Víska u Litovle se ve starších mapách objevovala pod německým pojmenováním Mühldorf nebo Mühldörffel a  první zmínka o mlýnu v této malé obci pochází z 15. století. Klapáč vždy využíval vodu mlýnského náhonu, který ji sem přivádí od Řimického jezu na řece Moravě a kromě toho sem přitéká také část vody z odpadního náhonu z elektrárny v Mladči. Od konce 16. do poloviny 18. století patřil mlýn městu Litovli. V květnu roku 1775 vyhořel a zůstal dlouho v troskách. Jako zbořený jej kupuje Ignác Langer a staví jej znovu. Mlýn měl v té době čtyři složení a kromě něj zde v té době už stála olejna a také menší pila. 

Mlýn v Bílovicích nad Svitavou podle historiků fungoval už za vlády Jiřího z Poděbrad, ale jeho podoba se pochopitelně postupně měnila. V roce 1826 je jako jeho majitel doložený Johann Jellinek a tehdy se objevil také na císařských mapách. Jeho podnik se postupně rozšiřoval a zvětšoval, jeho součástí byla za první republiky i pila a elektrárna.

Kolečkův mlýn mezi Jilešovicemi a Kozmicemi na Hlučínsku byl vystavěn v letech 1843 - 1845, kdy si jej nechal vybudovat Kašpar Koleczko. Mlynář se roku 1823 přiženil do Jilešovického mlýna na druhé straně řeky a během dvou let byl postaven nejen mlýn, ale také chlév, stodola a obytný dům. Mlýn byl napájen řekou Opavou a poháněn byl jedním korečkovým vodním kolem na svrchní vodu a jedním na vodu spodní. K mlýnu patřilo 15 hektarů polí a luk a Kašpar tento majetek předal roku 1853 svému synovi Františkovi, který se oženil s Karolínou Dominikovou z Dolního Benešova.

Mlýn ve Lhotě nad Moravou dal postavit roku 1247 klášter z Hradiska u Olomouce, protože do té doby vlastnil jediný klapáč a ten již kapacitně nestačil z důvodu rostoucího majetku církevních hodnostářů. Druhý mlýn byl tedy postaven u Nákla, které tvořilo část olomouckého panství, a to na jednom z několika ramen řeky Moravy. Aby mlynář nebyl v hlubokém lese sám bez ochrany třeba při možném přepadení lupiči, byla u mlýna založena malá ves, skládající se jen ze šesti chalupářských usedlostí. Mlýn býval největší a nejdůležitější budovou ve Lhotě. Mleli zde poddaní všech obcí sousedících, pokud patřily k panství kláštera. Lhotský mlynář musel pomáhat při opravě stavu v Řimicích. Roku 1474 vznikly spory mezi mlynáři, které urovnával Karel starší z Vlašimi. Roku 1497 byla sepsána řimická smlouva o udržování správného toku na Mlýnském potoce a ty byla potvrzena králem Vladislavem II.