Mlýn byl postaven v roce 1873, jako klasický mlýn holandského typu, s větrným kolem o čtyřech lopatách a otočnou střechou. V roce 1882 byl mlýn postižen větrnou smrští. Celá střešní konstrukce mlýna s hřídelem, převody i s částí kamenného zdiva byla vyrvána a smetena do sousedního žlebu. Mlynář Cyril Wágner se rozhodl pro modernizaci mlýna a nainstaloval místo klasického větrného kola tzv. Halladayovu turbínu, nazvanou podle svého vynálezce, konstruktéra, amerického farmáře Daniela Halladaye. Kolo turbíny je tvořeno věncem stavitelných žaluzií neboli lopatek, ovladatelných táhly, umožňujícími vhodný náklon ve směru větru i automaticky. Kolo udržovalo ve správném směru dvojité kormidlo. Použitím tohoto vynálezu semlel mlýn až dvojnásobek obilí. 

Rok založení mlýna, kterému se říkalo Siedlerův, není přesně znám. První zpráva o něm pochází z roku 1875, kdy byl mlýn již v provozu, ovšem na starších mapách ze 30. až 40. let 19. století nebyl zakreslen. Okolo roku 1930 byl do mlýna nainstalován naftový motor, který mlýnské zařízení roztáčel v době, kdy nefoukal vítr. Další zmínka z roku 1955 již hovoří o jeho špatném stavu, neboť se po druhé světové válce ocitl ve vojenském prostoru. Mlýn naštěstí přežil působení československé a později i sovětské armády, což lze považovat za zázrak, protože dalších 24 větřáků na území vojenského prostoru Libavá se stalo po roce 1948 cvičným střeleckým terčem a dnes po nich není ani stopy.

Větrný mlýn v Jalubí stál již v roce 1840, ale první doložená zpráva pochází z kupní smlouvy z roku 1879, kdy bylo vloženo vlastnické právo pro Bartoloměje Laika. Jednalo se o 11 metrů vysokou stavbu s vnějším průměrem 7,5 metru, což dokládá zeměměřičský zákres z roku 1899. Mezi občany se traduje, že mlýn za druhé světové války poničila bomba a následně byl zbourán a rozebrán na stavbu rodinných domků. Ve skutečnosti byl mlýn  zbourán již v roce 1938, což dokládá i zápis v pozemkové knize. V době bombardování německé kolony ruskými letadly již mlýn neexistoval.

Větrný mlýn holandského typu byl na plochém návrší u osady Švrčov postaven roku 1865 vodním mlynářem Nekostou proto, že vodní mlýny na potoce Říka pro nedostatek vody často stály. Větrák měl průměr sedm metrů a výšku devět metrů, ale již roku1890 byl provoz mlýna zastaven kvůli nevhodným větrům. Od roku 1879 byl mlýn v držení rodiny Vodičků, kteří zde vydrželi až do roku 1948. Ještě po II. světové válce měl mlýn větrné kolo, ale za vlády komunistů, kteří drobným mlynářům nepřáli, začal rychle chátrat a v šedesátých letech 20. století z něj zbyly jen obvodové zdi. V tomto stavu jej koupil inženýr a architekt Žalud, který zdi opravil a nahoře doplnil atypickou dřevěnou nástavbou. Uvnitř si objekt upravil pro rekreaci, tudíž nemá žádnou mlecí technologii a je nepřístupný.

Datum vzniku mlýna holandského typu není známý, uvádí se první polovina 19. století, případně rok 1865. Každopádně mlýn mlel naposled v roce 1902 a v roce 1932 již neměl perutě. Je trvale obydlen, takže po ukončení provozu nepustl. Mlýn, který původně ležel stranou vesnice, stojí dnes uprostřed zástavby. Jeho poloha na skalním prahu znamená, že z vesnice je dobře viditelný a tvoří její dominantu.

Jak větrný mlýn u obce Nové Dvory nedaleko Bílovce vznikl není zatím známo. Podle jedné teorie stával od roku 1878 v pět kilometrů vzdáleném Leskovci a v roce 1910 byl rozebrán a přenesen na dnešní místo. Větřáky se tehdy často stěhovaly, když majitel mlýn prodal, nebo se pro něj našlo vhodnější místo. Když se jednalo o malou vzdálenost, tak byl sochory zvednut na dřevěné válce, které byly položeny na masivní dubové fošny a po nich byl pomocí koní posouván.

Větrný mlýn v Partutovicích byl postaven v roce 1837 z několika jiných starších mlýnů, což dokládá letopočet 1783 na jednom z trámů uvnitř mlýna. Staviteli a prvními majiteli byli manželé Muckovi, kteří mleli mouku, ječmennou krupici a šrotovali kroupy. Po nich mlýn vlastnili pět let manželé Šindlerovi. Roku 1894 koupil mlýn bývalý krajánek Benedikt Maršálek, který měl sedm dětí.

Větrný mlýn  obci Jednov byl postaven v roce 1842 mlynářem Ignácem Zápařkou a jisté je, že roku 1875 byl již v provozu. Roku 1931 ulomila křídla při vichřici a tak mlynářka Františka Hoffmannová požádala o příspěvek na opravu. Podivili jsme se tomu, že žádost musela podat ještě jednou a teprve roku 1933 příspěvek dostala. Protože však dostala pouze 100,- kč, mlýn prodala a tehdy přestal sloužit svému původnímu účelu.