Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hynkov - Solařův mlýn

První písemná zmínka o Hynkově a o mlýně existuje v souvislosti se změnou majitele v roce 1437. Pravidelně však začal být zmiňován až na začátku 16. století, když roku 1531 patřil Hynkov i s mlýnem Markétě z Vojnic, poté v roce 1533 Janu z Kostelce na Skrbeni, roku 1574 Petru st. Pražmovi z Bílkova atd. V roce 1581 prodali Jan st. a Šebor Pražmové z Bílkova mj. i Hynkov s mlýnem městu Olomouci, v jehož majetku mlýn zůstal až do poloviny 19. století. V roce 1948 byla na polovinu Solařova mlýnu zavedena národní správa. Po výkupu v roce 1949 byly majitelem poloviny mlýna "Severomoravské mlýny n.p. Olomouc". V roce 1958 byla operativní správa převedena na "Olomoucké mlýny a pekárny n.p. Olomouc". Mletí bylo zrušeno kolem roku 1970 komunistickým režimem, podobně jako ostatní vodní mlýny u nás. Náhon byl zpola zasypán, turbína včetně ostatní technologie místními svazáky rozebrána a odvezena do šrotu. Za utržený peníz byli svazáci údajně – dle místních pamětníků – několik dnů ve vinném sklípku na jižní Moravě. Od tohoto okamžiku začal pozvolně celý mlýnský areál chátrat, a to i přes využívání skladových prostor státním podnikem Zelenina Ostrava.

article preview

Obec Hynkov jsme navštívili několikrát, přičemž poprvé jsme do této obce v Litovelském Pomoraví přijeli na kole z Olomouce. Mířili jsme do sousední Lhoty nad Moravou a tak jsme nemohli minout vodní mlýn na Mlýnském potoku, přes který jsme museli chtě nechtě po mostě přejet. Starý klapáč, o němž byla první zmínka již v roce 1437 v souvislosti se změnou majitele, byl vidět už z dálky a jeho vysoká budova nás k sobě lákala jako maják na břehu moře.

Hynkov - Hynkovský, Starý, Solařův mlýn - pohled z dálky

Když jsme dorazili ke mlýnu, který během staletí měnil docela často majitele, tak jsme sesedli z kol a věnovali se jeho obhlídce. Před námi se tyčila budova z 19. století, která se dochovala bez větších přestaveb, nicméně pohled na ten nejstarší dřevěný by byl jistě zajímavější. Prohlédli jsme si také místo, kudy tekla voda pod mlýnicí, kde jsme našli potřebná česla na zachytávání naplavenin. V době naší první návštěvy fungovala ve mlýně výletní hospůdka, bohužel byla ono všední dopoledne zavřená.

Hynkov - Hynkovský, Starý, Solařův mlýn

Museli jsme se tak občerstvit až ve Lhotě nad Moravou v hospodě Pod lipou, kde jsme byli spokojeni. I tak jsme byli rádi, že po letech chátrání mlýn našel nové uplatnění, neboť mletí bylo zrušeno kolem roku 1970 komunistickým režimem, podobně jako ostatní vodní mlýny u nás. Náhon byl zpola zasypán, turbína včetně ostatní technologie místními svazáky rozebrána a odvezena do šrotu. Od tohoto okamžiku začal pozvolně celý mlýnský areál chátrat, a to i přes využívání skladových prostor státním podnikem Zelenina Ostrava.

Hynkov - Hynkovský, Starý, Solařův mlýn

Po změně režimu roku 1989 byl mlýn navrácen restituentům, avšak bohužel ani tehdy se mlýn nedočkal rekonstrukce a opuštěn lákal k dalšímu vylupování a devastaci. V roce 2007 byl mlýn jako téměř ruina odprodán a nový majitel započal s celkovou rekonstrukcí. Ve mlýně byly vybudovány bytové jednotky a obsazeny nájemníky, kteří na nás možná zvědavě koukali z oken. A tak jsme zase nasedli na kola a odjeli do sousední obce, přičemž jsme se později kolem starého mlýna zase vraceli domů.

Hynkov - Hynkovský, Starý, Solařův mlýn

O čtyři roky později jsme do Hynkova přijeli znovu, tentokrát naším stříbrným autem francouzské výroby. Stalo se tak v jeden srpnový den jsme, kdy jsme za velkého vedra podnikli výlet, během něhož jsme poznali mnoho zajímavých cílů mezi Olomoucí a Litovlí. Jedním z nich byl opět mlýn, který byl roku 1910 byl pojmenován jako Umělecký mlýn Fridolína Strnada. Auto jsme zaparkovali na velkém prostranství před klapáčem, kde býval rybník, dokud jej komunisté nenechali zavézt navážkou.

Hynkov - Hynkovský, Starý, Solařův mlýn

Následně jsme se vydali na druhou obhlídku mlýna, na němž se toho zvenku až tolik nezměnilo. K jedné velké změně však došlo, jelikož hospůdka byla o víkendu během letních prázdnin otevřena. A protože žhavý kotouč nad námi neúnavně vysílal na naše hlavy jeden paprsek za druhým, rádi jsme se ve mlýně občerstvili. Potom jsme zkontrolovali česla a šli se podívat na mlýnský náhon, kde líně tekla tzv. jalová voda. Našli jsme zde také protáhlou cihlovou budovu, sloužící zřejmě také k bydlení.

Hynkov - Hynkovský, Starý, Solařův mlýn

Vzápětí jsme zamířili na most přes Mlýnský potok, který býval ještě před 100 lety dřevěný a poté jsme sledovali náhon, který byl za minulého režimu napůl zasypán. Po chvilce jsme odešli zpět k našemu vozu, kterým jsme odjeli do obce Skrbeň. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme mezi Olomoucí a Litovlí poznávali jednu památku za druhou, který vám prozradí další podrobnosti. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.

Hynkov - Hynkovský, Starý, Solařův mlýn - náhon

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hynkov_-_Solaruv_mlyn

Historie :

První písemná zmínka o Hynkově a o mlýně existuje v souvislosti se změnou majitele v roce 1437. Pravidelně však začal být zmiňován až na začátku 16. století, když roku 1531 patřil Hynkov i s mlýnem Markétě z Vojnic, poté v roce 1533 Janu z Kostelce na Skrbeni, roku 1574 Petru st. Pražmovi z Bílkova atd. V roce 1581 prodali Jan st. a Šebor Pražmové z Bílkova mj. i Hynkov s mlýnem městu Olomouci, v jehož majetku mlýn zůstal až do poloviny 19. století.

V roce 1535 se ve mlýně připomíná mlynář Vítek, dále Jan Paseka (1609-1609) a Václav Zlatníček (1609-1620. Na mlýně je doložen mlynář Tomáš Šimek (1620-1621) a po švédských válkách Martin (1652-1653), Adam Karafiátek (1659-1661), Jan Sommer (1674-1678), Matyáš Denel (1678), Mates Teimel (1678-1684) a Fridrich Kristi (1694). V letech 1707-1710 Martin Langer, po něm Kašpar Procházka (1715), Josef Kožený (1733-1744), František Hořčička (1745-1754), Martin Sedláček (1754-1769) a Ondřej Strnad (1769-1809). V roce 1809 ho přenechal svému synu Janovi, ten pak opět svému synu Janovi roku 1845.

V rodině Strnadů mlýn zůstal i nadále, v roce 1868 patřil Anně Strnadové, roku 1897 se zde připomíná Fridolín Strnad se ženou Marií, od roku 1913 patřil Marii Strnadové. Okolo roku 1910 byl mlýn pojmenován jako Umělecký mlýn Fridolína Strnada. V roce 1915 mlýn koupil Karel Kadlec a brzy poté nahradil stávající vodní kola dvěma turbínami o výkonu 60 a 80 HP. V roce 1937 bylo vlastnické právo zapsáno na Helenu a Františka Solařovy. I tehdy byl ještě před mlýnem rybník, zavezený za dob socialismu zeminou.

V roce 1948 byla na polovinu Solařova mlýnu zavedena národní správa. Po výkupu v roce 1949 byly majitelem poloviny mlýna "Severomoravské mlýny n.p. Olomouc". V roce 1958 byla operativní správa převedena na "Olomoucké mlýny a pekárny n.p. Olomouc". Mletí bylo zrušeno kolem roku 1970 komunistickým režimem, podobně jako ostatní vodní mlýny u nás. Náhon byl zpola zasypán, turbína včetně ostatní technologie místními svazáky rozebrána a odvezena do šrotu. Za utržený peníz byli svazáci údajně – dle místních pamětníků – několik dnů ve vinném sklípku na jižní Moravě. Od tohoto okamžiku začal pozvolně celý mlýnský areál chátrat, a to i přes využívání skladových prostor státním podnikem Zelenina Ostrava.

Po změně režimu roku 1989 byl mlýn navrácen restituentům, avšak bohužel ani tehdy se mlýn nedočkal rekonstrukce a opuštěn lákal k dalšímu vylupování a devastaci. V roce 2007 byl mlýn jako téměř ruina odprodán a nový majitel započal s celkovou rekonstrukcí. Ve mlýne byly vybudovány bytové jednotky a obsazeny nájemníky. Původní mlýnice byla upravena na výletní hospůdku pro cykloturisty a vodáky. Vodní elektrárna byla osazena novou Francisovou turbínou a technologií ve strojovně. Po letech chátrání dnes bývalý mlýn slouží jako výletní hospůdka a obytný dům. Můžete si zde zakoupit také drobné suvenýry.

Hastrmanská pověst :

Ve mlýně na Hynkově pracoval kdysi starší mlynářský dělník, a ten se znamenitě vyznal v mletí. Uměl taky otesávat mlýnské kameny a mlynář si ho tuze pochvaloval. Vždyť hynkovská kaše byla známá v celém kraji!

Kdysi v zimě dělal kaši, ale práce mu nešla od ruky. Byl silný mráz, voda na mlýnských kolech zamrzala a mlynářský musil neustále osekávat led s kol. Bylo to k zlosti: Sotva kola osekal, už se na nich tvořily nové rampouchy. Nakonec se mlýn docela zastavil. Co teď? uvažoval mlynářský. Ráno si sedláci přijedou pro kaši a co já jim řeknu? Byla už skoro noc, a on znovu vzal sekeru a šel sekat led.

Najednou se mu zdálo, že se ve vodě mezi ledem cosi pohybuje. Přestal sekat a díval se do vody, a to prý jsem zvědav, co to tam je! Tu se ze tmy začal vynořovat jakýsi mužíček. Byl suchý jako tříska, na vlasech mu visely rampouchy a celý obličej, ramena a ruce měl pokryté ledem. Ledová tříšť praskala, jak namáhavě vylézal z vody.

Mlynářský se nepolekal. Popadl mužíčka za ramena a vytáhl ho ven. Teprve když ho postavil vedle sebe, všiml si, že je celý zelený. Aha, hastrman! No počkej, s tebou si to vypořádám, že nám zastavuješ mlýnská kola! Hastrman skučel zimou a celý se třásl. Mlynářský s něho olamoval kusy ledu a pak ho zavedl do mlýnice. Led se rychle rozpouštěl, a za chvíli byla kolem mužíčka veliká kaluž vody.

Mlynářský zavolal mlynáře a povídal mu:

„Tady ten panáček nám zastavuje mlýnská kola! Pěkně se s ním vypořádejte, pantáto!“

Hastrman se ozval kňouravým hlasem:

„Kdepak, pantáto! To jsem nebyl já, ale mráz! Co vás to napa­dá — vždyť mě ten led málem zahubil. Jak jsem uviděl mlynářského sekat led, hned jsem k němu plaval, aby mi pomohl. Já, pantáto, vám kolikrát naháním vodu na kola, když je jí v Moravě málo.“

Mlynáři se zelený mužíček zalíbil, zatopil v peci a pozval ho blíž, ať se jenom zahřeje. Netrvalo dlouho a hastrman byl suchý.

„Víš co,“ řekl mlynář, „jestli chceš, zůstaň tady ve mlýně.“

Hastrman mu pěkně poděkoval, ale prosil, ať ho pustí zase do řeky, na svobodu, že bez vody nemůže žít. A mlynářskému sliboval:

„Já se ti za tvou pomoc dobře odměním! Budu ti pomáhat při výrobě kaše a naučím tě otesávat kameny ještě lip!“

Jakmile se hastrman trochu ohřál, vyvedli ho mlynáři ven — a on hned skočil do díry v ledě, až voda vysoko vystříkla, a zmizel pod ledem.

Mlynář prý od té doby míval vždycky dost vody, a proto taky tuze moc spokojených zákazníků.

Historie čerpána z těchto stránek :

http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/755-hynkovsky-stary-solaruv-mlyn

https://starymlyn.webgarden.cz/

Obec Hynkov nemá turistickou známku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 8
Celkem: 431993
Měsíc: 15466
Den: 526