Vondrův mlýn u Pekla nad Zdobnicí jsme si prohlédli během jednodenního výletu, který jsme podnikli první únorový den roku 2026, čímž jsme zahájili novou cestovatelskou sezónu. Naše putování jsme zahájili v Kostelci nad Orlicí, ale většinu času jsme strávili v sousedním Vamberku, kde jsme poznali několik pamětihodností, včetně těch na okraji města. Jednou z nich byl dřevěný věšadlový most, který byl postaven v roce 1840 v klasicistním stylu u pekelského vodního mlýna. Když jsme do Pekla přijeli, opatrně jsme projeli přes nechráněný železniční přejezd, za nímž se již objevil náš cíl. Vzápětí jsme po dřevěném věšadlovém mostě snadno překonali tok Zdobnice a na druhé straně řeky jsme náš šedý francouzský povoz zaparkovali. Bez dlouhého otálení jsme se vydali na průzkum mostu a když jsme si jej prohlédli, polní cestou jsme zamířili k opodál stojícímu mlýnu. Minuli jsme cedulku s nápisem Prodej pstruhů a pak jsme již stanuli u velké budovy, která vznikla roku 1924 po požáru staršího klapáče. Horní nebo také Vondrův mlýn byl 1710 založen rychnovskými Kolovraty a provozován ve vrchností, od které v roce 1728 klapáč zakoupil Kašpar Schnabel. V následujících staletích se jeho majitelé pochopitelně měnili, dokud jej roku 1868 nezískala rodina Dvořáčkova, která u mlýna zřídila pilu. Zaujalo nás, že během druhé světové války mlýn přebral jako nájemce Karel Vondra, který nezištně pomáhal okolním lidem, ale když byl klapáč v roce 1949 znárodněn, musel odejít pracovat do místních železáren, takže provoz mlýna vedl poslední stárek Václav Divíšek. Prováděno však bylo pouze námezdní mletí pro rolníky z okolních obcí, které obstarávali dva zaměstnanci. V roce 1963 nový majitel JZD Zdobnice se sídlem v Rovni mletí zastavilo úplně a mlýn nadále sloužil jen jako skladiště a šrotovna. Od osmdesátých let 20. století zde fungovala opravna zemědělských strojů. Od roku 1994 se v areálu chovaly ryby a tato činnost v bývalém mlýně dle tabulky na plotě evidentně fungovala i v době naší návštěvy. Když jsme se velké budovy prohlédli, vrátili jsme se zpět na asfaltovou silnici a přes plot jsme si prohlédli malé rybníčky, ve kterých se ryby líhly. Na všechno dohlížel zelený mužíček, jemuž v zimě natolik ztuhl šos, že mu z něj ani nekapala voda. Jakmile jsme si areál dostatečně prohlédli, přešli jsme po mostě na druhou stranu řeky a ocitli se tak opět u auta. Zatím jsme však nikam neodjížděli, neboť jsme o několik desítek metrů dál odlovili kešku. Po úspěšném nálezu jsme se k povozu vrátili a odjeli do Merklovic, okrajové části Vamberka, kde jsme shlédli kapličku, ale o ní již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Kostelec nad Orlicí a Vamberk.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/peklo-nad-zdobnici-vondruv-mlyn​

Historie :

Horní nebo také Vondrův mlýn byl 1710 založen rychnovskými Kolovraty a provozován ve vrchností, od které v roce 1728 klapáč zakoupil Kašpar Schnabel i s pozemky a veškerým příslušenstvím. Uběhlo 11 let, když majetek se všemi právy získal František Krsek, který zaplatil hotově 470 kop a 150 kop ve třech letech od data zápisu. Ze mlýna se platilo 40 zlatých roční činže. Dalším majitelem se roku 1765 stal Františkův syn, od něhož jej v roce 1796 koupil František Křen, rychtář a šenkýř ze Svídnice. Po 40 letech vše zdědil šenkýře syn, který sledoval výstavbu dřevěného věšadlového mostu, který roku 1840 u mlýna postavila vrchnost. V roce 1868 mlýn přešel do vlastnictví rodiny Dvořáčkovy, která o tři roky později přistavěla pilu. V roce 1901 se stal nájemcem na 40 let Josef Teplý, který se zde vyučil mlynářství a po dlouhá léta byl předsedou zkušební komise pro řemeslo mlynářské. Pronajal si jej od nového majitele, jímž se na začátku 20. století stal majitel vamberské továrny na šamotové zboží Josef Suchánek. Mlýn disponoval turbínou o výkonu 40 HP a mlel 80 q obilí za den. V roce 1924 vyhořel, ale již následující rok opravený a rozšířený mlýn, vybavený novou technologií, zahájil opět provoz. Během druhé světové války mlýn přebral jako nájemce Karel Vondra z mlynářské rodiny z Orlice u Kyšperka, absolvent mlynářské školy v Břeclavi, který nezištně pomáhal okolním lidem. V roce 1949 byl mlýn znárodněn a byl zařazen mezi Východočeské mlýny n.p. Hradec Králové. Nájemce Karel Vondra z donucení odešel pracovat do místních železáren, takže provoz mlýna vedl poslední stárek Václav Divíšek. Prováděno však bylo pouze námezdní mletí pro rolníky z obcí Jahodov, Roveň, Dlouhá Ves, Peklo nad Zdobnicí, Lupenice, Vamberk, Merklovice, Záměl, Doudleby nad Orlicí, Potštejn a Sopotnice. Mletí obstarávali dva zaměstnanci a za mletí se sráželo melné v obilí. V roce 1961 majetek získal Zemědělský nákupní a zásobovací podnik n.p. Hradec Králové, od něhož jej po dvou letech zakoupilo JZD Zdobnice se sídlem v Rovni. Mletí bylo zastaveno a mlýn nadále sloužil jen jako skladiště a šrotovna. Od osmdesátých let 20. století zde fungovala opravna zemědělských strojů. Od roku 1994 se v areálu chovají ryby, které se líhnou v malých rybníčcích u bývalého mlýna.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz

Peklo nad Zdobnicí nemá turistickou známku.