Jak jsme v zimě běželi z Nové Vsi na Alfrédku a zpět
Navštívit místo v Jeseníkách, kde stávala Alfrédova chata, pro nás přestavovalo poměrně velký oříšek, neboť se nacházelo docela daleko od nejbližšího parkoviště. S malými dětmi bychom těžko zvládli ujit potřebnou porci kilometrů, ať už bychom se tam vydali odkudkoli. A tak běžel týden za týdnem a mezitím jsme jezdili všude možně, včetně jiných míst v Jesenkách. Alfrédka však stále odolávala. Naděje svitla až ve chvíli, kdy jsme si všichni koupili běžky, díky nimž šlo najednou zvládnout i větší vzdálenosti v rozumném čase. V únoru 2010 jsme si tak konečně naplánovali výlet na Alfrédku. Ze tří možných tras jsme si vybrali variantu se startem u motorestu Skřítek a po osmi kilometrech jsme poprvé stanuli na dosud zapovězeném místě. A světe div se ! Uběhly pouhé čtyři dny, když jsme se na Alfrédku vydali podruhé.

Úvod
Navštívit místo v Jeseníkách, kde stávala Alfrédova chata, pro nás přestavovalo poměrně velký oříšek, neboť se nacházelo docela daleko od nejbližšího parkoviště. S malými dětmi bychom těžko zvládli ujit potřebnou porci kilometrů, ať už bychom se tam vydali odkudkoli. A tak běžel týden za týdnem a mezitím jsme jezdili všude možně, včetně jiných míst v Jesenkách. Alfrédka však stále odolávala. Naděje svitla až ve chvíli, kdy jsme si všichni koupili běžky, díky nimž šlo najednou zvládnout i větší vzdálenosti v rozumném čase. V únoru 2010 jsme si tak konečně naplánovali výlet na Alfrédku. Ze tří možných tras jsme si vybrali variantu se startem u motorestu Skřítek a po osmi kilometrech jsme poprvé stanuli na dosud zapovězeném místě. A světe div se ! Uběhly pouhé čtyři dny, když jsme se na Alfrédku vydali podruhé.
Cesta z Nové Vsi na Alfrédku
Tentokrát jsme však naším zeleným autem dojeli do Nové vsi a zaparkovali jej u chaty Na vyhlídce. Následně jsme si připravili lyže a po několika minutách jsme již začali ukrajovat první úsek šestikilometrové trasy na Alfrédku. Jelikož sníh trochu odtál, běželi jsme lesem náhradní cestou, která kopírovala sousední cyklostezku a mírně zvlněným profilem jsme po třech kilometrech dojeli na rozcestí Mravencovka. Chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že budeme dále pokračovat do Karlova, ale pak jsme se rozhodli opět dojet na Alfrédku. Na třech kilometrech nás čekalo dvěstěmetrové převýšení, které jsme zdolávali šnečím tempem. Aby nám cesta alespoň trochu ubíhala, hráli jsme slovní fotbal, což nám pomohlo zdolat pár krizových situací a nakonec jsme všichni dorazili do cíle.
Alfrédka
Ocitli jsme tak opět na místě, kde kromě loveckého zámečku stávala malá lovecká chata, sloužící z velké části turistům. Tento stav trval v podstatě až do počátku třicátých let 20. století, kdy bylo hraběti Harrachovi v rámci lesní reformy jeho janovické panství zkonfiskováno. Minuli jsme rozcestník a přesunuli se k bufetu, kde jsme zapíchli lyže do sněhu. Vzápětí jsme vstoupili do útrob malého domečku, jenž zde nahradil služby Alfrédovy chaty, která roku 2002 vyhořela. Ve vyhřátém bufetu jsme si dali vynikající polévku a dopřáli si půl hodiny odpočinku v teple. Potom jsme se šli podívat na kamennou podezdívku, která představovala torzo bývalé lovecké chaty, jež po celá léta sloužila k ubytování hraběte, jeho hostů a personálu.
Cesta z Alfrédky do Nové Vsi
Po obhlídce ruin jsme se vydali na zpáteční cestu a velice rychle jsme v lyžařské stopě sjeli dolů na Mravencovku, což ostře kontrastovalo s trápením, jež jsme zažívali během výstupu opačným směrem. Na rozcestí, které své pojmenování získalo podle hojného výskytu mravenců a jejich kupovitých příbytků, jsme ignorovali vyznačenou běžeckou trasu v lese, protože se nám po ní předtím špatně jelo. Raději jsme pokračovali po asfaltové cestě, která byla docela hodně zledovatělá, takže jsme si připadali jako na zimním stadionu. Díky tomu a částečně i kvůli únavě cesta vůbec neubíhala a zbývající tři kilometry jsme se spíše lesem vlekli, než že bychom nasazených lyží využívali ke skluzu. Nakonec jsme šťastně přijeli k chatě Na vyhlídce a s úlevou jsme vlezli dovnitř restaurace.
Chata Na vyhlídce
Za vynaloženou námahu jsme se odměnili kofolou, kávou a borůvkovými knedlíky, které do nás jen zahučely. Díky příjemné obsluze a také tomu, že chata byla v letech 2005 - 2007 zrekonstruována, se nám zde velmi líbilo. Po jídle jsme si prohlédli interiér restaurace, plný starých věcí. Našli jsme zde historické hudební nástroje, kachlové kamna, ohlávky pro koně, keramické nádoby, staré vysoké boty, obraz bůh ví koho, konvičky na mléko a další podobné předměty. Z historického hlediska se sem toto zařízení docela hodilo, protože chata Na vyhlídce byla postavena již před 300 lety a od začátku sloužila jako hostinec s názvem Gasthaus Dittrich. Když jsme si pěkné zařízení restaurace prohlédli, tak jsme na baru zaplatili útratu a koupili si turistickou známku. Poté jsme nasedli do našeho povozu, které na nás věrně čekalo na zasněženém parkovišti a unavení odjeli domů do Olomouce.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jak-jsme-v-zime-bezeli-z-nove-vsi-na-alfredku-a-zpet