi střílnami s výškově nastavitelnou podlážkou. Na stěně zvonu jsme spatřili úchyty pro lafetu s  lehkým kulometem, pozorovací průzory, náhradní hlaveň, zásobníky, signální pistole, sklopné sedátko a zátku otvoru periskopu. Zvon byl vybaven ručním muničním výtahem, nescházela ani světelná signalizace, klasický telefon a  mosazný potrubní telefon. Vedle telefonu jsme našli pancéřovou hadici, která odváděla prázdné nábojnice ze zbraně do středového potrubí vedoucího do plechové schránky pod zvonem, z ní byly zplodiny odsávány, aby se vojáci neudusili. Vpravo od střílny jsme shlédli příkopový periskop či granátový skluz a naproti střílny se nacházela telefonní ústředna s polním telefonem. Vedle ní jsme se pak podívali do světnice velitele a přes chodbu jsme nahlédli do střelecké místnosti pro pevnostní protitankový kanón s ochrannou střílnou vstupních dveří.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 27 - vnitřní expozice

Poté jsme opět stanuli vchodu, kde se nacházel sklad munice pro protitankové kanóny ráže 47 mm, za ním pak byla střílna pro návěstného. Druhá polovina horního patra byla v podstatě stejná jako ta první, ale navíc zde byly nádrže na vodu pro případ poškození studny. Chloubou této poloviny bojového patra byla střelecká místnost s pevnostním kanónem a těžkým kulometem, který byl namontován na kolébce děla jako jeho pomocná zbraň. Připadlo nám neuvěřitelné, že kompletní zbraň obsluhovalo 3 až 6 mužů - velitel kanónu, mířič, nabíječ, kulometčík a dva podavači. V místnosti se ještě nacházelo dvojče těžkých kulometů spřažených na společné lafetě pro tři vojáky a lehký kulomet v ochranné střílně, který obsluhoval jeden muž. Vpravo od střílny jsme našli původní měřidlo přetlaku, svorkovnici pro nouzové připojení polní telefonní linky a pod ní v podlaze otvory pro ventilační potrubí. Vlevo od střílny pak bylo osm kruhových otvorů k odvětrání, pohotovostní dávka střeliva, zámečnické nářadí, truhlíky s potřebami pro kanón, truhlíky pro uložení záměrných dalekohledů, konzervačního materiálu a také náhradní hlaveň kanónu. Průvodce nám řekl, že osvětlení v bunkru bylo elektrické, nicméně zde vojáci mívali několik petrolejových lamp pro nouzové osvětlení v případě výpadku elektřiny.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 27 - vnitřní expozice

Pak jsme se z horního patra sestoupili do toho dolního po dvouramenném schodišti, pod nímž bylo uloženo ženijní nářadí a náhradní díly. Naproti schodiště jsme nahlédli do hlavní ubikace pro mužstvo s šesti dvojlůžky a vlevo do umývárny s nádrží na 210  litrů vody a žlabem. Za umývárnou pak byly dvě WC určená k použití jen v případě boje. Pravá část dolního patra byla ukončena ubikací pro dva poddůstojníky a  skladem ručních granátů. Vpravo od schodiště se pak nacházela ubikace pro čtyři muže, vedle ní našim očím neunikla ubikace pro dva poddůstojníky a nevynechali jsme ani sklad proviantu s jídlem na dva týdny boje. Zbývající část dolního patra byla tvořena především technickým zařízením. Nacházela se zde filtrovna, v  níž na betonovém podstavci stál hlavní ventilátor s převodovkou pro ruční pohon. U filtrů byla umístěno zařízení pro sledování bojových plynů v ovzduší a v rohu místnosti byla 48 metrů hluboká vrtaná studna. Další místností byla strojovna agregátu na betonovém podstavci, jenž se v době míru spouštěl pouze pro zkoušku a výcvik obsluhy a také zde nechybělo zařízení na odtah zplodin či nádrž pro chlazení motoru. Za strojovnou jsme se podívali do skladu pohonných hmot a maziv s 11 barely na 14 dní provozu agregátu a na závěr jsme si nechali sklad kulometné munice.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 27 - vnitřní expozice

Po dvacetiminutové prohlídce jsme vyšli z bunkru ven na světlo boží do horkého letního počasí a vydali se podél impozantních protitankových ježků za dalšími zajímavostmi areálu. Kráčeli jsme po okraji silnice a brzy jsme dorazili k paloučku, na němž stál třetí tank T-34/85, jemuž dělala společnost část legendárního raketometu Kaťuša. Oba objekty jsme si krátce prohlédli a poté jsme u stromu odlovili kešku s názvem kabelová.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 19 Alej 24 - třetí ze tří tanků T-34-85 kousek od bunkru

Po úspěšném nálezu ukryté schránky jsme již zamířili k dalšímu pěchotnímu srubu MO-S 20 Orel, jenž byl vybudován v nejvyšším čtvrtém stupni odolnosti. Měl být součástí tvrze U Orla, s jejíž výstavbou se počítalo později a býval osazen dvěma pozorovacími zvony pro lehký kulomet a dělostřeleckým pozorovacím zvonem. Když jsme k objektu dorazili, zjistili jsme, že zvony byly německou armádou vytrženy a jelikož byl bunkr během války zkušebně postřelován a na jaře 1945 se dokonce stal pilířem německé obrany, našli jsme jej ve značně poničeném stavu. I tak jsme si jej rádi prohlédli a celý obešli kolem dokola.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 20 Orel 15 - na bunkru

K naší radosti jsme u pevnosti našli nejen další tank t-34/85, ale také pomyslnou třešničku na dortu v podobě stíhače tanků SU-100, který jsme pochopitelně využili k řádnému prozkoumávání a s nadšením se u něj několikrát vyfotili. Následně jsme se zase vrátili k autu na parkovišti a za bunkrem MO-S 20 Orel jsme odbočili z hlavní silnice na zpevněnou polní cestu, která nás dovedla k MO-S 21 Jaroš.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 20 Orel 05 - tank SU-100

Zastavili jsme na okraji úzké asfaltky a mezerou mezi betonovými zátarasy jsme se vydali k oboustrannému pěchotnímu srubu, postaveném roku 1936 ve třetím stupni odolnosti. Zvednutá závora a plápolající vlajka na vrcholu stožáru nám dávaly na srozuměnou, že nás tento objekt a jeho soukromí vlastníci zvou na návštěvu. Jelikož jsme však už byli docela unaveni jak cestováním, tak horkým odpoledním sluníčkem, bohužel jsme lákavou nabídku odmítli a pouze jsme u bunkru odlovili kešku.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 21 Jaroš 01 - vstup a vzadu bunkr

Poté jsme nasedli do auta a jeli dál po úzkém šedém hadovi, který se pár metrů od pěchotního srub MO-S 22 František napojil na běžnou silnici. Ihned jsme odbočili doleva a po polní cestě jsme dojeli na okraj lesa, kde jsme naše auto zaparkovali na rozcestí U těžkého opevnění Signál, ležícím na modré turistické trase. Kousek od nás se mezi stromy nacházel další pevnostní bunkr, jehož název nám odhalil rozcestník a jelikož byl mimořádně otevřen, tentokrát jsme se podívali i dovnitř. Během prohlídky jsme shlédli i jednu velkou zajímavost, nicméně bližší informace již zjistíte v mém dalším článku, který si také určitě přečtěte.

Darkovičky - čs. opevnění MO-S 21 Jaroš 05 - poškozená zvonová pozorovatelna

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Darkovicky_-_areal_cs._opevneni_Hlucin

Historie :

Pevnostní areál Darkovičky vznikal v letech 1935–1938 a tvoří jej pěchotní sruby MO-S 18, MO-S 19, MO-S 20 a lehký objekt LO vz. 37A. Objekty areálu představují různé odlišnosti po stránce projekční i palebně-taktické a rovněž různé stupně odolnosti. Již od roku 1992, kdy byl areál začleněn do Slezského zemského muzea, patří k nejexponovanějším objektům návštěvnického zájmu.  

MO-S 18 Obora je samostatný pěchotní srub vybudovaný v II. stupni odolnosti- tloušťka stropu 2 m. Jediný pěchotní zvon srubu byl vytržen německou armádou v r. 1940 a opětovně byl osazen z OP-S 28 Mezicestí 15. 12. 1991. Ve vstupní chodbičce je pamětní deska věnovaná Jaroslavu Švarcovi, který byl v době okupace vyslán s výsadkovou skupinou TIN na území Protektorátu Čechy a Morava a padl spolu s dalšími parašutisty podílejícími se na atentátu říšského protektora R. Heydricha v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje (sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici na Novém Městě pražském. Ve srubu se nachází původní funkční čerpadlo Royal, novodobý agregát, plně funkční ventilace s filtrací, nádrže na vodu, ubikace, muniční sklady a vybavená střelecká místnost, kde ve střílně pro původní 4 cm pevnostní kanón vz. 36 ráže 47 mm je nyní nainstalována část sovětského protitankového kanónu DOT 4, který byl původní čs. zbraní inspirován.

Lehké opevnění vzor 37, tzv. řopík, A - 140Z je rekonstruovaný a jeho vnitřní vybavení obsahuje lafety, periskopy, ventilátor, ženijní nářadí. Řopík je označení malé železobetonové pěchotní pevnůstky československého opevnění. Lidové označení řopík vzniklo podle ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), které výstavbu řídilo.

MO-S 19 Alej je samostatný pěchotní srub, vybudovaný v III. stupni odolnosti - tloušťka stropu 2,5 m. Objekt má dva pozorovací zvony s osazenými lehkými kulomety vz. 26 a kopuli s dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. rekonstrukční práce probíhají na objektu od r. 1984 a dne 28.9.1988 byl objekt zpřístupněn veřejnosti. V levé střelecké místnosti je zachycena rekonstrukce a vývoj lafetace, zbývající část objektu je zrekonstruována do původní podoby z r. 1938. v pravé střelecké místnosti se nachází unikátní pevnostní protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm i další původní zbraně včetně lafet a optiky. Pěchotní srub patří k nejlepším pevnostním muzeím v ČR i Evropě.

Tvrzový pěchotní srub MO-S 20 Orel byl vybudován v nejvyšším IV. stupni odolnosti. Měl být součástí tvrze U Orla, s jejíž výstavbou se počítalo později. Byl osazen dvěma pozorovacími zvony pro lehký kulomet vz. 26 a dělostřeleckým pozorovacím zvonem, jenž sloužil k pozorování a řízení paleb. Všechny pancéřové prvky byly německou armádou vytrženy, objekt byl během války zkušebně postřelován a na jaře 1945 se stal pilířem německé obrany. Srub má 26,25 m hlubokou šachtu, která měla být napojena na další podzemí a objekty plánované tvrze U Orla. Ustupující německá armáda však odstřelila schodiště v šachtě. V současnosti je šachta již vyčištěna od sutě a plánuje se zhotovení schodiště do podzemních prostorů. Zpřístupněním by návštěvník získal dokonalý přehled o všech typech čs. pevností.

Areál je také místem dalších vzdělávacích a vzpomínkových akcí. Pravidelně se tu konají ukázky obrany pevností ve spolupráci s jednotkami Armády ČR, v září probíhá pochod po linii čs. opevnění a turisté rovněž rádi využívají Naučnou stezku po linii čs. opevnění na Hlučínsku.

Naučná stezka je značena zelenou barvou a dlouhá cca 6,5 km. Je vhodná jak pro pěší turistiku, tak pro cykloturistiku. Vede od samostatného pěchotního srubu MO-S 16 "Rozcestí" kolem dalších objektů lehkého a těžkého opevnění přes Areál čs. opevnění v Hlučíně-Darkovičkách a končí u srubu MO-S 24 "Signál". Po trase je možno vidět různá stavební řešení objektů se zachycením vývoje čs. fortifikace. Návštěvníci si mohou prohlédnout některé objekty naučné stezky i uvnitř díky různým klubům vojenské historie, které začínají jednotlivé sruby rekonstruovat.

Historie čerpána z webu

http://www.szm.cz/

Areál čs. opevnění Darkovičky je držitelem turistické zámky č.695.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/areal-cs-opevneni-hlucin-darkovicky-slezske-zemske-muzeum-c695

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 11
Celkem: 431319
Měsíc: 15337
Den: 474