Kostelec nad Orlicí - mlýn Rolnických družstevních podniků
Kostelecké družstvo bylo založeno jako ovocnářské již roku 1902. Po první světové válce, za působení ředitele Eduarda Hadravy svoji činnost rozšířilo a vybudovalo třípodlažní obilní skladiště. Roku 1922 k němu připojilo také elektrický mlýn s pekárnou. Jednalo se o čtyřpodlažní stavbu, nesoucí ve štítě směrem k městu zkratku jeho tehdejšího názvu RDP, tedy Rolnické družstevní podniky. Zařízení dodala pardubická strojírna Josefa Prokopa synové. V září 1922 byl zahájen provoz mlýna a jeho kapacita byla až 1 vagon obilí denně. Pekárna dokázala vyrobit 40 q chleba každý den. Náročně řešené budovy ze světlých vápenopískových cihel měly převážně dřevěné vnitřní konstrukce, jen strop prvního podlaží pekárny bylo zhotoveno ze železobetonu.

Mlýn Rolnických družstevních podniků v Kostelci nad Orlicí jsme si prohlédli během jednodenního výletu, který jsme podnikli první únorový den roku 2026, čímž jsme zahájili novou cestovatelskou sezónu. Naše putování jsme zahájili právě v Kostelci nad Orlicí, kde jsme se zastavili na třech místech a prvním z nich byl zmíněný mlýn. Po příjezdu do města jsme naše šedé francouzské auto zaparkovali u vlakového nádraží a vydali se za soustavou budov, které zde nechaly vybudovat Rolnické družstevní podniky v období první republiky. Jelikož přímo sousedily s železniční stanicí, mohli jsme ihned zahájit jejich obhlídku. Před nám se tyčily vysoké budovy ze světlých vápenopískových cihel, mezi nimiž vynikal čtyřpodlažní elektrický mlýn z roku 1922, v jehož štítě jsme spatřili zkratku RDP. V jeho útrobách se skrývalo mlecí zařízení, dodané pardubickou strojírnou Josefa Prokopa synové, díky němuž mlýn dokázal semlít až 1 vagon obilí denně. Vedle se nacházelo třípodlažní obilní skladiště a také pekárna, která zvládla každý den upéct 40 q chleba. Dále jsme zde shlédli různé nižší přístavby a pražírnu žita, které vznikly v roce 1928 či mlékárnu na protější straně ulice, která byla přistavěna o pět let později. Nicméně budovy už dávnou nesloužily svému účelu Po roce 1948 byl mlýn v rámci vlny znárodňování převeden pod státní správu a stal se součástí národních podniků s různými názvy. Napojení na železniční vlečku umožňovalo efektivní distribuci mouky po celém kraji, ale v době naší návštěvy už budovy svému účelu dávno nesloužily. Po roce 1989 totiž často měnily majitele a byly využívány jako sklady, prostory pro drobné podnikání nebo prodejny. Když jsme si vše prohlédli, nasedli jsme do auta a odjeli za dalším mlýnem. Jednalo se Škopův mlýn a městskou elektrárnu, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Kostelec nad Orlicí a Vamberk.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kostelec-nad-orlici-mlyn-rolnickych-druzstevnich-podniku
Historie :
Kostelecké družstvo bylo založeno jako ovocnářské již roku 1902. Po první světové válce, za působení ředitele Eduarda Hadravy svoji činnost rozšířilo a vybudovalo třípodlažní obilní skladiště. Roku 1922 k němu připojilo také elektrický mlýn s pekárnou. Jednalo se o čtyřpodlažní stavbu, nesoucí ve štítě směrem k městu zkratku jeho tehdejšího názvu RDP, tedy Rolnické družstevní podniky. Zařízení dodala pardubická strojírna Josefa Prokopa synové. V září 1922 byl zahájen provoz mlýna a jeho kapacita byla až 1 vagon obilí denně. Pekárna dokázala vyrobit 40 q chleba každý den. Náročně řešené budovy ze světlých vápenopískových cihel měly převážně dřevěné vnitřní konstrukce, jen strop prvního podlaží pekárny bylo zhotoveno ze železobetonu. Dochovaly se téměř autenticky, pouze elevátorový a větrací nástavec krovu skladiště byl nedávno odstraněn. Roku 1928 bylo vydáno stavební povolení pro přístavbu mlýna a pražírny žita, na podzim téhož roku bylo vše zkolaudováno. Roku 1933 otevřely RDP také mlékárnu – modernistickou budovou naproti přes ulici, později rozšířenou také o krouhárnu zelí. Po roce 1948 byl mlýn v rámci vlny znárodňování převeden pod státní správu a stal se součástí národního podniku (postupně pod různými názvy jako Pardubické mlýny a pekárny nebo Východočeské mlýny). I v době socialismu si udržel svou strategickou roli díky napojení na železniční vlečku, což umožňovalo efektivní distribuci mouky po celém kraji. Dnes už mlýn neslouží svému původnímu účelu v takovém rozsahu jako kdysi. Budovy často měnily majitele a byly využívány jako sklady, prostory pro drobné podnikání nebo prodejny. Areál je však stále důležitým svědkem industriální slávy Kostelce nad Orlicí.
Historie čerpána z webu
Město Kostelec nad Orlicí je držitelem turistické známky č.883.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kostelec-nad-orlici-c883
